Kolega a přítel J. Janoty: "Chtěl splácet, ale oni ho chtěli zavřít – a nakonec zabili"

Ing. Jaroslav Janota (1969-2017)

Rozhovor s Pavlem Malouškem, kolegou a přítelem Ing. Jaroslava Janoty (+ 47), o němž jsme psali v minulém čísle KN. J. Janota se se stal obětí exekučního monstrprocesu, v němž za výstražný výstřel k odrazení domnělého lupiče (kterým byl ve skutečnosti exekutor) dostal dvanáct let nepodmíněně a na protest proti tomuto rozsudku spáchal před dvěma týdny sebevraždu.

Jak jste se znal s Jaroslavem Janotou?

Byl jsem jeho kolega z práce a každý den ho vozil do Zlína do práce a z práce. Jsem taky z Napajedel, ale bydlím v jiné části města. Původně byl voják z povolání, později po odchodu z armády, kde byl na technické pozici (odešel během snižování stavů), pracoval u bezpečnostní agentury a nakonec jsme pracovali spolu ve strojírenské firmě, kde já jsem pracoval jako seřizovač a on jako omílač. Ač byl inženýr, měl manuální práci rád a vždy ji odváděl zodpovědně a svědomitě, a dokázal vyjít i vstříc. On byl skutečně rád za každou práci – platilo na něj takové to „čím vším jsem byl, tím byl jsem rád“.

Jaký to byl člověk v soukromí?

Byl to člověk hodný a velmi skromný, dokázal se radovat i z maličkostí. Jeho koníčkem byla jeho blogerská činnost, v níž se zabýval především sociálními tématy. Zajímal se ale i o historii, moc rád jsem ho poslouchal, když mi povídal o historii Zlína a Napajedel. Nikdy si nestěžoval - byl rád za svobodu a právo říct na svých blozích, co si myslí. To, o čem jsme si povídali při cestě do práce, bylo většinou dáno tím, jak kdo prožil víkend. Respektive - tím, kdo vyprávěl, co jsme prožili a kde jsme se ženou byli, jsem byl já - a Jarda Janota naslouchal. Sám žil velice skromně, třeba jít na pivo považoval za svátek, který jsme spolu nikdy neprožili. Bylo tomu jistě tak i proto, že své dluhy chtěl splácet. On nesouhlasil s osobním bankrotem, protože své dluhy chtěl vyrovnat. Velice ostře vnímal absurditu, že stát nakonec namísto toho, aby své dluhy splatil, po něm chce, aby dvanáct let na státní útraty seděl ve vězení s ostrahou…

Jak jste vnímal jeho případ a co si z něj odnášíte? Víte něco o tom, jak původně vznikl jeho dluh?

Maně si vzpomínám, že ještě během svého vojenského období někomu pronajal byt a ten člověk za něj neplatil. O sobě mi vyprávěl málo, potíže na sobě nedával moc znát, naopak dokázal dodat radost. O svém případu mi ale vyprávěl, a to přesně tak, jak to uvedl v den své smrti na svém blogu. Vždycky věřil ve spravedlnost a taky v to, že to dobře dopadne, protože nikomu neublížil a ani cíleně na nikoho nevystřelil. Byl velmi zklamaný z české justice. Stejně jako já. Já osobně si myslím, že to bylo účelové a on se stal obětí. Když jsme se o tom bavili, tak mně říkal, že soudkyně brala na vědomí pouze stranu žalobce a námitky obhajoby přecházela. Celý jeho případ ve mně vzbuzuje otázky, nakolik žijeme opravdu v právním státě, který má své zákony, podle nichž se řídíme. Je toto opravdu ta proklamovaná svoboda a demokracie? Jak je možné, že ač exekuční firma je soukromá společnost, může si dovolit bez předběžného upozornění a nezávislého svědka vniknout do cizího objektu, i když ani Policie České republiky takovou pravomoc nemá?

Co se dělo v posledních dnech před osudovou středou 22. února, kdy pan Janota odešel?

Ještě v úterý jsem mu volal a působil velmi klidně, smál se a říkal mně, že to slíbené pivo už nestihneme, protože ve středu nastupuje výkon trestu. Pořád jsem nedokázal uvěřit tomu, že se něco takového stane - ale jak psal na svém posledním blogu, chtěl odejít jako svobodný člověk. Víte, co mi vadí nejvíc? Asi před měsícem jsem viděl ve zprávách, jak se dva kdesi ve slumu na předměstí českého města poprali, jeden druhého zabil a dostal pět let. Jarda Janota dostal dvanáct…

Myslíte si, tak jako já, že Jaroslav Janota je srovnatelný s Janem Palachem – a že tragický, konečný čin pana Janoty může vést k tomu, že nyní se už obyčejní lidé v Česku proti dnešnímu zabijáckému exekučnímu systému postaví?

Myslím, že ano, stal se obětí, a to je velmi smutné. A myslím si taky, že kdyby nebyl bloger, tak by si jeho případu nevšimli ani ti lidé, kteří si ho všímají dnes. Díky svým blogům chtěl zanechat odkaz, aby se tyhle věci už neopakovaly. Co se však týká ohlasu v samotných Napajedlech, přijde mi to, jako kdyby se nic nestalo…

Vždy si na něj vzpomenu, když jedu kolem místa, kde nastupoval do mého auta, a vím, že již nikdy nenastoupí. Bolí mě, že jsem si s ním nestihl dát ani to jedno pivo. Nechci, aby to znělo pateticky, ale: Česká justice, jakou mám k tobě mít důvěru teď, když jsi ho zabila?

Blog Ing. Janoty, v němž podrobně popsal celý svůj případ i pohnutky své sebevraždy.

Článek v KN 9/2017 o českých exekucích a případu Ing. Janoty.

Reportáž autora tohoto článku, popisující exemplární případ české exekuce.

Podpisová petice, požadující zrušení současné bezprecedentní podoby českých exekucí.