Poiésis Kultura

MOŘIC KLEIN: PROTĚJŠÍ SVAHY

…ikona / toho, co skrývá, / co roztíná protější svah

I já dost často chci být / spíš na protějším svahu, / než po kterém právě / jdu. A z něj pozorovat, co se děje za pultem oblohy, za horizontem, za prvotním vjemem. Mám rád takové ikony – bez ornamentu a přesto zdobné: rozvržením ploch, barevností, rukopisem. Snad ne úplně malé básně, ale menší jistě… bosí menší bratři na slovní pouti krajinou.

Petr Čermáček

 

Mořic Klein 

///

 

Moje žena

mohla by být policejním vyjednávačem,

mohla by vyjednávat s masovými vrahy,

s psychopaty,

sociopaty,

s teroristy,

napadá mě, když poslouchám,

jak po telefonu

trpělivě,

a dlouho

domlouvá

s mojí tchýní,

jestli by nepřijela

pohlídat nám nemocné děti

 

Mořic Klein

 

///

 

Staré rezavé cisterny

v mlze na pastvinách

 

rezavé krávy

a starý chlad

 

 Mořic Klein

 

///

 

V uschlé trávě

zbytek špinavého sněhu

 

a někde daleko odsud

věčnost

 

 Mořic Klein

 

///

 

Dlouhé

zírání

 

do šedého, černého

pultu oblohy

 

do vsakující se záře

mraky sekaného slunce

 

do věčně šedého

eternitu střechy

věčně protějšího domu

 

nehybnost v místnosti

vzletně páře

pára nad kávou

 

látky je hodně

 

je neděle, první podvečer

zimního času

 

 Mořic Klein 

 

///

 

- „Poďte si s náma,

pane farář,

zase někdy na rybník

zahrát hokej!“

 

- „Dneska nemůžu,

chlapi,

Musím se přece

taky někdy

připravovat na smrt

 

Přijdu až večer

zahřát se do hospody

Fara je

studená“

 

V hospodě pak

nad pivem citoval

v sedmi jazycích,

kterými mluvil

 

Červenoújezdský farář

Jindřich Lutrýn

 

A nestalo se,

že by nevěděl odpověď

na otázku v „Riskuj!“

 

I při pohřbech nad rakví

připomínal pozůstalým,

že serou na Pána Boha

 

- „Kde jinde

než nad rakví?

K oltáři

nepřídou“

 

 

Hodinu

poznal kněz

ze sousední farnosti

podle stránky

založené v breviáři

 

Ve kterou uklouznul

na schodech k faře

a pod nimi zmrznul

 

  Mořic Klein

 

///

 

Žluté a šedé nebe

únorového rána

 

Mokrá silnice se leskne,

les se tmí

 

Skoba měsíce,

otvírák plechového šera

 

Teprve včera

možná ne skoba,

ale jistě provaz

 

Potkával jsem ji rád,

i když její křestní jméno

dozvěděl jsem se

až ze strohého parte

 

Kdysi dávno byla dívka

a vyučila se zahradnicí

 

Snad v zahradě

už zase dýchá

 

  Mořic Klein

 

///

 

Vždycky chci být

spíš na protějším svahu,

než po kterém právě

jdu. Být tam,

kde na holém hřebeni kývá

se koruna borovice,

ikona

toho, co skrývá,

co roztíná protější svah

 

Mořic Klein se narodil v roce 1976. Učí češtinu a společenské vědy na gymnáziu. Žije ve městě Sedlec-Prčice. Publikoval v Hostu, Tvaru, Welesu, Sedmé generaci, Dobré adrese a v almanachu Wagon. Knižně vydal zápisky z pobytu v USA Otherside (2008, Nová tiskárna Pelhřimov), básnické sbírky Cikánov (2017, Nová tiskárna Pelhřimov), výbor z básní a krátkých próz z let 1993–2013 Ostatky (2014, Nová tiskárna Pelhřimov).V nakladatelství Dauphin se chystá k vydání sbírka-koláž básnických a prozaických textů Protější svahy.

 

Mořic Klein