Bydlení jako společenská otázka

Foto Tomáš Koloc.

Problémy s bydlením už mají i lidé s průměrnými příjmy a mnozí „mienkotvorní“, takže se staly předmětem veřejných diskusí a politických prohlášení. Přinášíme několik inspirativních aktualit a komentovaných odkazů na výjimečně přínosné texty a zdroje odjinud.


Na slovo vzatí odborníci ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR založili nový web s přitažlivým titulem Jak zajistit dostupné bydlení? První odstavec úvodního článku je možná korektní, ale bohužel působí velice „kavárensky“: „Kdo dnes zkouší hledat bydlení v Praze nebo Brně, čelí často nepříjemnému překvapení. Ceny nemovitostí i nájemné dosahují takové výše, že i lidé s průměrnými příjmy začínají mít problémy si bydlení dovolit.“

Autoři naštěstí hledají odpovědi na „správné“ otázky, které trápí i lidi s podprůměrnými příjmy a i mimo největší města:

* Jak jsme se této situace dostali?

* Co s tím můžeme dělat?

* A co můžeme chtít po politicích, aby se daná situace (vy)řešila?

Dále na webu naleznete i konkrétní zkušenosti z České republiky i ze zahraničí, jak je možné řešit finanční nedostupnost bydlení, a dozvíte se, jaké existují alternativy k vlastnickému a soukromému nájemnímu bydlení. Právě převaha vlastnického a soukromého nájemního bydlení totiž vede k tomu, že se ocitáme v pasti, když ceny nemovitostí a nájmů rostou rychleji než mzdy.

Majetková nerovnost jako opomíjená, ale rostoucí hrozba společenské soudržnosti

V Sociologickém časopisu č. 5/2018 vyšla velmi „štěpná“, tedy inspirativní a průlomová studie o majetkových nerovnostech s titulem „Rovní v příjmech, nerovní v majetku? Nerovnosti ve vlastnickém bydlení v ČR“. Její autoři Petr Sumega a Martin Lux pracují také v Sociologickém ústavu AV ČR. Opravdu průlomová? Je to s podivem, ale je to tak. Sami autoři připomínají, že zatímco sledování příjmových nerovností je v českém sociologickém výzkumu věnována nemalá pozornost (jakož i v sociální politice), majetkové nerovnosti zůstávají spíše na okraji zájmu. Hlavní složkou majetku domácností se stávají právě rezidenční nemovitosti – hlavní ve dvojím smyslu, totiž jednak obvykle představují největší část majetku, jednak je tento druh majetku dosti rozšířen: dosti robustní, byť už zastaralá data ze Sčítání lidu, domů a bytů v r. 2011 říkají, že rezidenční bydlení v osobním vlastnictví mělo 56 % domácností (a dalších 9 % žilo v dispozičně podobném bydlení družstevním). Podle výběrového (tedy potenciálně méně „přesného“) šetření EU-SILC v roce 2017 už mělo vlastnické bydlení dokonce 67,7 % domácností.

Závěry studie představují upozornění na probíhající polarizaci společnosti. Přesně řečeno, nerovnosti ve výši majetku v podobě rezidenčních nemovitostí byly ve všech letech sledovaného období (2008 až 2016) v české společnosti vyšší než příjmové nerovnosti a v čase měly tendenci se mírně zvyšovat.

Vedle statických nerovností hodnotí studie i „nerealizované výnosy z cenového zhodnocení nemovitostí“ a výsledky jsou obdobné: „příjmově slabší domácnosti vlastníků bydlení zaznamenaly v úhrnu v letech 2010–2016 významně nižší absolutní nerealizované výnosy z cenového zhodnocení nemovitosti, ve které žijí, než příjmově silnější domácnosti vlastníků bydlení.“ Více se zhodnotily rezidenční nemovitosti

* osob s vyšším vzděláním;

* sezdaných osob (oproti svobodným a rozvedeným);

* podnikatelů (OSVČ) oproti zaměstnancům, studentům a důchodcům;

* v Praze (a Jihomoravském a Libereckém kraji oproti jiným krajům, zejména Karlovarskému a Ústeckému);

* v největších městech (oproti všem ostatním sídlům);

* v samostatných rodinných domech (oproti řadovým domům a ovšem bytovým domům);

* s větší podlahovou plochou.

Obávám se, že výsledky lze shrnout biblickou parafrází, kdo měl (hodně), tomu bylo hodně přidáno. Řečeno korektním sociologickým jazykem, zvyšující se majetkové nerovnosti v podobě vlastnictví bydlení tvoří velmi významnou osu sociálních nerovností. To má několik důsledků: především je třeba majetkové nerovnosti sledovat a měřit, abychom byli schopni pochopit rozdíly v postojích, politickém chování či praktickém migračním a profesním jednání ve společnosti, která je jinak charakterizována relativně vysokou příjmovou rovností, resp. nejnižší mírou relativní chudoby v Evropské unii.

Dále řetězec transferů vlastnictví rezidenčních nemovitostí uvnitř rodiny a nemožnost některých rodin do něj „naskočit“ může vést k situaci, že vznikne skupina domácností do značné míry předurčených k tomu, že jejich potomci a potomci jejich potomků budou mít nízkou šanci stát se kdykoliv v budoucnu vlastníky svého bydlení. Pokud navíc dojde k přerušení mezigeneračních transferů (například když část populace bude muset kvůli nedostatečným starobním důchodům využít bohatství v podobě vlastního bydlení pro uspokojení vlastní spotřeby), pak se může stát, že se tyto majetkové nerovnosti dále prohloubí. Reálně tedy hrozí, že až generace Husákových dětí vstoupí do důchodového věku, vinou efektu kladné zpětné vazby významně vzroste celková majetková nerovnost ve společnosti. Přesně řečeno, vzroste jednak nerovnost postavení v rámci generace důchodců, jednak mezigenerační napětí.


S nerovností nejsou žádné žerty, jak předvádějí žluté vesty

Christoph Guilluy, autor knihy La France périphérique (Periferní Francie) z roku 2014, poskytl internetovému časopisu Spiked rozhovor, jehož český překlad (který pořídil Vít Bohal) s titulem Žluté vesty jsou nezastavitelné vyšel nedávno v A2larmu. Říká v něm – mimo jiné – na margo bydlení toto: „Všechen růst a dynamika jsou ve velkých městech, ale lidé se tam nemohou jednoduše přestěhovat. Města jsou nedostupná, a to zvláště kvůli rostoucím cenám bydlení. Metropole dneška jsou jako středověká města. Je to, jako bychom se vraceli k městským státům středověku. Je tak trochu úsměvné, že Paříž brzy začne inkasovat od lidí vstupné, stejně jako když ve středověku města lidem účtovala vstupní daň. Ale existuje i nerovnost ve městech samotných.“


Regionální disparity v nedávném vývoji cen bydlení v ČR

Český statistický úřad od roku 2008 sleduje ceny vybraných druhů nemovitostí. Pro naše téma jsou pochopitelně nejdůležitější byty a rodinné domy. Vstupní údaje pocházejí z databáze Ministerstva financí ČR, kterou vytváří finanční úřady na základě daňových přiznání k dani z převodu nemovitostí. Jedná se tedy o reálné, skutečně placené, resp. přiznané ceny. Nevýhodou je jisté zpoždění – všechna nejčerstvější data za rok 2018 ještě nejsou dostupná.

Jak asi tušíte, čísla „uvádějí na pravou míru“ některá poněkud zobecňující tvrzení o raketovém růstu cen. Data lze hodnotit odděleně pro Prahu a ostatní kraje – k tomu uvádíme názorný graf výše. Znázorňuje index cen bytů v letech 2005–2018, vztažených k úrovni r. 2010, a to odděleně pro Prahu, ČR bez Prahy a ČR jako celek. Komentáře netřeba. Pro roky 2015–2017 existuje jemnější struktura podle krajů, resp. okresů a velikosti obcí. Lze tak odhalit, že například cena bytů v Praze stoupla za ty dva roky v průměru o 14 %, zatímco v obcích do 2000 obyvatel v pěti krajích včetně Středočeského klesla, z toho v Královéhradeckém kraji o plných 30 %. Trochu jiná čísla platí pro rodinné domy – ty za stejnou dobu v Praze zdražily o 45 %, zatímco v ostatních krajích nejvýš o 9 % (shodou okolností také v Královéhradeckém kraji). V ČR jako celku dokonce o jedno procentíčko klesly. Pro jistotu připomínáme, že se jedná o relativní změnu, takže například nedávná výstavba nových rodinných domů v některých periferních horských okresech může s indexem cen pořádně „zamávat“. To je případ okresů Český Krumlov nebo Jeseník, kde cena rodinných domů v uvedeném období vzrostla o 45 %, resp. 20 %.


Výstavba relativně zlevňuje, ale ceny přesto rostou – to je trh

Český statistický úřad zveřejnil také tabulku vývoje investičních nákladů na stavbu bytu v porovnání s průměrnou mzdou. Mezi lety 1997 a 2017 klesly u bytových domů o třetinu a u rodinných domů dokonce o 42 procent.

Průměrné náklady na výstavbu metru čtverečního bytu v bytovém domě v roce 2017 dosáhly 43.168 korun. V porovnání s rokem 1997 se zvýšily o 83 procent. Náklady na výstavbu u rodinných domů stouply o 58 procent na 36.502 korun za metr čtvereční. Průměrná měsíční mzda ve stejném období vzrostla o 173 procent na 29.496 korun.

Uvedený vývoj posiluje obecnou tendenci suburbanizace - lidé se stěhují z center měst do přilehlých vesnic, kde si stavějí rodinné domy a využívají tak relativně nízkých cen stavebních prací.

Jiný přístup k bydlení je možný

Brněnský Trast pro ekonomiku a společnost (za podpory Ekumenické akademie a Alternativy zdola) uspořádal od 30. ledna do 3. února svérázný semináře metodou Open space (většinu času zabírají neformální a velmi inspirativní setkání ne nepodobná tomu, co jinde probíhá jen o přestávkách na kávu) věnovaný právě tématu bydlení – název semináře jsme si vypůjčili pro tento článek. Několik desítek účastníků z různých míst a subkultur sdílelo své znalosti, zkušenosti a názory. Seminář neměl závěry v obvyklém smyslu slova, ale něco napoví výběr řešených témat a otázek a snad i takhle na dálku někoho inspiruje:

* Globální krize bydlení

* Jak probudit zájem o politiku bydlení, jak z toho vůbec udělat téma

* Ideální forma právnické osoby pro společné bydlení

* Jaké bydlení je důstojné a dostupné

* Kam až může vést dobrovolná skromnost

* Právo na město

* Postel, židle a stůl – život ve squattech v Chorvatsku a Nizozemsku

* Máme právo bydlet tam, kde chceme?

* Mapování žijících společenství v ČR

* Alternativní bydlení: družstva, baugruppen, syndikáty nájemníků, co-housing a kondominia

* Jak zastavit růst a přitažlivost Prahy

* Hranice a pravidla versus svoboda a individualita v bydlení pro mládež (18–26 let)

* Jak má vypadat bydlení, aby bylo cestou k osvobozování lidí

 

P.S. K tématu bydlení ještě doporučujeme mimořádně zasvěcený rozhovor s Jakubem Čihákem, ředitelem spolku R-Mosty (dříve také Nadace Mosty), který se v současnosti věnují zejména práci s vyloučenou romskou komunitou, s osobami v krizi, rodinami s dětmi, mládeží a pomoci osobám bez přístřeší. V A2larmu ho vedla Apolena Rychlíková, mimochodem také jedna z účastnic zmíněného Open space.