Oblíbil jsem si několik bonmotů.
Od Petrova a Ilfa, spisovatelské dvojice: Žít na této planetě je jenom ztráta času. Schopenhauerův: Vládnou jenom průměrní. A režisérem Milošem Hynštem často používané: Nejhorší je, když se řetězí nuly… (Včera jsem nahlédl do italštiny pro samouky, kterou mám u postele, a hned na náhodně otevřené stránce mě trklo do očí: niente di nuovo sotto il sole, jak určitě rozumíte: nic nového pod sluncem…)
V roce 2014 jsem v halenkovické hospodě U Sklenaříků narazil na Bohuša. Elektrikáře a náboženského blouznivce. Ostatně už jsem o tomto úkazu kdysi psal. Na celou hospodu prohlašoval, že mu Bůh sdělil, že v roce 2017 zjara zastaví na 5 minut zemi a všem lidem se do rukou dostanou zrcadla, v nichž uzří Pravdu.
Při mém posledním výletu do Ruska v roce 2016 jsem se od bývalého plukovníka, nyní člena spisovatelů kozácké sekce, zase dozvěděl, že slepá bulharská vědma Baba Vanga měla vidění, že v roce 2020 vznikne v Evropě Všeslovanský stát.
My, hysterici trpící roztroušenou senzibilitou, se dopracováváme k podobným halucinačním výsledkům poměrně často. Jenže, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Co když Bohuš a Baba Vanga jen netrefili datum… a na pět minut se zastavil svět 24. 2. 2022? A uzřeli jsme věčnou pravdu: mír je jen rauchpauza mezi válkou a válkou? (Tentokrát ta rauchpauza v Evropě trvala krásný „tříčtvrťák“ století, že jo.)
Kde je ten intelektuály ovívaný konec dějin? Kde je ta ve dvacátém století filosofy odmítaná kontradikce mezi termíny přítel a nepřítel?
Jak to, že jsme si neuvědomovali, že zbrojí-li státy jako oteklé, přibližuje-li se jeden obranný val k druhému obrannému valu rychlostí historického blesku, že by v tom byl čert, aby si někdo nezačal? Navíc na území Slovanů. Promiňte.
Hledaje, jak se zklidnit, zabrousil jsem i do vod, nad nimiž se mně možná vysmějete. Slovani? Co za vykopávku zde, Kovando, vyhrabáváš? Jenže co nás Slovany, promiňte ještě jednou, pořád proti sobě žene? Je to naše diagnóza, jsme tak uzpůsobeni? Nerudní, k cizímu názoru nesnášenliví, nakvašení, zamindrákovaní?… Vždyť jednou z prvních mezislovanských válek byla už ta Rusko-polská válka (1577–1582), po pár letech Polsko-ruská válka (1605–1618), další – Smolenská válka – v letech 1632–1634, pak Rusko-polská válka (1654–1667), Válka o polské následnictví (1733–1735), Válka proti Barské konfederaci (1768–1776), Rusko-polská válka (1792), Kościuszkovo povstání (1794), Listopadové povstání (1830–1831), Lednové povstání (1863–1864), Polsko-sovětská válka (1919–1921), sovětská invaze do Polska (1939) – jak jsem vám vygúgloval.
A že by vznikl Všeslovanský stát? To té Vanze asi uletěly včely nebo ukáplo na karbid? Agresí se přece nic nesjednocuje.
Budeme-li totiž obzvlášť krutí, vzpomeňme, jakým (s)jednocením vznikl třeba náš český stát: 28. září 995, na výročí svatého Václava, vnikli Přemyslovci na hrad Libici, když většina jejich chlapů Slavníkovců nebyla doma, a pozabíjeli všechno živé. Rozuměj starce, ženy, děti.
P. S.
Abych neuváděl jenom problematické vztahy Slovanů polských se Slovany ruskými, ťukl jsem na kolonku „Chorvatsko a jeho slovanští sousedé“ a vyhodilo mně to rovnou ZVĚRSTVA ZA JUGOSLÁVSKÉ VÁLKY. Neměl jsem sílu se tou kolonkou probírat.
A pro změnu přepnul na čtrnáctidenní Bulharsko-srbskou válku v deštivém listopadu 1885. Jež byla v březnu následujícího roku ukončena v Bukurešti mírovou smlouvou, světovým unikátem – má 13 slov.
P. S.
Nevím jakých. Mně se poslední dobou vybavují jenom sprostší. Resp. ta z výše citovaných bonmotů.
Ale abych ještě u těch Slovanů zůstal. Za první světové války začal slavný český pacifista Alfons Mucha malovat Slovanskou epopej. Jak by se mu u nás, na slovanském území, asi teď líbilo? A co na nás tak záviděníhodného viděl, že nám věnoval dvacet let svého vzácného talentu a života?
P. P. S.
Včera jsme s jedním mým názorovým odpůrcem slavili našich nedávno dožitých 81 let. Pochopitelně, že došlo i na válku na Ukrajině. A on řekl obyčejnou větu: Rusko je typický imperialistický stát. Přídavné jméno typický v tomto případě asi předpokládá, že existují i jiné státy ve světě, které prosazují své imperiální zájmy silou. Možná si ještě vzpomenete na nedávnou britsko-falklandskou (malvínskou?) válku; no a jak jsme pili, musel někdo z nás odskočit pro další láhev – do nejbližší vietnamské večerky – a postarší Vietnamec tam vzpomněl: „od rok devatenást padesát pet dvaset let u nas Amerysane byli, bombardovat nas…“