Ukrajinský básník v Brně: Jediné, co má cenu, je láska

Obrázek nebo fotografie#24000

Ohlédnutí za komponovaným hudebně-poetickým večerem v Brně s osobní účastí ukrajinského básníka Serhije Dzjuby. Poznámka redakce KN: Večer měl nečekaný a dojemný závěr. Básník předal Ondřeji Fucimanovi, vedoucímu divadla Agadir, a dramaturgyni tohoto divadla Mileně Fucimanové Mezinárodní literární cenu Nikolaje Gogola, kterou udílí Ukrajinská literární akademie – poctu udílenou za propagaci ukrajinské kultury v České republice.

9. prosince 2018 prožívala brněnská literární kavárna PONAVA další ze svých svátečných dnů. Z Ukrajiny, z města Černihiv, přiletěl básník Serhij Dzjuba. Přiletěl už večer před tím a byl okouzlen rozsvíceným Brnem, ochutnal specialitu na Zelném trhu a vyprávěl, jak se jeho město připravuje na vánoční a novoroční svátky. I druhý den se od rána obdivoval Brnu. Navštívil katedrálu na Petrově, kde zapálil svíčku za svého zemřelého příbuzného. Došel až na Špilberk, obdivoval jeho mohutné valy a nechal se vyfotografovat na hlavním hradním nádvoří. V šest hodin večer začal kulturní pořad.

Divadlo hudby a poezie Agadir mělo pro nastudování svého pořadu k dispozici knihu ukrajinské poezie nazvané Déšť s tvýma očima. Knihu velice citlivě přeložili Milan Hrabal a Petr Kalina. Básník sám označil překlad za velmi zdařilý, překladatelé ctili originál, jeho zvláštní mužskou něhu, tesknotu i sílu.

Divadlo Agadir pro tento večer připravilo hudebně poetickou kompozici z básnického cyklu Serhije Dzjuby nazvaném Zamiluj se do mne v sobotu. Verše provázela původní hudba Ondřeje Fucimana pro dvě flétny, housle a klavír, dvě recitátorky prostě a přirozeně přednesly verše o velké lásce k ženě Táně, o lásce k městu Černihiv a lásce k Ukrajině, ale o rovněž o nalezení Boha, Ježíše. Ačkoli verše zazněly v češtině, výjimkou bylo několik vsunutých veršů v originálu, básník vše pozorně sledoval – a jak pak později přiznal, byl by se do pořadu zapojil, tak silně to prožíval.

Byl překvapen hudební kompozicí, která začala autorskou variaci Čajkovského B moll, protože, jak opět říká básník: jazyk a kultura nikdy nemohou být nepřáteli a stát proti sobě.

Hudba mimořádně citlivě provázela text, umocňovala jeho lyricko-dramatický podtón – bylo v ní slyšet moře, tak velice bolavé místo, souzněla s poezií básníka, který přichází ze země ohrožené, zmítané nepokoji.

Básník přiznával, že jediné, co má cenu, je láska. Nikdy to neznělo silněji a pravdivěji – v následném rozhovoru s diváky to opakoval: Chceme žít, vychovávat děti, uctívat své staré moudré předky. Nechceme válku, řekl, nechceme s nikým bojovat, chceme být jenom vlastními hospodáři ve své vlastní zemi.

21. února se v Brně s ukrajinskou poezií opět setkáme. Tentokrát v Knihovně Jiřího Mahena na Kobližné. Divadlo Agadir uvede verše Tatjany Dzjuby: Křídla Simarglova.

Nenechte si ujít tento zážitek – lidský i umělecký.