Rusko-evropská ruleta
Evropská komise svým přístupem k atomové energii a zemnímu plynu hraje hazardní hru. Berlín a Paříž si vzájemně nahrávají. Paříž sází na jadernou energii, Berlín na zemní plyn.
Trvalá udržitelnost je pružný pojem. Zvláště, když se použije pro technologii zkázy, jakou je atomová energie, a klimatického zabijáka, jakým je zemní plyn. Evropská komise nyní investice do obou těchto způsobů výroby elektrické energie ve svém návrhu tzv. taxonomie klasifikovala jako trvale udržitelné. Jedná se o klasický kompromis mezi národními egoismy, který brutálně ignoruje rizika.
Svět už zažil dvě katastrofy se spoustou mrtvých způsobené haváriemi jaderných elektráren: v roce 1986 v Černobylu a v roce 2011 ve Fukušimě. Kromě toho EU odsouvá stranou nevyřešený problém radioaktivního odpadu – hrozbu na desítky tisíc let. Zemní plyn patří k fosilním zdrojům energie, které urychlují změnu klimatu. Při spalování v elektrárnách sice plyn škodí klimatu méně než uhlí, při jeho těžbě a přepravě ale uniká velké množství metanu, což zesiluje skleníkový efekt.
Není to tak zlé, říká plynárenský průmysl. Jeho údajům bychom ale neměli důvěřovat. Skutečnost, že se jádro a plyn dostaly na „zelený“ seznam, je kompromisem mezi členskými státy. Paříž sází na domácí jaderný průmysl. V Berlíně zase věří spíše ruským dodávkám plynu s chlácholivým účinkem na Putina. Stranou zemního plynu jsou tam především sociální demokraté.
Evropská komise se však může odvolávat na to, že její rozhodnutí má reálněpolitické jádro. Taxonomie přece není nějakou celounijní doktrínou pro státní energetické politiky, ale pouze kompasem, který ukazuje směr investorům. Co jednotlivé státy, koncerny a investiční fondy učiní, je na nich. Například skutečnost, že za dvanáct měsíců budou vyřazeny z provozu poslední tři německé jaderné elektrárny, je mimo jakoukoliv diskusi.
Při výrobě elektrické energie v jaderných elektrárnách opravdu nevznikají skoro žádné emise, které by škodily klimatu. Plynové elektrárny mají být podle EU povolovány už jen do roku 2030 a od roku 2035 by se tato infrastruktura měla využívat pro spalování tzv. zeleného vodíku (tedy vodíku vyrobeného pomocí obnovitelných, nefosilních zdrojů, pozn. red. KN). Proti tomu ale mluví skutečnost, že po této údajné technologii budoucnosti, klimaticky neutrálním vodíku, zatím není vidu ani slechu.
Kdoví, zda se tato nová technologie v příštích deseti letech skutečně rozšíří, nebo nás bude zemní plyn a s ním spojená ekonomika provázet ještě po desetiletí – jednoduše proto, že ji tu máme. V případě atomové energie chce Evropská komise zřejmě stanovit konec povolování jaderných elektráren na rok 2045. To znamená, že elektrárny poběží nejméně do roku 2080. Pokud do té doby v Evropě nedojde k žádné jaderné katastrofě, budeme mít opravdu štěstí. Evropská komise hraje hazardní hru. Zemní plyn je jako ruská ruleta, atomová energie pak evropská.
Text, který původně vyšel 2. ledna 2022 v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.