Němečtí zelení mají od askeze zřetelný odstup
Ochota vzdát se konzumu byla málokdy tak velká jako v těchto dnech. Zelení politici ale spíš varují před následky bojkotu, místo aby k němu motivovali.
Od katastrofy s takzvaným vegetariánským dnem uběhlo téměř celé desetiletí, přesto jsou jeho dozvuky u německých zelených stále patrné. Šlo o volební kampaň před volbami do Spolkového sněmu v roce 2013, v rámci které zelení požadovali, aby byl do veřejných jídelen zařazen jeden bezmasý den v týdnu. Návrh se sice nacházel jen v jedné podkapitole volebního programu, Křesťanskodemokratické unii (CDU) a bulvárnímu deníku Bild to ale stačilo ke spuštění kampaně: zelení nám chtějí zakázat maso!
Zelení následně volby prohráli a ve straně od té doby vězí hluboké trauma – a ovlivňuje i otázku, jak se má v roce 2022 reagovat na válku Ruska proti Ukrajině. Prosit voliče, aby se něčeho zřekli, nebo to prostřednictvím státních opatření vyžadovat? Po „vegetariánském dni“ a podobných zkušenostech jsou zelení v tomto ohledu o hodně opatrnější. V poslední době to bylo nejčastěji možné pozorovat v klimatické politice.
Nechtějí lidem kazit zábavu, nýbrž usilovat o získání většiny společnosti. Sugerují, že každý bude moci dál žít svým životem tak, jak je zvyklý, a svět zachráníme pouze správnými rámcovými podmínkami a technickými inovacemi. Jakže to řekl tehdejší předseda zelených poslanců ve Spolkovém sněmu v rozhovoru pro deník taz během minulé volební kampaně? „Já si myslím, že si můžete dávat vepřovou pečeni a létat na Mallorcu tak často, jak budete chtít.“
Podobně je to nyní i s válkou na Ukrajině. Přesněji řečeno s kontroverzními dovozy ruských paliv, kterými Německo podporuje Putinův režim. Zeleným samozřejmě nelze přičítat odpovědnost za dosavadní zpackaný energetický obrat a závislost na Rusku. Nejsou ani nečinní.
Zastavení dovozu nebo omezení povolené rychlosti
Ministr hospodářství Robert Habeck se snaží nahradit fosilní suroviny z Ruska fosilními surovinami z jiných zemí a zároveň urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů. To vše ale vyžaduje čas – a mimo tyto snahy se toho moc neděje. Němci si obratu v energetické politice nemají pokud možno všimnout. Změní se nosiče energie, spotřeba však může zůstat stejná.
Rusko se tak německých peněz za suroviny bude muset vzdát až ve střednědobém horizontu, nikoli v krátké době. V krátkodobém horizontu by toho bylo možné dosáhnout jen snížením spotřeby tou či onou cestou. Zaprvé úplným nebo částečným zastavením dovozu, který by dočasně zmenšil objem dostupných surovin na trhu. Zadruhé, jako mírnějším prostředkem, státní regulací v dílčích oblastech, jako je například omezení rychlosti na dálnicích. Tím by bylo možné dovoz alespoň omezit.
Nebo do třetice, pokud by to opravdu nemělo být nic jiného, prostřednictvím PR kampaní a výzev k dobrovolnému odříkání. Stáhněte topení proti Putinovi – vyjma prekariátu by v některých německých domácnostech určitě ještě byl manévrovací prostor.
Spolková vláda ale nic z toho nedělá. Nezáleží to samozřejmě jen na jednom koaličním partnerovi, ale od tak fosilních stran, jako jsou sociální demokraté a liberálové, toho v tomto směru beztak moc čekat nelze.
Pokud někdo může se snižováním spotřeby skutečně pokročit, jsou to zelení. I oni si ale drží odstup od všeho, co by byť jen vzdáleně připomínalo askezi. Jejich zřeknutí se odříkání při tom dokonce dosáhlo nové úrovně: dosud se usilovně chtěli vyhnout dojmu, že chtějí Němce převychovat; přesvědčit je ke změnám chování, které většina vlastně odmítá. V případě ruských surovin by ale většinová podpora teď byla k mání.
Většina pro bojkot
V průzkumech má bojkot velkou podporu, připojit by se tentokrát mohla i Křesťanskodemokratická unie. A zelení? Snaží se tu většinu vší silou přesvědčit, že se mýlí. Zčásti při tom mají dobré argumenty, o tom není pochyb. Všeobecný bojkot by urychlil růst cen. Průmysl by musel kvůli nedostatku plynu omezit výrobu. Recese by byla zaručena a sporné je podle expertů jen to, jak hluboká by byla.
Částečně ale, a tady to začíná být pro zlost, píší zelení i scénáře, které s realitou nemají moc společného. Annalena Baerbocková minulý týden varovala, „že ve školkách nebudeme mít elektřinu, že opravdu nebudeme moct udržet v chodu nemocnice“. Zní to silně a nahání to strach, ale není to pravda. Výroba elektrické energie v Německu přece stojí na ruských surovinách jen z malé části.
Pokud by elektřina přece jen někdy nestačila pro všechny, je v zákonech a krizových plánech jasně upraveno, kdo bude v rámci dodávek elektrické energie obzvlášť chráněn: mimo jiné mateřské školy a nemocnice. Trochu to opět připomíná vegetariánský den: vykreslení politických požadavků přehnaným způsobem a dramatizování jejich následků – právě na tom v minulosti často stavěly kampaně proti zeleným. Doufejme, že zelení jako vládnoucí strana si teď tuto metodu neosvojili navždycky.
Článek, který vyšel 13. března 2022 v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.