Literární ukázka Kultura

Počteníčko: Umělecké bláto

Jiří Trnka. Foto archiv

Druhá světová válka múzám zrovna nepřála. V nemilosti protektorátních úřadů se ocitl i Jiří Trnka, jak vzpomíná jeho tehdejší manželka Helena Chvojková.

Nicméně – za zdí zahrady byl svět, a svět velice krutý. Byla válka. Už do Louňovic došla zpráva o vpádu Němců do Polska. V lednu 1940 se narodil Jirka a bylo třeba chránit dětem ohrožené dětství, ba i životy. Byla stále větší nouze o jídlo. Jiří musel svoje obrazy vyměňovat za obživu. Maminka si zapsala, že mu v roce 1941 kdosi řekl, že se jeho cesta začíná stláti vavřínem, ale on s povzdechem namítl, že něco na zub by bylo lepší.

Potřeboval klid k práci. Živit rodinu bez zajištění stálého zaměstnání bylo sice počestné a odvážné, ale také těžké. Okupanti se chystali s pomocí protektorátní vlády donutit i umělce k pracovní povinnosti, v zuřivém článku útočil ministr Moravec. Článek ukončil slovy: „…dnešní české bláto, které si říká umělecké, musí být propalováno, až se z něho stane tvrdá cihla, jež vydrží věky. O tu temperaturu se postaráme.“

Pražský list napadl Jiřího za vánoční plakát pro melantrišské nakladatelství. Článek měl příznačný nadpis – Drzost a zvrhlé umění. Jiřího nazvali „uraženým a povýšeným ješitníkem“. U soudu se mluvilo o židozednářských znacích, které viděli ve zvířatech nad Josefem a Marií v betlémském chlévu. A na závěr dodali: „Buď budou páni toho druhu dělat dobrotu a své povolání s odpovědností a láskou, nebo se jej musí vzdáti a jít tam, kde jejich práce bude účelnější a prospěšnější a kde nebude urážet veřejnost. To platí pro každého, tedy i pro lidi, kteří vyznávají rádi uměleckou svobodu tvoření, ale netvoří, nýbrž potvoří.“

Do Svratky psal: „Nechtěl jsem ti zatím nic říkat, ale byl jsem zas na ministerstvu (proto jsem jel do Prahy) a dozvěděl jsem se definitivně, jak to s námi je. Z 1800 malířů půjde 3× 400 (1200), sochaři ne, architekti ne… Dále je trestná skupina (zvrhlí) 50 lidí. Vybíral von Hoppe a protektorát. Tam ovšem jsem. Za minulost je tam Špála (56 let), Muzika atd. Taky chudák Zábranský, na udání dvou českých malířů, asi jim překážel. Co s námi budou dělat, nevím, neví to nikdo, ale jistě je měsíc času, nežli to na protektorátu zúřadují. Dělám zatím různé kroky, půjde-li něco dělat. Jeden by byl zaručený, poprosit Hoppa a slíbit loyalitu apod. Ale to nikdy neudělám… zatím sháním peníze, abyste měli, kdybych byl pryč. Nelekej se, když hned nebudu psát…“

Už byl ale zapsán na pracovní povinnost do závodů Junkers. Po všem vypětí a nejistotě ho nakonec zachránil Barrandov. První výtvarná spolupráce byla na Černých myslivcích. Dostal šestiměsíční odklad, ale filmaři už pro něj měli připravenu další práci; dělal části výprav do různých našich filmů. Také Frejka si ho vyžádal pro divadlo. Bedlivě ho však hlídali dále, nevěřili mu. Právem.

V roce 1941 vyšla v překrásné úpravě Karavana (formát byl neobyčejně velký), Hauffovy pohádky. K povídce o židovi, který nic neviděl, nakreslil celostránkovou ilustraci, která vzbudila podezření a hněv. Znovu byl volán k odpovědnosti. Proč? Jeho žid prý vzbuzuje sympatie a soucit, nikoliv opovržení! Ovšem s knihou se už nedalo nic dělat, byla rozebrána.

Helena Chvojková: Jiří Trnka. Západočeské nakladatelství, 1990.