Šetřením energií proti válce
Existuje jednoduchý způsob, jak Rusku zastavit přísun peněz a zároveň chránit klima: šetřit energií. Potřebujeme „revoluci efektivity“.
Prošlo to bez povšimnutí: v sobotu 5. března byl světový den úspory energie. Zatímco ruská invaze na Ukrajinu pokračovala nezmenšenou intenzitou, proteklo onoho dne tak jako obvykle plynovody do Evropy přibližně 380 milionů kubíků ruského zemního plynu – za což ruské energetické koncerny utrží přibližně 700 milionů eur. Den co den.
Zatímco Německo, EU a NATO vzrušeně diskutují o tom, jak učinit Západ méně závislým na ruském plynu a jaké sankce by mohly tvrdě zasáhnout ruskou ekonomiku, zůstává jedna z nejdůležitějších zbraní v arzenálu Západu zatím jen v záloze: nižší spotřeba ropy a plynu. Už během „ropného šoku“ v roce 1973 byl odpovědí na nedostatek benzínu a jeho vysokou cenu zákaz jezdit autem. Už léta se v německé i mezinárodní energetické politice požaduje a podporuje „vyšší energetická účinnost“, protože je levná, šetrná ke klimatu, jednoduchá a právně bezproblémová a protože je všem srozumitelná a všem by přinesla výhody.
Teď by velká chvíle úspornosti mohla nadejít – abychom poškodili Putinovu ekonomiku, modernizovali německé hospodářství, ušetřili peníze a dosáhli klimatických cílů. V zemi, kde je údajně skrblictví tak sexy, však zatím chybí koordinovaná akce podle hesla „šetřením energií za mír“.
Habeck zatím zůstává nekonkrétní
Německá spolková vláda zatím každopádně nepřišla s ničím příliš novým. Ministr hospodářství za zelené Robert Habeck, do jehož resortu spadají i energie a hospodárnost, se v uplynulých dnech zabýval tím, jako odvrátit požadavky na okamžitý bojkot ruské ropy, plynu a uhlí – a současně najít jiné země, které by tyto fosilní suroviny mohly dodávat. Ve středu 9. března řekl ve zpravodajsko-publicistickém pořadu televizní stanice ZDF „heute journal“, že vláda „může přijmout pouze taková opatření, která vydržíme a nepovedou k příliš závažným hospodářským škodám“. Jako by mluvil o energetických úsporách – ale konkrétně je nejmenoval.
Zeptáme-li se na ně Habeckova ministerstva přímo, odpovídá, že vláda tak jako tak podporuje větší energetickou účinnost u budov a v průmyslu, zlepšuje zákony a přepracovává Národní akční plán energetické účinnosti. Nyní o to bude „usilovat ještě naléhavěji“, budou tedy hledány nové možnosti úspor a upraveny informace pro spotřebitele. Ministerstvo také říká: „Máme přece webové stránky ‚Německo to dělá efektivně‘!“ Tento web poskytuje přehled dotačních programů a tipů, jak šetřit energií, s veselou veverkou jako maskotem.
Volání po velkém úsporném programu mezitím přichází z mnoha stran. Mezinárodní energetická agentura (IEA) předložila začátkem března desetibodový návrh, jak by mohla Evropská unie snížit do příští zimy svůj dovoz plynu z Ruska o dobrou třetinu. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyzvala občany, aby snížili svou spotřebu energií. Podnikatelská iniciativa DENEFF, lobbistická skupina zasazující se o energetické úspory, požaduje pro Německo „energetický úsporný balíček historických rozměrů, aby teď bylo možné využít dosud ladem ležící rezervu energetické účinnosti“. Spolu s asi dvaceti spolky navrhuje uspořádat „summit pro energetickou suverenitu“ za účelem uzavření dohody o opatřeních pro rozvoj energetických zdrojů a energetické účinnosti „dosud nevídaným tempem“.
Ekologické organizace Greenpeace a Deutsche Umwelthilfe (Německá pomoc životnímu prostředí) zase sestavily deseti-, respektive patnáctibodový přehled, co všechno by občané mohli udělat a nechat udělat, aby připravili Putina o peníze na válku. Také německý Spolkový úřad pro životní prostředí (UBA) se nechal slyšet, že „lze okamžitě ušetřit okolo deseti procent dovozu plynu z Ruska“.
Podobný názor má i Simon Müller, šéf think-tanku Agora Energiewende pro Německo. Už jednoduchá opatření v budovách by podle něj přinesla velký užitek. „Snížení pokojové teploty o 1–2 stupně a optimalizace nastavení vytápění může snížit energetickou náročnost domácnosti minimálně o 10–15 procent,“ říká a požaduje: „Spolková vláda by měla občanky a občany cíleně informovat, jak mohou krátkodobě zredukovat spotřebu ropy a plynu ve svých bytech a domech“.
Také státní Německá energetická agentura (dena) dala najevo připravenost předložit politikům plány úspor. Materie je to složitá, řekl deníku taz šéf agentury Andreas Kuhlmann. „Není to několik málo, ale sto koleček, kterými je nutné pootočit.“ Navrhuje dát co možná nejrychleji dohromady co možná nejvíce zájemců z oblasti politiky, ekonomiky, občanské společnosti a řemesel, „aby se zcela konkrétně projednalo, jaká potřebujeme pravidla, jaké peníze a jaká rychle realizovatelná opatření“. Pak, je Kuhlmann přesvědčen, by energetická účinnost mohla do zimy významně přispět k vyřešení nynějších problémů.
Spící a chrápající obr
Po desetiletí byla energetická účinnost považována za „spícího obra“ energetického obratu s velkým potenciálem. Tento obr zatím přes všechny reklamní kampaně, pobídky a dotační programy dál pochrupuje. Koncová spotřeba energie se tak během dvanácti let mezi roky 2008 a 2019 snížila celkově jen asi o 2 procenta, stěžuje si německé ministerstvo hospodářství ve své „Úvodní bilanci ochrany klimatu“ (Eröffnungsbilanz Klimaschutz). Chceme-li do roku 2030 dosáhnout klimatických cílů, je podle ministerstva „naopak zapotřebí mnohem větší snížení koncové spotřeby energie o 20–25 procent“ – tedy za pouhých osm let zvládnout desetkrát víc.
Odborníci si pravidelně zoufají nad obtížemi spojenými s tím, jak energetické úspory zefektivnit a zatraktivnit. Důvod je prostý: ceny ropy, oleje a uhlí jsou – také prostřednictvím dotací – uměle udržovány na nízké úrovni. Velké podniky, drobní živnostníci i spotřebitelé jsou liknaví. Je obtížné se politicky zasazovat o úspěch, který není vidět: solární elektrárny jsou viditelné (v Německu jsou chápány jako úspěch zelené politiky, pozn. red. KN), úspora díky výměně vytápění však nikoli.
Co nikdo neříká nahlas: právě teď, uprostřed krvavé ruské války proti ukrajinskému civilnímu obyvatelstvu, se naskýtá příležitost konečně v oblasti energetických úspor pokročit. Ceny plynu a ropy stouply a zůstanou tak vysoké, že by se investice mohly rychle vyplatit. Vše, co učiní Německo méně závislým na ruském plynu, je nyní vítáno. O rozvoji obnovitelných zdrojů „jsme dosud diskutovali jen z hlediska ochrany klimatu“, říká ministr hospodářství Habeck, „a nyní o tom konečně hovoříme i z hlediska bezpečnostních aspektů.“
Co je v případě klimatu problémem, je v případě energetické nezávislosti méně závažné: tzv. rebound efekt. Popisuje dilema, kdy jsou ušetřené náklady na energie investovány jiným škodlivým způsobem a ekologická bilance se tak zákeřně zase pokazí. Kdo ušetří ruský plyn, aby takto získané peníze použil na cestování letadlem, možná moc nepomůže klimatu, pokud ale nepojede do Ruska, alespoň jeho peníze neskončí v kapsách Putinových oligarchů.
Pro velké národní nasazení v zájmu energetických úspor mluví ještě další důvod: prakticky všechny koncepce kýžené klimatické neutrality do roku 2045 přece mlčky předpokládají, že Německo bude masivně investovat do energetické účinnosti. Částečně se jí dosáhne už přechodem na obnovitelné zdroje energie, protože získávání energie z nich je mnohem efektivnější, než je tomu u plynu, ropy nebo uhlí. Všechny studie ale vychází i z toho, že je nutné omezit celkovou spotřebu energie v Německu do roku 2045 asi na polovinu. Měli bychom s tím už vážně začít.
Článek, který vyšel 11. března 2022 v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.