Offformat Kultura

Odpovědnost umělce III

Barbora Zentková a Julia Gryboś: Tiredness Quotes pohled do instalace při performativním zahájení. Foto archiv autorek

Nejsme si zcela jisté, zda lze na problematiku odpovědnosti umělce nahlížet jako na specifickou kategorii. Je snad odpovědnost umělce jiná nebo větší, než odpovědnost kohokoliv jiného? Kterékoliv jiné osoby? Otázka ovšem také zní – odpovědnost ke komu? K divákům, společnosti, přírodě, k sobě samým?

Nechme stranou pár vyvolených, hvězd art worldu, jejichž publikum lze počítat na statisíce. Průměrný (a třeba i nadprůměrný) umělec a umělkyně z České republiky, kteří realizují výstavy převážně pro úzkou skupinu zainteresovaných, jen stěží dosáhnou oné privilegované pozice, kde letmým gestem či pouhým šmahem ruky určují pravidla hry. Průměrný (a třeba i nadprůměrný) umělec a umělkyně z České republiky se paradoxně bohužel často ocitají na samotném konci spletitého mechanismu zvaného umělecký provoz, kde se za minimálních podmínek požaduje maximálního výkonu. Jsou to například často právě umělci, kteří jako jediní zúčastnění nedostanou za svoji práci zaplaceno. Zatímco kurátoři, instalatéři, kustodi a ostatní ano.

Proto si prosím povolání/profesi/roli umělce, jakkoli to nazveme, neromantizujme a nepřikládejme na jeho, už takhle otlučená bedra, vyšší míru odpovědnosti, než by měla náležet komukoliv jinému. Zdánlivě privátní rozhodnutí, které každý z nás činí v běžných každodenních situacích, mají ve svém důsledku ohromný vliv na chod celé společnosti. A není tomu jinak ani v uměleckém provozu.

Kupříkladu jedno z možných dilemat. Spolupracovat a tím pádem i legitimizovat subjekty, jejichž činnost se z mnoha důvodů jeví jako problematická a neetická? Podílet se například na „artwashingu“? Jakkoliv diskutabilní a ošemetné takové soudy mohou být, stejně tak otázky původu peněz cirkulujících v umění obecně, etická rovina věci je nedílnou součástí každého uměleckého díla. Ta neetická rovněž. Uvědomujeme si ovšem také, že člověk/umělec v tíživé životní a finanční situaci může přemýšlet jinak.

Zní to jako fráze, i přesto jsme ale přesvědčeny, že právě umělci a umělkyně (samozřejmě ale ne jenom oni) disponují jakousi zvýšenou mírou citlivosti k okolnímu světu. A snad právě proto tak často svou prací poukazují na všemožné formy nepráví, útlaku, nekalé praktiky těch či oněch. Ne každý umělec a umělkyně ale tíhnou po takovém (angažovaném/politickém/společensko-kritickém) typu uměleckého vyjádření. My ostatně explicitně také ne. Angažovaný/politický/společensko-kritický akt z něj ale činí, domníváme se, právě ta zdánlivě skrytá rozhodnutí. Třeba i odmítnutí lukrativní, přesto však pochybné nabídky.