Poezie Kultura

Daniil Charms v exkluzivním překladu: Karpaty jsou hrbatý

Daniil Charms.

Druhá dávka v mnohém aktuálních veršů legendárního ruského satirika z 30. let 20. století v exkluzivním a dosud nepublikovaném překladu Bruna Solaříka

Karpaty jsou hrbatý

Po dobytí Asie
na pometlu vznesl jsem se nad Karpaty
Kmínky lesů ztepilých přitiskly se k zemi
Chromá stařena běží za kuřátkem
Dlouhou nohou přes kaluže skáče
a krátkou cupitá po travinách

Po dobytí Asie
na pometlu vznesl jsem se nad Karpaty
Vítr cuká mou kápí vzadu za krkem
Nosem vane řezavě
Pod košili proniká mi
Rozfoukává rukávy
Teď mi hora v cestě stojí
Horu v okamžiku rozbourávám holí
Orla jsem s ní praštil po hlavě
Ten hned sletěl dolů jako papír
Žuch – a zas mám vrabce v hrsti
Nohama houpu
Ve vzduchu se koupu
Letí moje tělo
Co to do mě vjelo…

(září 1933)

Fyzik si zlomil nohu

Vesmírné mapy fyzik zdvíhá
když rázně kráčí ze vrat ven.
Vtom upad – a už lid se sbíhá
když zří, jak klesl do kolen.
Teď s pokutovým blokem v dlani
se k němu strážník blíží sem
a s počtářskými tabulkami
je následován studentem.
Pak dívka s kabelkou sem běží
O holi babka hrne se
Však fyzik nehne se a leží,
však fyzik leží, nehne se.

(21. ledna 1935)

Anton a Marie

Na dveře Anton Bobrov klep. Na druhé straně v zeď se zadívala
Marie, sedíc s hlavou v čepci, co v ruce kavkazský má nůž
Poledne na hodinách bilo. Marie marných snů se vzdala
a zbylé dny své spočítala a srdcem třas jí cloumá už
Stál Anton Bobrov zaražen, když bez ohlasu klepe, kleje
neb šátek v dírku klíčovou byl vražen, jíž chtěl tajně zřít.
Hodiny půlnoc ukazují. Zastřelen Anton z pistole je.
Marie nožem probodena – a uhašen je lampy svit.

(26. ledna 1935)

Variace

Jen v košili tu mezi hosty
do úvah stopen Petrov stál.
Mlčeli hosté. Nad udírnou
železný visel teploměr.
Mlčeli hosté. Nad udírnou
lovecký růžek visel tam.
Stál Petrov. Hodiny vtom bily
a v kamnech praskal oheň sám
a chmurní hosté nemluvili
Stál Petrov. V kamnech praskalo.
A osm bilo na hodinách.
Železný zářil teploměr.
Jen v košili tu mezi hosty
do úvah stopen Petrov bděl
Mlčeli hosté. Nad udírnou
visel tam růžek lovecký.
A hodiny se odmlčely.
A v kamnech tančil oheň sám
Do úvah stopen Petrov klesl
na štokrdle. – Vtom nečekán
zvuk zvonku od dveří se nesl
a zámek zarachotil tam.
Lovecký růžek hlučí – tradá!
Petrov i hosté vskočí – vztyk!
A Petrov na zem mrtev padá
když předtím „Pane Bože!“ vzkřik.
Teď hosté s děsem v běhu pláčou
a oheň v kamnech zhášejí
Přes Petrova hned s křikem skáčou
a strašnou rakev vnášejí.
A když je tělo v rakev vjeto,
jdou domů s voláním „A je to“.

(15. srpna 1936)

 

*

Rosolem Řehoř zle se dáví
Od stolu ztěžka prchá ven
Že host je hulvát, dáma praví
Z jídelny zní teď její sten.
Sama nad prázdnou sklenicí
ta dáma hořce slzy roní.
Tož milá dámo v světnici,
znáš kartářku? Tak hybaj pro ni.
Že utek Řehoř, to je pech.
Však hostu křivdíš, chtivá vraždy.
Tvůj rosol má zdroj v kopytech
Z něj dávil by se přece každý.

(20. února 1937)

Přeložil Bruno Solařík.

Daniil Ivanovič Juvačev se narodil v Sankt Petěrburgu v roce 1905, jeho otcem byl námořník, spisovatel, revolucionář a mystik Ivan Juvačev. Daniil nedokončil studia elektrotechniky a stal se spisovatelem na volné noze, přispíval především do dětských časopisů. Psal pod mnoha pseudonymy, nejčastějším byl Charms (což pochází z angličtiny: asi z charms, což znamená „okouzlení“, ale protože azbuka nemá H, může to být také harms, „ublížení“). V roce 1928 stál u zrodu avantgardního hnutí OBERIU (Sdružení reálného umění), jeho básně, povídky a divadelní hry se pohybují mezi satirou a absurdním černým humorem. V srpnu 1941 byl zatčen a obviněn z šíření poraženecké propagandy, v únoru následujícího roku zemřel hlady v důsledku blokády Leningradu na psychiatrickém oddělení vězeňské nemocnice Kresty. V roce 1960 byl posmrtně rehabilitován, roku 1982 byla po něm pojmenována planetka hlavního pásu (6766) Kharms. Do české kultury uvedlo Charmse v osmdesátých letech HaDivadlo textovou koláží Zrcadlení.