Fejeton Kultura

Jako když se křiví větve stromu

Obrázek nebo fotografie#32060

Fejeton nostalgický

Jan Stern výše v eseji Kytice pro pana obrlajtnanta píše, že někteří nostalgici mají schopnost z děl, která v minulosti třeba i ostře kritizovala nějakou dobu, po letech ve svém vnímání úplně vypustit onu kritiku a vnímat jen nostalgii z doby, které se dílo týkalo. Typickým představitelem takové skupiny čtenářů jsem já: kdykoli jsem četl Švejka či povídky Jaroslava Haška, Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda, nebo Toma Sawyera a Huckleberryho Finna od Marka Twaina, daleko víc než zaznamenané disonance doby jejich vzniku mě hřál její duch, který do dnešních bouřlivých dob vnáší tichou melodii časů, kdy Jack Worthing a Algernon Moncrieff páchali z lásky sebevraždu přejedením se chlebíčky, americký jih byl zemí, kde se šlo uživit recitací monologů ze Shakespearových her, a Jaroslav Hašek v časopise Svět zvířat se svými vymyšlenými zvířaty zaznamenal první překlady do světových – zatím jen zoologických – periodik, za což dostával měsíčně 60 zlatých (120 korun), byt, stravu a osm půllitrů piva denně v době, kdy se za jednu korunu pořídilo 11 párků (tj = 22 nožiček) se stoprocentním obsahem masa bez éček.

Jak se znám už teď je mi jasné, že pokud přežiju, budu s dojetím vzpomínat i na dnešní pandemicko-lockdownovou dobu, kdy se o Velikonocích muselo koledovat a o narozeninách dárky odevzdávat jen z dvoumetrové vzdálenosti, a ostříhat se člověk mohl jen v ilegálním kadeřnictví v lese. Není tedy divu, že na režim, který ve východní Evropě vládl do 80. let 20. století, myslím spíš než jako na období vražd a zákazů jako na dobu, kdy v Jugoslávii, na Ukrajině, v Gruzii, v Čečensku nebylo etnických válek, a kdy kubánská krize skončila tím, že si Nikita Chruščov odvezl z Kuby jaderné zbraně, John Kennedy přestal na Kubě organizovat puče a dohodli se na zřízení horké linky mezi Bílým domem a Kremlem, aby jakékoli napětí mezi svými zeměmi mohli za horka vykomunikovat. Kennedyho právě tohle zřejmě stálo život, ale jeho nástupce Lyndon Johnson v jeho linii pokračoval a v roce 1967 se (během první schůzky USA-SSSR na nejvyšší úrovni, kterou sjednal český diplomat JUDr. Miroslav Polreich) v budově střední školy v Glassboro v New Jersey sešel se sovětským premiérem Alexejem Kosyginem – a odtehdy se už vůdci jejich zemí setkávali napořád – naposled na summitu Trump-Putin v Helsinkách v roce 2018.

V téhle nostalgické náladě jsem se nechal inspirovat jedněmi z významných šedesátin, které v těchto dnech slavíme - vzpomínkou Lenky Procházkové na Jurije Gagarina z minulého čísla KN, a v době, kdy heslem dne jsou lidská práva a zároveň ožívá studená válka mezi euroatlantickým západem a východem jsem vytvořil následující záznam, který shrnuje světová prvenství v oblasti práv menšin při dobývání vesmíru:

- první člověk v kosmu z národnostní menšiny byl Ukrajinec Pavel Popovič, letěl v roce 1962 s raketou SSSR Vostok 4

- PRVNÍ ŽENA v kosmu byla Valentina Těreškovová, letěla v roce 1963 s raketou SSSR Vostok 6

- první rodilý Asiat v kosmu byl zároveň první člověk vystoupivší z rakety do vesmírného prostoru Alexej Leonov, který se narodil ve vesnici Listvjanka u Tomska na Sibiři a letěl v roce 1965 s raketou SSSR Voschod 2

- PRVNÍ ŽID v kosmu byl Boris Volynov, letěl v roce 1969 s raketou SSSR Sojuz 5

- PRVNÍ MUSLIM v kosmu byl Vladimir Džanibekov, narozený v Uzbekistánu, který po dědečkovi své manželky, jenž byl národním buditelem, přijal s příjmením i identitu černomořského turkického národa Nogajců - letěl v roce 1978 s raketou SSSR Sojuz 27

- první člověk v kosmu s nesovětským i neamerickým občanstvím byl Vladimír Remek z Československa, po otci Slovák, po matce Čech, letěl v roce 1978 s raketou SSSR Sojuz 28

- první německý občan v kosmu nebyl ze SRN, ale byl to Sigmund Jähn z NDR, který letěl v roce 1978 s raketou SSSR Sojuz 31

- první občan asijské země v kosmu byl Phạm Tuân z Vietnamu, letěl v roce 1980 s raketou SSSR Sojuz 37

- PRVNÍ ČERNOCH a zároveň první občan americké země mimo USA v kosmu byl Arnaldo Tamayo Méndez z Kuby, letěl v roce 1980 s raketou SSSR Sojuz 38

- první neamerický občan západní země a zároveň první francouzský občan v kosmu byl Jean-Loup Chrétien, letěl v roce 1982 s raketou SSSR Sojuz T-6

- první (a dosud jediný) indický občan v kosmu byl Rakéš Šarma, letěl v roce 1984 s raketou SSSR Sojuz T-11

- první občan Japonského císařství v kosmu byl Tojohiro Akijama, letěl v roce 1990 s raketou SSSR Sojuz TM-11

- první (a dosud jediný) občan Spojeného království v kosmu byla Helen Sharmanová, letěla v roce 1990 s raketou SSSR Sojuz TM-12

- první (a dosud jediný) rakouský občan v kosmu byl Franz Viehböck, letěl v roce 1991 s raketou SSSR Sojuz TM-13

- první (a dosud jediný) občan africké země v kosmu byl Mark Shuttleworth z JAR, letěl v roce 2002 s raketou Ruské federace Sojuz TM-34

- první (a dosud jediný) brazilský občan v kosmu byl Marcos Pontes, letěl v roce 2006 s raketou Ruské federace Sojuz TMA-8

- první (a dosud jediný) občan Malajského císařství v kosmu byl Šajch Mužafár Šukor, letěl v roce 2007 s raketou Ruské federace Sojuz TMA-11

- první (a dosud jediný) občan Dánského království v kosmu byl Andreas Mogensen, letěl v roce 2015 s raketou Ruské federace Sojuz TMA-18M

- první (a dosud jediný) občan Spojených arabských emirátů v kosmu byl Hazá Al Mansuri, letěl v roce 2019 s raketou Ruské federace Sojuz MS-15

- první americký občan ne astronaut, ale kosmonaut, byl Dennis Tito, který letěl v roce 2001 v raketě Ruské federace Sojuz TM-32 a po něm ještě 21 amerických kosmonautů (v ruských raketách). Ruský občan nevyletěl v americké raketě/raketoplánu ani jednou. Celkem vyletěli na sovětských a ruských raketách do vesmíru občané 26 dalších zemí, na amerických 15 dalších zemí. Čína od prvního letu roku 2003 nepřizvala do své rakety ani jedno cizího občana. Byli a jsou tehdy američtí, němečtí, francouzští, japonští a italští astronauti i kosmonauti, ale není žádný ruský, britský, dánský, rakouský, indický, jihoafrický astronaut (jen kosmonauti) – ale ani jeden nečínský tchajkonaut.

V odpověď na případnou čtenářskou otázku, která na konci tohoto fejetonu může zaznít, použiju dva verše Josefa Čapka, které napsal v koncentračním táboře v Sachsenhausenu, jejž právě v těchto dnech před 76 lety osvobodily společnými silami Rudá a polská zahraniční armáda:

„Pro koho to píši? Nač?

Píši to jako když se křiví větve stromu…“