MOŘIC KLEIN: PROTĚJŠÍ SVAHY
…ikona / toho, co skrývá, / co roztíná protější svah
I já dost často chci být / spíš na protějším svahu, / než po kterém právě / jdu. A z něj pozorovat, co se děje za pultem oblohy, za horizontem, za prvotním vjemem. Mám rád takové ikony – bez ornamentu a přesto zdobné: rozvržením ploch, barevností, rukopisem. Snad ne úplně malé básně, ale menší jistě… bosí menší bratři na slovní pouti krajinou.
Petr Čermáček
///
Moje žena
mohla by být policejním vyjednávačem,
mohla by vyjednávat s masovými vrahy,
s psychopaty,
sociopaty,
s teroristy,
napadá mě, když poslouchám,
jak po telefonu
trpělivě,
a dlouho
domlouvá
s mojí tchýní,
jestli by nepřijela
pohlídat nám nemocné děti
///
Staré rezavé cisterny
v mlze na pastvinách
rezavé krávy
a starý chlad
///
V uschlé trávě
zbytek špinavého sněhu
a někde daleko odsud
věčnost
///
Dlouhé
zírání
do šedého, černého
pultu oblohy
do vsakující se záře
mraky sekaného slunce
do věčně šedého
eternitu střechy
věčně protějšího domu
nehybnost v místnosti
vzletně páře
pára nad kávou
látky je hodně
je neděle, první podvečer
zimního času
///
- „Poďte si s náma,
pane farář,
zase někdy na rybník
zahrát hokej!“
- „Dneska nemůžu,
chlapi,
Musím se přece
taky někdy
připravovat na smrt
Přijdu až večer
zahřát se do hospody
Fara je
studená“
V hospodě pak
nad pivem citoval
v sedmi jazycích,
kterými mluvil
Červenoújezdský farář
Jindřich Lutrýn
A nestalo se,
že by nevěděl odpověď
na otázku v „Riskuj!“
I při pohřbech nad rakví
připomínal pozůstalým,
že serou na Pána Boha
- „Kde jinde
než nad rakví?
K oltáři
nepřídou“
Hodinu
poznal kněz
ze sousední farnosti
podle stránky
založené v breviáři
Ve kterou uklouznul
na schodech k faře
a pod nimi zmrznul
///
Žluté a šedé nebe
únorového rána
Mokrá silnice se leskne,
les se tmí
Skoba měsíce,
otvírák plechového šera
Teprve včera
možná ne skoba,
ale jistě provaz
Potkával jsem ji rád,
i když její křestní jméno
dozvěděl jsem se
až ze strohého parte
Kdysi dávno byla dívka
a vyučila se zahradnicí
Snad v zahradě
už zase dýchá
///
Vždycky chci být
spíš na protějším svahu,
než po kterém právě
jdu. Být tam,
kde na holém hřebeni kývá
se koruna borovice,
ikona
toho, co skrývá,
co roztíná protější svah
Mořic Klein se narodil v roce 1976. Učí češtinu a společenské vědy na gymnáziu. Žije ve městě Sedlec-Prčice. Publikoval v Hostu, Tvaru, Welesu, Sedmé generaci, Dobré adrese a v almanachu Wagon. Knižně vydal zápisky z pobytu v USA Otherside (2008, Nová tiskárna Pelhřimov), básnické sbírky Cikánov (2017, Nová tiskárna Pelhřimov), výbor z básní a krátkých próz z let 1993–2013 Ostatky (2014, Nová tiskárna Pelhřimov).V nakladatelství Dauphin se chystá k vydání sbírka-koláž básnických a prozaických textů Protější svahy.