Poiésis Kultura

Lenka Kuhar Daňhelová: vzduch těžce stojí

Přiměřeně svému věku planout. / Tak jako ztrouchnivělé dřevo hoří.

Vykroužit tečku… mít svůj řád… Hledat řád, hledat vnitřní smysl – ve svém konání, v okolních věcech, událostech či v přírodním dění. Hledat vertikály, natažená lana mezi námi i mezi námi a světem. Hledat v prolínání, hledat v rozhovoru – s lidmi, předměty, ději. Naslouchat, jak nám hlasy zvoní, hledat začátek začátku. Lenka Kuhar Daňhelová hledá s emoční a básnickou intenzitou, která je uhrančivá nápaditostí, přesností i měnivým tempem přirozeným jako tok vody v meandrujícím řečišti.

 

Petr Čermáček

Lenka Kuhar Daňhelová

 

Ubývání

Slunce je krvavě rudé a pomalu

zlátne, když ráno stelu postel

příliš velkou pro jednoho.

Ptáci se divoce překřikují

v zahradě, dozrávající

bezinky sezobávají jako

drahocenné korálky.

Ještě je léto,

i když ubývá.

 

Touhou nám hlasy zvoní,

nad suchem praskající trávou

v horkých odpoledních

vzduch těžce stojí.

 

Lenka Kuhar Daňhelová 

 

* * *

Přiměřeně svému věku planout.

Tak jako ztrouchnivělé dřevo hoří.

Celý čas tiše prodoutnává, a sem tam

divoce pufne.

A když pak vzplane, žádná

smrt ho nezhasí.

 

 Lenka Kuhar Daňhelová

 

Zóny

Oskaru Přindišovi

 

Po padesáté deváté tě zabijí

bojuješ dřevěnými

berličkami, bráníš se, po

sedmdesáté prvé útočíš,

na černobílý rastr padá

těžká černá kaňka,

přátelům panáka

a želvě zlatou moč,

za osmdesátou šestou

už jen

vykroužit tečku,

život i smrt musí

mít svůj řád,

i když se zóny neustále

prolínají,

stále se musíš snažit

najít konec té prvé,

začátek

začátku...

 

Lenka Kuhar Daňhelová 

Myslels

že bída zůstane za prahem

tvých víček a oči nebudeš muset

nikdy otevřít,

že vozík s klestím posbíraným v lese

je výjev ze starých knih,

že bída těla nemusí značit bídu

ducha, jenže –

 

míjíš kalhotky poházené po lese,

všechnu tu špínu kolem

za výstavní vilou s výhledem do krajiny

smrdící kutloch,

někde za domem slyšíš

plíživý krok,

všechny podoby zla

v číhavém

nenávistném pohledu –

 

je rozkymácen v základech

tvůj bohorovný klid

 

 Lenka Kuhar Daňhelová

Poklad na půdě

Na půdě u babičky ležel

starý obraz, našly jsme ho

náhodou mezi haraburdím a

zařadily ho mezi výstavní exponáty

našeho čerstvě založeného

muzea. Pro mě to byla nejkrásnější

malba, kterou jsem do té doby

viděla. Čistými, světlými tahy

vyvedená silnice, vedoucí

přes Saligerův most. Zdálo se

mi neuvěřitelné, žes ho

kdysi malovala ty, bylas

prý o něco starší než my v době,

kdy jsme ho objevily.

Takže jsi byla umělec!

 

Bylo to jako natažené lano

mezi námi.

Můžeš po něm buď

přejít roste

k tomu druhému,

nebo ho na tu vzdálenost

navždycky

držet od sebe.

 

 Lenka Kuhar Daňhelová

Zápas

V spletených větvích bezoví

nepoznáš, co je smrt,

a odkud přichází.

 

Děsivé chroptění,

vřískot strak, pískot poštolky,

ledově chladný pohled kočky.

 

Úzkost jak rudá kapka

po stéble uschlé trávy stéká.

 

Strne jako ta hodina.

 

Lenka Kuhar Daňhelová

 

Lenka Kuhar Daňhelová se narodila v roce 1973 v Krnově. Žije v Berouně u Prahy, kde se svým mužem Peterem Kuharem pravidelně pořádá mezinárodní literární festival Stranou – evropští básníci naživo. Je básnířkou, prozaičkou, výtvarnicí a překladatelkou z polštiny, slovinštiny, italštiny a francouzštiny, dosud vydala čtyři básnické sbírky a jeden román, spolu s překladovými tituly celkem dvaadvacet knih. Zatím poslední básnickou sbírkou je Jaká nesmrtelnost? (Protimluv, 2020). Více zde: lenkadanhelova.webnode.cz.

 

Lenka Kuhar Daňhelová