Offformat Kultura

Deník umělce

Foto archiv autorky Foto archiv autorky Foto archiv autorky Foto archiv autorky Foto archiv autorky Foto archiv autorky

Jaký bude, je, byl rok od března 2021 do března 2022 z pohledu osobností spjatých s výtvarným uměním? Celoroční seriál, v němž celkem 26 umělkyň, kurátorů, teoretiček a sběratelů umění tvoří společný deník, směs profesních, osobních i celospolečenských reflexí, vždy autorským záznamem dvou týdnů.

Jitka Chrištofová (1977) absolvovala v ateliéru Vladimíra Kokolii na pražské Akademii výtvarných umění. Získala opakovaná ocenění v oblasti grafiky. Dlouhodobě zpřesňuje zachycení krajiny upouštěním od konkrétní scenérie směrem k nadřazenému „portrétu“ vztahů, účasti, koexistence. Krajina tu nestojí stylově vytržená okem malířky, rámem obrazu; je prosakující energií spojitých „čar“, neohraničenou strukturou vnějších i vnitřních vazeb. Se svým mužem, výtvarníkem Štěpánem Vrbickým, a dvěma dětmi žije na polosamotě nad Roženeckými Pasekami na Vysočině.

24. 5.  Dneska měl být nejteplejší den v týdnu a od zítřka se má ochlazovat. Byla jsem s Františkou ve městě a hodinu jsem čekala, než jí skončí tanečky, byla mi už hrozná zima, všude foukal studenej vítr. Cestou domů jsme vyzvedly Vincenta, chtěla jsem si vzít od Saši libeček, ale nešel jí vykopnout, tak si mám vždycky utrhnout, když tam přijdu. K večeři jsem zkoušela dělat závitky z rýžového papíru, bylo to hrozně patlavý a zavinout to taky nešlo, pak jsme je pekli nasucho na kamnech, to mělo úspěch. Na Novém Zélandu se přemnožili ježci, hubí tam původní zvířata, nikdo je ale nechce zabíjet, protože jsou roztomilí.

25. 5.  Dopoledne jsem kreslila takový vertikální les, šlo to celkem rychle, ale ještě to není, zase jsem to začala moc složitě. Děti dnes končily ve škole brzy, Vincent měl doma něco číst a byl hrozně votrávenej, Františka měla kopec příkladů, chtěla, abych jí to kontrolovala, už mě to taky nebavilo. Pak jsme jeli k babičce, Františka jí chtěla ukázat (morče) pana Kvíčudu, vážila ho na kuchyňský váze. Zítra mám jet poprvé po covidu do školy, vůbec jsem si nepřipravila na dějepis, tak mám obavy.

26. 6.  Dějepis dopadl ok. Z Letovic jedu do Brna (cestou na vlak mi upadnul knoflík u kalhot) na otevírací den výstavy Bytost s Honzou Kovaříkem, Janem Pražanem a Fridou Kakao, měla tam performanci a hnědě jí svítily oči, je to pravá bubačka. Na Moravským náměstí jsem si dala zmrzlinu a na výstavě birel. Domů jsem jela vlakem s Petrem a Martou až do Žďáru. Bylo to moc milý.

27. 5.  Dnes musím zaplatit fakturu, vyprat a pověsit prádlo, ráno jsme nemohli najít pro Vincenta čistý trenýrky, panu Kvíčudovi sestavit venkovní výběh, zajet pro benzín a do školy, zkontrolovat babičku, večer možná stihnu něco nakreslit. Ráno mi děti vyprávěly o rezavých šiškách, co viděli včera se Štěpánem ve městě, jsou od Čestmíra Sušky, už se na ně taky těším.

28. 5.  Dopoledne kreslím, nevím, jestli už to nechat nebo zase rozvrtat? Odpoledne jdeme napnout papír na výtvarnou dílnu noci kostelů v Jimramově, máme tam se Štěpánem výstavu, je to celkem zajímavý prostor, mě se do tý dílny moc nechtělo, Štěpán vymyslel, že tam jenom dáme velký papír a já předkreslím les, pak se to nechá ostatním, mají tam takový pěkný moto, něco o tom jak v noci celý les se hemží zvěří.

29. 5.  Přijela teta na návštěvu, taky Štěpánův brácha s dětma, ráno jsme se pokusili doma uklidit, ale moc jsme toho nestihly, já jsem radši udělala venku malý ohýnek na přivítanou. Teta přivezla spoustu jídla, děti si hrály s Kvíčudou a tak různě, odpoledne jsme zajeli na Paseckou skálu, děti tam všude lezly a na vršku na vyhlídce strašně pištěly, že se bojí a seděly v kruhu a byly legrační. Stavili jsme se ještě v Jimramově v kostele, Štěpán měl klíč a malý tam řádily jako tlupa opičáků. Šli jsme ještě k Ivošovi do stodoly na výstavu Jury Plieštika, jeho kamarádka Bára tam měla krásný abstraktní kresbičky, který si dělá pro radost, jsem moc ráda, že jsem je viděla.

30. 5.  Je neděle, tak jsme ráno dlouho vyspávali, pak jsem jela s Františkou do Jimramova, potkala jsem Kubu s Maruškou, šli s kosou a Matějíkem po náměstí, že jdou do kavárny na pivo, šla jsem s nima na zákusek. Vzala jsem sebou obrázky z místní měšťanky, které se našly při úklidu u našich v Jimramově, jsou z let cca 1903-36, jsou od žáků a taky hodně od pana řídícího, mysleli jsme se Štěpánem, že by bylo dobrý udělat z nich výstavu, ale nejsme na organizování, tak jsem to chtěla přehodit na Kubu s Maruškou, nakonec se stavil ještě Jura P. a Jirka Š. s Marií a Olinka s Pavlou, tak bylo velké prohlížení. Štěpán doma topil v lázeňských kamnech v koupelně, protože v neděli máme velký umývací den.

31. 5.  Zdálo se mi o prestižní galerii v Praze, byl to nějaký podvod a já jsem se do toho montovala, ale vůbec jsem tomu nerozuměla, cosi jsme hledali a šli jsme kolem malého domku mé spolužačky ze základky, byl přestavěný v super hi-tec stylu.

Štěpán jel do Prahy, bylo konečně teplo, tak jsem dopoledne dělala nějaké práce na zahradě. Když jsem chystala oběd, poslouchala jsem Svědectví o životě v KLDR, bylo to moc zajímavý a děsivý, taky jsem málem kvůli tomu přijela pozdě k zubaři, je pravda, že se mi to tam díky tomu poslouchání líp snášelo.

Vincík byl u Samíka, zrovna se jim narodila ovečka, viděl ji jako první.

1. 6.   Já nic nestíhám, byla jsem ve škole, svačinky, úkoly, oběd na zítra, večeře, prádlo, sušit, skládat, nádobí, děti, bordel. Štěpán přijel večer a vypráví mi zážitky z Prahy, nachodil 20 km po galeriích.

2. 6.  Františka má rýmu, nemůže do školy, musíme jí odvézt k babičce. Jedem se Štěpánem do školy, vracíme se odpoledne, hrozně se mi chce spát. Je hezky, chvilku něco dělám na zahradě, moc mě to baví, nemůžu se odtrhnou od trhání plevele, pak nestíhám večerní program vaření a nahánění dětí do postele.

3. 6.  Čtu recenzi na film Heleny Třeštíkové, jmenuje se Pravda ze záchodků … Po delší době se dostaví silný pocit, že hrdinka nikdy neřekne nic zajímavého. Hlubší úvahy asi není schopná, převládá banalita. Navíc se ukáže, že její příběh není tak nosný, jak by si pravidla filmového vyprávění žádala. Moc negraduje, nenabídne žádné překvapení. Plyne odnikud nikam.

Myslím, že by se to mohlo napsat o mým deníčku, dnes už psát nebudu.

4. 6.  Je krásně, teplo, jsme na zahradě, Vincík tu má kamaráda, dost tady spolu řádí, jdu raději s Františkou do lesa, nesly jsme tři košíky a sbíraly něco na čaj. Vezla jsem kluky na oslavu k Vašíkovi, navečer jsem jela pro Vincíka, nechtělo se mu ještě domů, já si povídala s Verčou, Věruškou a Sašou o dětech a nakonec zase o zahradě a o slimácích.

5. 6.  Na návštěvu přijely obě babičky. Vařili jsme na zahradě v kotlíku brambory. Odpoledne byla bouřka. Děti chtěly jet k babičce, aby se tam mohly dívat na televizi.

6. 6.  Dnes jsem byla třikrát v lese, dvakrát se Štěpánem a jednou s dětma, už toho mám dost. Tu kresbu jsem zafixovala a zítra si dám nový papír.