Knot Island II.

Jozef Mrva ml., pohled do instalace. Foto archiv KN Jozef Mrva ml., pohled do instalace. Foto archiv KN Jozef Mrva ml., pohled do instalace. Foto archiv KN

Plastické mapy pavoučích sítí komunikací, fotokoláže zaplétající do uzlu snímky tichomořských atolů, video, v němž náš pohled peláší po jejich vzpínajícím se povrchu jak veverka ve šlapacím bubnu. Na obrazy jakého světa se to díváme?

 Jsou mezi námi tací, kteří si vystačí s představou Země jako lívance, my ostatní víme, že se podobá kopačáku. Jak však nastiňuje název Mrvova staršího díla Reject the Globe and Oppose Flat Earth at the Same Time, je možno zpochybnit oboje. Smyslová ani Magellanova zkušenost nemusí již plně korelovat se zážitkem dnešního světa. Umělec se zde vydává ve stopách Benjamina Brattona, který si všiml, že chytré sítě, internet věcí, cloudové platformy, těžba minerálů, mobilní aplikace, privatizace veřejných služeb, energetické sítě, roboty a mnohé další jevy nemusíme chápat izolovaně, ale jako formující se tělo nové, nepředvídatelné planetární megastruktury. Ta se stává další dimenzí námi obývaného prostoru, a prolíná našimi životy s mnohočetnými účinky. Americký teoretik se zabývá především těmi geopolitickými, kdy tyto struktury formují i nové architektury vlády, stávají se jakýmisi para-státy nad těmi současnými, přičemž se radikálně může proměňovat i pozice a poměr jejich uživatelů – lidí, robotů… Umělec na tento nový prostor upozorňuje prostřednictvím svých map, ve kterých sledujeme zauzlené dopravní tepny či vrstvící se dlaždice, a žádá, aby se stal součástí našeho komplexnějšího chápání světa.

Naše porozumění prostoru autor problematizuje také ve svých smyčkách a pletencích proužku pevnin uprostřed pacifických šírav. Tentokrát se mu stala odrazovým prknem matematická teorie – topologie, která skrze abstrakci prostoru postuluje ekvivalence pevných objektu. V simplicistní glose, kupříkladu vše, co má díru a obíhá kolem ní, nehledě na tvar, patří do stejné rodiny. Americká kobliha, hrnek s uchem, atol… Odtud vedla cesta k formacím zacyklených a zauzlovaných textů ve starší Mrvově tvorbě a map a zemských povrchu v té současné. Výsledkem jsou vizuálně atraktivní obrazy, které autor chápe jako průzkum možností vzájemného obohacování topologie a umění. A my můžeme konstatovat, že vznikly bohatě metaforické, poetické a imaginativní struktury. Jejich zacyklenost a propletenost nám může evokovat například vlastnosti Brattonových megastruktur, ekosystémy kapitalismu nebo třeba hyperobjekty Timothyho Mortona. Ty jsou masivními komplexy rozprostřenými svými souvislostmi a účinky v čase a prostoru, přičemž unikají svým rozměrem lidskému vnímání. Vykládány jsou často v kontextu současných environmentálních starostí (příkladem hyperobjektu mohou být ropa, uhlí nebo globální oteplení) a ptačí snímky atolu se pak jeví jako jejich zrcadlo. Neboť právě tyto ztracené ostrůvky, sotva vystrkující nos nad mořskou hladinu, jsou i se svými obyvateli prvními oběťmi klimatické změny.

Díváme se na náš svět – komplikovaný, unikavý a často vyšinutý.

Jozef Mrva ml., Knot Island II., galerie OFF/FORMAT, 3. dubna – 8. května 2019