Tiredness Quotes v Karlín Studios
Hudební jam jako protest a současně symbolická paralela s tlakem společnosti na vysilující stále se zrychlující výkon – ve výstavním projektu Barbory Zentkové a Julie Gryboś.
Toho dne klesla teplota až ke dvaceti stupňům pod nulou. Bylo to na začátku bouřlivého roku 1972, kdy se Západním Německem ozývaly výstřely Frakce rudé armády, a proto policie a úřady bedlivě střežily i undergroundové koncerty. Krautrocková kapela Can tehdy 9. ledna hrála na kampusu berlínské Technische Universität, který byl epicentrem studentských radikálů. V zemi platilo, že policie má zákaz vstupu na studentskou půdu, pokud se něco nesemele. Auta a pěšáci museli hlídkovat venku. Can se utrhli ze řetězu, oddávali se rituálním jamům s monotónními rytmy a mezi nimi probublávaly psychedelické syntezátory. Přidávali jednu hodinovou skladbu za druhou, aby otestovali trpělivost policie. „Byli jsme jako fotbalový tým, ale netušili jsme, kam míč skočí,“ popisoval Holger Czukay z Can až telepatické napojení na spoluhráče. Uvnitř sálu se kouřila tráva a jointy se provokativně vystrkovaly z oken směrem k mrznoucím strážníkům. „Po dvou hodinách hraní byli už Can úplně vyčerpaní, ale taky v dobré náladě – a přisadili další hodinový přídavek,“ vzpomínal jeden z účastníků. Koncert nakonec trval 6 hodin, a když se lidé rozcházeli, z policejní hlídky už nevydržel na pozicích skoro nikdo.
Naplno se tu demonstrovala síla jamující kapely. Nemusí to být jen hypnotický zážitek a projev semknutí publika s hudebníky, ale taky politické prohlášení a projev neposlušnosti. Nebo všechno dohromady a mnohem víc. S kolektivitou se pojila také únava a ta se projevovala na několika úrovních: v napnutých svalech bubeníka, nebo v řadách stále omámenějšího publika a na druhé straně u na kost promrzlých policistů. Podobných detailů, příznaků vyčerpání, opotřebení a degradace materiálu si všímají ve své tvorbě také Barbora Zentková & Julia Gryboś, které často pracují s médiem jamující kapely a zkoumají jeho další rozměry.
Jejich aktuální výstava Tiredness Quotes rozpracovává stejné téma a je pokračováním ostravského projektu Potential Causes of Afternoon Tiredness, který dvojice zasadila do jedné z opuštěných budov v centru města mezi rezivějící věšáky a zašlé mobiliáře. Ze zkrachovalé prodejny si umělkyně pro instalaci v Karlín Studios vypůjčily nepatrnou část vybavení a doplnily ji o nové vypletené objekty. Mezi nimi nechají Zentková & Gryboś hudebníky hrát motiv písně Dancing in the Dark, aby dokumentovaly, jak se v důsledku únavy skladba nesouměrně deformuje. Výstava je přiznanou citací skladby Bruce Springsteena z roku 1984, v níž se vypisoval z frustrace, kreativního bloku po úspěšné desce, obav jak na ni navázat a úzkostí pod tlakem nahrávací společnosti. Najatí hudebníci se budou během čtyřhodinové performance vracet k songu a zároveň se mu vzdalovat. Sdělení je ale i jinde než v melodiích a tónech: v krůpějích potu na tvářích hudebníků, rozedraných prstech kytaristy, prasklých strunách nebo u přešlapujících návštěvníků výstavy.
Není to jen koncert na vernisáži, ale také svérázná zpráva o aktuálním nastavení zacíleném na neustálý výkon a zrychlování produkce. Současná sociologie pracuje s tzv. indexem dřiny, který takovou akceleraci přepočítává počtem hodin, které musí člověk s průměrným platem odpracovat, aby zaplatil nájem v průměrném bytě ve velkém městě. Za posledních 70 let vzrostl jenom v severní Americe ze 45 na 101 hodin a vlivem globalizace nebude situace jinde v prvním světě výrazně jiná. Stávající neoliberální systém tak konstantně a plošně vytváří vysilující úzkost, kdy hlava velí pracovat, ale tělo odmítá vykonávat úkony, selhává a protestuje. Nezbývá nám nic jiného než „jamovat“ do vyčerpání?
I come home in the mornin’ I go to bed feelin’ the same way I ain’t nothin’ but tired Man, I’m just tired and bored with myself
Tiredness Quotes, Zentková & Gryboś, Karlín Studios, Praha, 7. března 2020 – neupřesněno.