Fejeton Kultura

Národní pták

Blboun nejapný aneb Dronte mauricijský.

Český lev má dva ocasy, ale stále mu chybí pták.

Hodně se teď mluví o potřebě sehnat nějakého národního ptáka a musím se přiznat, že jsem nad tím vlastně ani nijak moc nepřemýšlel. Nicméně, nedalo mi to a pečlivě prohlédl našeho lva a řekl jsem si, že – zejména poté, co měl 30 let na hlavě hvězdu – doplnit ho ptákem není zas tak špatný nápad.

Lev má sice dva ocasy, ale něco mu chybí, a tak chápu moudré hlavy, že nutnost doplnit lva ještě jedním ptákem je jedním z jejich nejskvělejších nápadů. Hluboce jsem se nad tím zamyslel a zjistil jsem, že najít vhodného ptáka bude problém. U nás v Evropě, a dokonce i u nás na Moravě a ve Slezsku, je spousta orlů, jsou vlastně i v zámoří a někteří z nich jsou dokonce dvouhlavé patologické zrůdy, proti kterým je náš lev se dvěma ocasy žabař. Prohlížel jsem příruční atlas ptactva od kanárka až po žluvu a žlunu, nevynechal jsem koroptev a skončil u bažanta.

Pak jsem na to přišel.

Náš pták bude Dronte mauricijský. Neurazím žádného z jiných státních i národních ptáků, dronte vyhynul a má i pěkný český název – blboun nejapný. Byl to dobrák, ten pták. Vypadal sice trochu jako kachna, oproti ní byl ale důvěřivý a k příchozím se choval vstřícně, natahoval k nim radostně krček a jeho zdánliví přátelé mu tím krčkem zakroutili. Pak ho snědli a šli na dalšího. Přímo v pokračování naší národní hymny, jak se zpívala ve hře Fidlovačka, se zpívá „duše útlá v těle čilém“. K nám by se tenhle pták výsostně hodil.

Zkusím to navrhnout, výtvarník by si s tím poradil, lev by měl bez jinotajů vytouženého ptáka a my bychom se pomocí blbouna nejapného konečně zařadili mezi elitu EU.