Poiésis Kultura

SLAVOMÍR KUDLÁČEK: Bezbarvé ruce

…v noci jsem nemohl spát / a Putin obsazoval Krym.

 

Před pár lety se na stránkách literárních periodik vzrušeně diskutovalo o angažované poezii. Nerozuměl jsem tomu, či spíše nechtěl rozumět. Celá ta debata zdála se mi jaksi vykloubená, vyspekulovaná, umělá. Jako by naléhavost poezie závisela od toho, zda jsou v ní obsaženy události vnitřní či vnější, blízké či vzdálené, malé či velké dějiny.

Spor se mi znovu vybavil při čtení nových básní Slavomíra Kudláčka. Apelativní tón se v nich prolíná s osobním, intimním. Přirozeně. Probolívá. Doléhá tíživou únavou, možností výpovědi, kterou nepůjde změnit, bezmocí, prázdnými úkrytySny se dnes zdají být, čím jsou, a nejen při zatmění slunce máš pocit, že máš bezbarvé ruce.

Petr Čermáček

Slavomír Kudláček

 

ZLODĚJ A ZRADA JARA

 

Svět mluví opakováním a návraty

ke svým proměněným podobám

bylo po sedmé, když jsem se vrátil z lesa

začátkem března už tma

nemůžu psát, tak aspoň kradu

kradu bídně, abych moc neokradl

kradu dřevo ze zborceného dubu

z cizího lesa, do kterého se vracím

50 let a on se přiměřeně proměňuje

 

nemůžu si ho nechat vzít

žádným dědicem, restituentem, starostou

sedlákem, státními lesy, sentimentem

vlastním ho dávno před nimi

spolu se strakapoudy a vesnickými kočkami

pro jistotu v něm kradu dřevo

dubové větve, tlusté jako stehno

řežu z padlého dubu za šera

v březnu je v sedm už tma

v téhle vsi ještě zvoní klekání

vleču kmen, kradu svůj les

všechny mé lesy jsou cizí.

 

+

 

Druhý den v nehybném

svitu se včerejší les vzdálil

světlo dosáhlo do středu tajemství

které tím udělalo zbytečným.

Byl to veliký zločin jara

jeho vysokofrekvenčního náporu řešení

srdcí ptáků a buněk přesliček

byla to zrada jara, ve kterém

nebylo najednou co ukrást

s čím se skrýt

do temných večerů.

 

 

 

STRUČNÁ HISTORIE KAPLE

 

Kaple u obce Naaclex v houští

kde jezdí nedaleko vlaky

po náspu mezi velkými městy

a která internet nezná.

 

Léta je ve špatném stavu.

Kdysi v ní bývali

Obraz, Pták, Tulipány a Kapitán.

Věci dnes nejsou, čím se zdají být.

 

N., malíř z Naaclexu je tam prý

viděl zas pohromadě.

Malíř N. pije moc noc co noc.

Sny se dnes zdají být, čím jsou.

 

Tisk všechno propírá, popírá

a fabuluje. Nelze mu to mít za zlé

je to místní tisk. Občas vyzývá

občany k záchraně sama sebe.

 

Tulipány už uvadly

věrné strategii květin.

Kapitán odešel na moře

a stal se bludným kapitánem.

 

Obraz si zřejmě někdo

odnesl domů, dej Bůh

ať mu nepřinese neštěstí.

Lze v to jen těžko uvěřit.

 

Pták jistě odletěl.

Jen jestli odletěl včas.

Pro samotného ptáka

je nebe příliš veliké.

 

 

 

ZATMĚNÍ

 

Zelenošedé slunce

kterým se každé ráno budíme

jako ze sklepa vynesené brambory.

Černým sklem pravdy na sváření

koupeným v železářství ve Žlebech

jsem jako v žule hřbitovů

viděl nápisy na nebi.

V krystalických břidlicích ordoviku

vyhasly slídy. Hvězda

odmítla vypovídat.

Traktor na poli oral k obzoru.

Měl jsem bezbarvé ruce.

 

 

 

TATÍNEK, MAMINKO

 

Je jako vlk tvůj tatínek.

Posedlý sebou, chtivý a bezmocný.

Je jako prašivý vlk, tatínek tvůj.

Nikdo ho neznal víc, ale tvá péče

ho chránila před tvým mlčením.

Teď mu však svítí oči

po krvi, Marjánko, života

který nedošel úmluvy.

Maminko, ochraň ho jako dřív

ochraň ho prosím tam, kde jsi

když temno příbytku tatínka

je plné prázdných úkrytů.

 

 

 

ZÁMEK ZDECHOVICE MÁ OPUŠTĚNÉ DĚJINY

 

Je příkladem, jak rezignace

na minulost delimituje budoucnost.

Zámku Zdechovice zbyly jen zdi

a dráty ze zdí, propadlé stropy

schodišť a enfilád.

 

Na zámku Zdechovice vojíni

častušek a majorové vodky

řešili na barokním buzeráku

válku jak pokaděné spodky.

 

Ze zámku Zdechovice se vracím

posedlý možností výpovědi

kterou nepůjde změnit.

 

 

 

JARO V ZAHRADĚ

(dopis)

 

Tvůj obsah je takový. Jsi jím

vyplněn jako zeď kameny. Neseš to

a stojíš s tím a padáš. Čedič

kreslí obrázky po bílém světle.

Je poučné se dívat. Jak se

zmařilé děti stávají dospělými

eunuchy srdce. Jak se zvídaví

chlapci stávají plnohodnotnými

zbabělci a jak rozkošné dívky

úslužnými a úskočnými mrchami.

Jak se modré bazénky dětí

plní vztekem a zapomněním.

 

 

 

VÁLEČNÁ

 

V noci jsem nemohl spát.

Putin obsazoval Krym

a starý nemocný táta

všechno ostatní.

Ustoupil jsem mu k ránu.

Probudil jsem se ve světě

ve kterém nebylo zítra.

Ve kterém nebyly sny.

On se však rozhodl

pokračovat v ofenzívě.

Nebylo kde brát dech.

Bral zajatce. Do hry

už vložil vše.

Nenávist, zoufalství. Med

lásky v chuchvalci pavučin.

V noci jsem nemohl spát

a Putin obsazoval Krym.

 

 

 

STÁDO SE VRACÍ DOMŮ

 

Celé to Putinovo, Trumpovo,

Zemanovo, Babišovo stádo

zvyklé na granule co byly minule

na pobyt v garsonkách všechno inclusive

na bublající koupele smutné i veselé

a na přípravky pro náhodnou erekci

se vrací domů. Rozšlape všechno

co mu stojí v cestě; cestu

stodolu i stáj. Zůstane

bez stáje, bez strdí, bez granulí

jen s bambitkami a praskajícími

domy v tichu holočasu. Vesmír

se skloní nad nedojedenou

večeří Páně, vesmír: hvězdy a vítr.

Stádo se vrací domů

mezi vlky a ostružiny.

 

 

 

 

CESTOVNÍ KANCELÁŘ LUNA

 

Země po odsunu ledovců.

Bez sněhu, bez listí…, bez lítosti.

Film v televizi, opuštěné ve rzi

oracích strojů za vsí.

Žádné ciráty, žádné postoje, samé lži.

Vyprávíme si pohádky

o bouřce v horách, o koupání na Krétě.

Tolik jsme toho znali! Dědečka

babičku, cestu ze školy

kolem cukrárny, plné kremrolí.

Ale dostali jsme se na Měsíc.

Na Lunu bez pardonu.

 

weles 3

 

Slavomír Kudláček se narodil roku 1954 v Pardubicích. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, obor meliorací a vodního stavitelství. Žije v Pardubicích a pracuje jako památkář chrudimského regionu. Jeho básnickým debutem byla epická skladba Půlnoční země ve sborníku Klíčení (1985). Ve sborníku Prvovýstupy (1989) pak publikoval rozsáhlejší básnickou skladbu Dům z kostí. Následovaly knižní sbírky Hodina amulet (Mladá fronta 1994), Balada o Lovětínské rokli (vlastním nákladem pro hrad Lichnici 1997), Jiná jména (Ivo Železný 1999), Zapomenutá noc (Host 2001), Polesí v nebesích (MAXX Creative communication 2004), Svět, který předtím nebyl (Dauphin 2008), Schůzka v lomu (Host 2009) a Hora bez vrcholu (Dauphin 2012), která má prozaickou cestopisnou paralelu nazvanou Skotsko. Všední dny věčnosti (Akcent 2012). Zatím poslední knihou je básnická sbírka Déšť po Dylanovi (Dauphin 2015).