Poiésis Kultura

TIM POSTOVIT: všude na světě ilias

v noci se mi zdálo že jsem hotel / mými posledními zákazníky byli unavení lidé…

Řečový obrazivý proud realistický i surreální zároveň. Třetihorské kapraďorosty vedle po stepi prchajícího temudžina. Sen, emoce, realita v neustálé tenzi, a přesto: není to poezie, ke které potřebuješ sofistikovaný dekodér, lze se jí nechat nést, vstřebat ji zcela mimoděk, přirozeně, každému z nás se někdy zdála země, pro kterou stojí za to stavět na čaj. Báseň přechází v další báseň, vstřeluje do ní své motivy jak sopečné pumy, každá další báseň je novým zpěvem téhož eposu: všude na světě ilias.

Petr Čermáček

motýlí pavilon

v parku hoří muž neznámé profese
zákony existují pro všechny
matka líbá dítě na čelo

navzdory platanu
plameny olizují asfalt

takové řeči mi jdou na nervy
zákony existují pro všechny

plameny olizují asfalt

ráno v kuchyni motýlí pavilon —
zmenšenina madagaskaru
anebo jiné jávy

u kávy naproti — orangutan
jako nějaký rezavý chasid
bubnuje do stolu

na jeho zelenou synagogu
uspořádali pogrom
nacističtí těžaři

přichází kamarád říká
venku uhořel chlap
ale už se uklidnil

takové řeči mi jdou na nervy

dlouho do noci nespím
orangutan vedle
vymýšlí haganu 

 

prosklenými dveřmi pokoje pozoruju
motýlí pavilon

jsem v klidu

někde určitě

matka líbá dítě na čelo
za chvíli vyjde slunce

zákony existují pro všechny

 

 Tim Postovid

 

hotel

v noci se mi zdálo že jsem hotel
mými posledními zákazníky byli unavení lidé
poslední místo na planetě na kterém snili astronauti
mými posledními zákazníky byli poslední lidé na planetě

jejich vnuci jsou nyní vesmírní mloci hluboko ve hvězdné noci

mé stropy a patra semlely třetihorské kapraďorosty
mými vchody a okny pučí trsy planého čaje
obvody elektřiny vysál mech
a plast mých spotřebičů

bělá jako leknínový květ

v mém srdci dříve lopotila hoteliérova žena
a zapisovala všechny ty rodiny s dětmi  

muže a ženy z celého světa
moje recepce v noci svítila

i pár dní po tom co odletěla poslední loď s hoteliérovou ženou

a v jedné z mé van se utopila
po celém těle potetovaná cestovatelka
v pokoji 216 se studentovi zdáli motýli teď tu žijí
o patro níž se bojí mechu kočkovité šelmy — co je v něm

na mé střeše se drbou orangutanové o písmena ve slově hotel
nejraději mají e jako vycházející slunce a l jako odlétající raketa

na mé střeše panuje velká bažina a velká radost – velcí primáti
dupou po rozmočených trámech a mé stěny se třpytí a otřásají

mechem to občas zajiskří a projde jím zlatý výboj
konvice potom zatančí – rozpadlá sebou cloumá

v páře uvadnou nejnižší trsy keřů
hotel co má vždy otevřené dveře

v noci se mi zdála země pro kterou stojí za to

stavět na čaj

 

 Tim Postovid

 

ilias

všude na světě bude pršet

vlaštovky plné černého bezu letí nízko
a letadla jsou plná paliva
zvlhnou zahrady

 

nespočet člunů všude na světě ilias 

všude na světě řecká hranice
a tmavě modré cypřiše 

 

daruj mi nic mezi nimi neuslyšet 

 

skelnou vatu zateplující naše byty 

místo slov loučení přežvykovat 

 

kam se po stepi vydal 

před vrahy prchající temudžin

 

mě nezajímá 

ale zajímá mě jestli dítě v parku 


zarazí balón o nárt a poběží

 

až bude všude na světě pršet 

a zvlhnou zahrady

 

Tim Postovid

 

všechny šicí stroje asie

temudžin věznitelům utekl i s pranýřem
ve stepi ho vysvobodil lovec

za pár dní se temudžinovi pronásledovatelé divili
proč má lovcův nový stůl tři otvory

odpověděl že jimi prohazuje zbytky psům

až někoho vysvobodím já
nebudu vědět jak vysvětlit tisíc
zbrusu značkových bot v předsíni

pronásledovatelům řeknu
že je moje žena indická bohyně parvátí

a jako všechny moderní bohyně
ráda vykazuje značnou míru produktivity

 

 Tim Postovid

 

can you take a picture of us

na vyjížďkách po pravém břehu se nikdy nesplaší koně

ráno se probudit obléknout vyjít ven do starého města
do blankytna do tmy lepivější tureckých pomerančů
do rozbřesku jako do výkonné mikrovlnky

usmát se do kamery CCTV nebo
Stevieho z Arkansasu

no I can not

jinak se na vyjížďkách po pravém břehu

nikdy nesplaší koně

 

 Tim Postovid

 

o čaji

před cestou je potřeba si slíbit
že si doma dáme černý čaj
je totiž možné

že domů vůbec nedojedeme
že nás spláchne oceán
že nás odnese tajfun

že nás zajme pobřežní stráž
v teritoriálních vodách
pobřeží slonoviny

je potřeba se ovázat zárukami –
jako věncem z pampelišek
jako šáhidovým pásem

je potřeba si slíbit
že si doma dáme černý čaj

 

Tim Postovid 

 

Tim Postovit se narodil v roce 1996. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě UK a pracuje v galerii umění Katie Feygie Art v Praze. Překládá z ruštiny. Věnuje se slam poetry. Knižně debutoval sbírkou básní Magistrála (2019, Pointa).

 

Tim Postovid