Tata a jeho syn

Tata a jeho syn

Oním titulním synem je Arnošt Goldflam (narozen 22. září 1946 v Brně), dramatik, režisér, herec a v poslední době také prozaik - vydal například povídkovou sbírku Osudy a jejich pán a dětskou knížku Standa a dům hrůzy. Druhou hlavní postavou je autorův otec, kterého nazývá po brněnsku "tata", ačkoliv byl vídeňský rodák a německy uměl lépe než česky. Pocházel z rodu vážených a zámožných lékařů a konstruktérů, teprve jeho Arnošt se zpronevěřil tradici a zvolil si nejistou dráhu umělce, což mu tata nikdy neodpustil. Ačkoli autor na obálce uvádí, že "jako vždycky pořádně přehání", přesto detailní líčení tatovy výchovy, starozákonně přísné a zároveň inženýrsky pedantické, nepůsobí jako pouhý výplod fantazie. Pak se člověk ani nediví, že Goldflam ve svých hrách tak často líčí rodinu jako totalitní instituci. Neobratně slavnostní dikce tatových sáhodlouhých proslovů naplněných sebechválou i sebelítostí připomíná monolog Biletářky ve snaze malého člověka vypadat aspoň někdy větší.

Kdo má Goldflama z jeho filmových a televizních rolí zafixovaného jako bodrého strýce, bude skeptickým tónem knihy nejspíš poněkud konsternován. Malé rodinné dějiny vyprávěné na pozadí osudů židovského národa připomenou povídky Oty Pavla, ale Goldflam nesdílí jeho sklon k idealizaci až mytizaci a popisuje hlavně věci, které si lidé obvykle nechávají pro sebe. Přesto je jeho tata dojemný i ve svém velikášství, necitlivosti, chamtivosti, záletnictví a prolhanosti, autor ví, že s tímto komplikovaným dědictvím se musí nějak vyrovnat. Knize sluší také ilustrace Jiřího Stacha, drobné a lakonické, ale sdílející s textem smysl pro tragikomické stránky života.

Arnošt Goldflam: Tata a jeho syn. Sefer, Praha 2012, 340 stran.