Jarní déšť
Báseň klasika čínské literatury Li Šang-jina.
Ospale ležím v bělostném jarním oděvu.
Bílá brána je spuštěná,
marné je moje toužení.
Červený pokoj. Clonou deště jsme si vyměnili
jen chladné pohledy.
Perlový závěs, kmitání lampy, osamělý návrat.
Daleká cesta a na ní pozdního jara stesk.
Na sklonku noci pokračuje sen,
či se mi jenom zdá, že sním?
Kam poslat dopisy a náušnice z nefritu?
Na obloze tisíc mraků splétá se v síť,
jíž prolétává jedna jediná divoká husa.
Li Šang-jin (813–858) byl básník z období pozdní dynastie Tchang. Ačkoli složil úřednické zkoušky, nedosáhl vysokých funkcí a jeho melancholická a náznaková poezie byla plně doceněna až generací modernistů. Báseň Jarní déšť v překladu Ferdinanda Stočese vyšla v publikaci Nejkrásnější díla literatury staré Číny (2004).