Mezi námi dědky – Nežádoucí účinky 2
Reakce na žádost o svědectví o nežádoucích účincích očkování proti kovidu. Plná pochyb a otázek, ale nakonec kladná.
Milý Ivoši,
díky za dopis, který mě potěšil (zajímají mě zprávy o Tobě a od Tebe, navíc bývají inspirativní) i překvapil: že ses Ty, pravda, člověk devatera řemesel včetně úpravy rud a nakladatelské činnosti, dal i na medicínu.
Ráno v koupelně – ano, tam se má múza zdržuje nejčastěji, nevím, proč – mi naskočila možná forma reakce, která mě, dá se říci, uspokojuje. Totiž otevřený dopis, který teď čteš Ty a potom snad i čtenáři Kulturních novin.
Píšeš, že před několika měsíci se kolem Tebe začaly objevovat případy možných nežádoucích účinků očkování proti covidu (v citátech a parafrázích respektuji Tvůj pravopis, ale sám to raději počešťuji), mezi blízkými kamarády, u jejich příbuzných, přátel a známých, desítky případů včetně těch fatálních. O případech těžkého průběhu kovidu včetně fatálních případů nepíšeš nic. Jestli jich nebylo násobně více než těch očkovacích, upřímně Ti to přeju, aby bylo jasno – ale já mám ten poměr výrazně opačný. No a? O takovém jevu (poměru) jsou svědectví z našich bublin, natož „z internetu“ absolutně neprůkazná, to je Ti snad jasné.
Prý Ti přišlo – také před těmi několika měsíci, jestli Ti dobře rozumím –, že v tu dobu se možným následkům očkování proti covidu „u nás nevěnoval vlastně nikdo“, což Ti přišlo strašné, vzhledem k pravděpodobnému rozsahu a dosahu problému. Je mi záhadou, jak jsi na to přišel a které všechny zdroje jsi prozkoumal, aby Ti něco takového mohlo „přijít“. Mohl bys mi to aspoň načrtnout, prosím?
Hele, bez okolků se Tě chci zeptat ještě takto: zdá se mi, že jsi ztratil důvěru. Buď ve sdělovací prostředky v ČR, nebo ve veřejnou zdravotní péči v ČR, nebo snad v medicínu jako vědu. Je to tak?
Ve svém dopisu uvádíš čísla ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), který eviduje v současné době 12.012 případů možných nežádoucích účinků po očkování, z toho 171 mrtvých. Vím, že víš, že to jsou právě jen nahlášené případy s víceméně nespornou koincidencí (respektive následností), ale ne s prokázanou kauzalitou (příčinností). Dál píšeš o „realistickém odhadu“, že „těch případů je minimálně 10× tolik, protože většina lékařů, ale i postižených ty případy na SÚKL nehlásí“. Jak jsi přišel zrovna na desítku, prosím Tě? I odhady by měly být vyargumentované. Já nepochybuji o tom, že ta evidence je neúplná, ale jsem přesvědčený, že míra té neúplnost je u případů úmrtí podstatně nižší než u mírnějších problémů. Plus si myslím, že vzhledem k počtu vyočkovaných dávek v České republice (k dnešku asi 17,5 miliónu) to nejsou, a to ani v případě Tebou zvažovaného desetinásobku, úplně burcující čísla. Zejména ta úmrtí jsou přitom ale skličující a vyžadují pozornost, o tom žádná.
I když sám necítím potřebu věnovat se na naší, laické úrovni nežádoucím účinkům očkování proti kovidu, respektuji Tvůj postoj a oceňuji Tvou snahu. Z více důvodů Ti také posloužím svým osobním svědectvím – minipříběhem.
Mám přírodovědné vzdělání – řekl bych, že s poměrně širokým záběrem, ale převážně spíš mělké, prohlubované spíš nahodile než soustavně. Nicméně shodou nejen profesních okolností jsem měl to štěstí, že jsem osobně poznal hned několik expertů, kteří se objevovali a tu a tam dosud objevují na veřejnosti a vyslovují se i k možným následkům očkování proti kovidu, znám aspoň trochu osobně – Honzu Trnku, Jardu Flegra, Libora Grubhoffera a Václava Hořejšího. Pěkně se to sešlo, že jejich specializace je rozmanitá: biochemik, parazitolog (a evoluční biolog), virolog a imunolog. Že je znám osobně, samozřejmě neznamená, že jim všechno bezmezně věřím, ale fakt je, že kromě poněkud vyšší důvěry mám i lehce nadstandardní ponětí o kontextu jejich výroků. Řekněme o jejich pohledu na svět. No a ti všichni, ač mají ten pohled na svět dosti různý, se naprosto shodují v tom, že „žádoucí“ důsledky očkování proti kovidu velmi výrazně převyšují ty nežádoucí (které nikdo z nich nezatajuje ani nezpochybňuje, pokud vím). Souhlasíš v tom s nimi?
Osoba mi velmi blízká zemřela před rokem a kousek (na konci února 2021), jak se říká, s kovidem. Podle toho, co vím, tak je toto vyjádření přesné; zápal plic snad přestála a bezprostřední příčinou úmrtí byly nepravidelnosti srdeční činnosti. Kvůli tehdejšímu náporu na zdravotnický systém jsme se nemohli rozloučit, to mě dost bolelo. Nejsem, myslím, moc vztahovačný, tak si nestěžuji, že při vyšší proočkovanosti nejohroženějších skupin obyvatelstva nemusel být ten nápor tak silný. Ale nejsem si jistý a nechce se mi teď dohledávat, jak moc vlastně tehdy byly očkovací kapacity vytížené; je možné, že hodně.
Podle toho, co o virových nemocech vím, a co říkali lidé, kterým důvěřuji (viz výše), postupně jsem došel k názoru, že očkování chci. Hlavně proto, abych předešel těžkému průběhu onemocnění. Mám středně těžké astma…
Dost mi vrtalo hlavou, jak vlastně ty údajně nové druhy vakcín fungují, protože o tom jsem se pochopitelně před těmi více než 30 lety ve škole neučili. Dostal jsem ale tip na skvělý plakát z produkce VŠCHT a z toho to pochopil v uspokojivé míře. I proto jsem z očkování neměl žádné obavy.
Když jsem mohl, zaregistroval jsem se (astma těžké „jen“ středně nezakládalo nárok na přednost) a 18. května 2021 se vypravil do benešovské nemocnice. Zážitek to byl naprosto příjemný – pohoda, pořádek a přitom vcelku rodinná atmosféra. Celkem bych to označil za bezchybně šlapající „stroj“ na očkování. Tehdy se nedala vybrat značka vakcíny, tak jsem se tím moc nezanášel a přijal Comirnaty (od Pfizer a BioNTech). Na dva dny po očkování jsem si domluvil práci z domova – a pilně jsem pracoval z domova. Jen večer v den vakcinace mě okolí vpichu trochu pobolívalo či svědilo, ale usnul jsem snadno.
Za předepsaných šest týdnů, takže 29. června 2021, jsem si zajel opět do Benešova pro druhou dávku vakcíny od stejné značky. No a večer začalo s odpuštěním tóčo: postupně horečka přes 38 °C, bolest kloubů a svalů, kašel a rýma, únava, ztížená možnost soustředění. To poslední je trochu eufemismus – zatímco fyzické obtíže vyzněly během asi pěti dnů , lehkou mozkovou mlhu jsem pak měl ještě asi týden. V podstatě jsem to vyležel, asi dvakrát si vzal Ibalgin (hlavně abych mohl usnout), několikrát nějaký sirup pro zklidnění kašle a hodně jsem pil včetně různých bylinných „čajů“. Čtvrtý den, když už mi toho přišlo jaksi moc, jsem všechny ty obtíže zapsal do systému Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Svou (skvělou) ošetřující lékařku jsem s tím neobtěžoval, když jsem zjistil, že to tam mohu vyplnit i sám. To hlášení mi trvalo asi půl hodiny, ale připomínám, že jsem tehdy byl trochu jako praštěný. Hlášení evidentně pomohlo (to je vtip), protože další den většina nežádoucích účinků skoro zmizela (to je fakt).
Naopak příčinnou souvislost očkování a uvedených nežádoucích účinků mám zcela vážně za nepochybnou.
Jak jsem psal, nechal jsem se naočkovat hlavně proto, abych předešel vážnému průběhu onemocnění (kovidem). To se podařilo. Kovid, nejspíš variantu delta, jsem dostal pět měsíců po té druhé dávce. Průběh byl podobný, jen o něco mírnější a kratší než ty výše popsané nežádoucí účinky po očkování.
Když se to očkování osvědčilo a když jsem viděl jak virus mutuje, začal jsem vcelku („nadprůměrně“, řekl bych) brzy přemýšlet o posilující dávce očkování. Přihlédl jsem k názoru zmíněného V. Hořejšího a zvolil „pro změnu“ vakcínu Spikevax od Moderny. Nebyla úplně všude k dispozici, hlavně u nás v Benešově ne, takže jsem si pro ni zajel v půlce letošního ledna do Paláce kultury, totiž pardon, Kongresového centra v Praze na Pankráci. Tam pochopitelně nepanovala tak úplně rodinná atmosféra, ale očkovací mašina šlapala stejně hladce. Dokonce jsem dostal pochvalu, že vím, co (kterou značku) chci. Když to někdo nevěděl a dožadoval se „doporučení“ od personálu, někdy prý trvalo docela dlouho, než si nechal vysvětlit, že takové doporučení prostě nesmějí dávat.
Jistě se nebudeš divit, že po všech svých zkušenostech očkování proti kovidu doporučuji.
Sám se označuješ za umanutýho dědka, Ivoši. Já jsem spíš dědek unavenej (aby se to rýmovalo …), opatrnej a pochybující (pokud jde o hodnotící soudy) – a pořád dost zvědavej. Držím Ti palce a zejména jestli „to dopadne“, rád o knížce, kterou chystáš, poreferuji, kde to bude možné.