Spisovatelé komunisté komunistickým dělníkům

Delegáti V. sjezdu KSČ v sále holešovické Domoviny. Foto archiv

Připomínáme text letáku, kterým sedm umělců (Josef Hora, Marie Majerová, Helena Malířová, Stanislav Kostka Neumann, Ivan Olbracht, Jaroslav Seifert a Vladislav Vančura) protestovalo proti gottwaldovské radikalizaci na V. sjezdu Komunistické strany Československa. Letos od těchto sporů uplynulo 90 let. Z více důvodů jsme přesvědčeni, že se netýkají jen komunistů, ba ani jen politické levice. Demokratické poměry a kultura dialogu v politických stranách jsou důležité pro poměry v celé společnosti.


KSČ prožívá v poslední době krizi, jež ji hrozí zničit jako bojovnou dělnickou stranu. V době, kdy nápor reakce na pracující třídu se zesiluje, staly se v komunistické straně události, jež všechno dělnictvo a všechny příslušníky strany naplnily odůvodněnou roztrpčeností. Roste lhostejnost členstva strany k akcím strany, dochází k rozkolům, jež nejsou opodstatněny ani prospěchem strany, ani prospěchem dělnické třídy, nýbrž plynou z chyb, kterým propadají soudruzi, kteří v naprostém nepochopení dělnické povahy i celkové situace vedou československý proletariát do politiky ryze frakčního hazardu, jenž nemůže skončit jinak než zničením davovosti KSČ a podlomením útočné síly proletariátu v našem státě.

Žalujeme na tyto události dělnictvu, organizovanému v komunistické straně, pro niž pracujeme léta a léta jako literáti a žurnalisté. Nemůžeme již mlčet k sebevražedné politice, k politice neschopných dunivých slov a rozkolů stůj co stůj. Dnes jsou škůdci komunismu a proletariátu ti, kdo místo aby se starali o davovou aktivitu strany a jejím prostřednictvím o zlepšení osudu dělnictva a zvýšení jeho bojové síly proti kapitalismu, vedou komunistickou stranu k neblahému úpadku a rozvratu, z něhož radost může mít jen buržoazie. Dělníci, stoupenci a členové komunistické strany, kteří u vědomí své bezmoci vůči frakčnímu terorismu a nezralému fanatismu, jenž z vás činí pokusné králíky papírového revolucionářství, pasívně nesete svoje členství, anebo se stáváte lhostejnými z pochopitelné omrzelosti, na vás je, abyste projevili svou vůli k nápravě v komunistické straně, ke znovuobnovení její síly.

Uvědomte si, že nadešla osudná hodina strany, jež vznikla a vyrostla, aby se stala nástrojem opravdu proletářské revoluční politiky. Uvědomte si, že v rozhodnou hodinu musíte, máte-li zájem o stranu, promluvit sami a nenechat se vléci bezvolně do slepé uličky, kam vás chce vést neschopné velikášství soudruhů z vedení strany, jež má s leninským učením společná jen slova, ale jemuž je skutečný leninský duch zhola cizí.
Ujměte se iniciativy, vynuťte si nápravu! Nechať je svolán mimořádný sjezd strany, nechať je zlikvidován ve smyslu jednoty spor o odborové organizace, nechať jsou do vedení strany dosazeni komunisté, kteří chtějí jednotu a davovost strany, odstraňte frakční terorismus a uveďte stranu ve stav, kdy dělnické masy nabudou znova víry v sebe a ve vedení, jež si samy zvolily. Komunistická strana je v nebezpečí, soudruzi! Nikdy ještě nebyla ve větším. Každé její zeslabení znamená nový úspěch reakce, v níž se dusíme. Musíte promluvit, musíte jednat, nechcete-li, abyste jednoho dne stáli nad troskami toho, co jste milovali, več jste věřili a oč jste se opírali ve svém boji za jednotu dělnictva a za lepší zítřek proletariátu Československé republiky. Povězte nahlas, co si myslíte: že nejste spokojeni, že nechcete sektářství, ale jednotu, že si přejete mimořádný sjezd a že na něm chcete rozhodovat.