Michail Alexejevič Kuzmin

Portrét Michaila Kuzmina od Nikolaje Radlova

Báseň ruského spisovatele a hudebníka (1872–1936).

***


Jak je to podivné,

že tvoje nohy chodí

po jakémsi dláždění

v komických střevících,

a zatím by je člověk líbal donekonečna…

že tvoje ruce

píšou, navlékají si rukavice,

drží banální vidličku a nůž,

jako by byly stvořeny jen k tomu…

že tvoje oči,

ty zbožňované oči;

čtou Satirikon,

a zatím by se člověk do nich díval

jako do jarní tůňky.

Ale tvé srdce

se chová přirozeně:

bije a miluje

bez střevíců,

bez rukavic,

bez Satirikonu,

viď?

Bije a miluje…

a víc už nic.

Škoda že nejde políbit na čelo

jako způsobné děcko.


Přeložil Jiří Mulač. Z antologie ruského akméismu Ústa slunce.