Pod jícnem je tma
O jedné budově, jejím architektovi, a výbuchu, který přežila
Dne 6. srpna 1945 v 8.15 hodin ráno východoasijského času explodovala ve výšce 570 metrů nad Hirošimou bomba. Síla bomby byla více než 2000násobkem síly nemocnější dosud použité konvenční nálože. Prezident USA, válečný zločinec a zločinec proti lidskosti Harry Truman, šestnáct hodin po výbuchu oznámil světu, že to byla bomba atomová, která využívá „základní vesmírnou sílu, sílu, z níž čerpá svou energii Slunce“.
Ve chvíli výbuchu celé město Hirošima lehlo popelem.
Ve středu města zůstala stát jediná budova (resp. její kostra s kopulí), nacházející se přitom kupodivu téměř PŘÍMO POD EPICENTREM („ground zero“) onoho apokalyptického výbuchu. Výmluvně tak naplnila úsloví, že pod svícnem je tma: kdyby stála šikmo od epicentra, byla by nemilosrdně smetena boční tlakovou vlnou.
Dnes slouží vzniklé torzo jako Muzeum míru, známé pod hrůzným názvem Atomový dóm – Genbaku.
Japonské slovo genbaku znamená atomová bomba. Je to zkrácená podoba sousloví genši-bakudan (genši = atom, bakudan = bomba).
O uchování budovy pečuje Klub za starou Hirošimu.
Architektem Atomového dómu byl Čech. Jmenoval se Jan Letzel, narodil se roku 1880 v náchodské rodině hoteliéra a studoval architekturu u Jana Kotěry, tvůrce českého konstruktivismu. Po stáži v Egyptě se přestěhoval do Japonska, kde žil v letech 1907–1920. Vrátil se sem v letech 1922–1923, kdy zde působil jako první (a neplacený) obchodní atašé československého velvyslanectví.
V Japonsku vytvořil Letzel – kromě slavnostní síně německého císařství v Tokiu – také kláštery Sacré coeur a Stella matutina (Jitřenka), jezuitskou univerzitu, budovy Ústředního svazu japonských lékařů, obchodní muzeum v Ósace, několik honosných hotelů atd.
Jeho dílem byl právě i PAVILON PRŮMYSLOVÉ VÝSTAVY V HIROŠIMĚ. Byl dobře viditelný i z dálky – byla to dominanta města, považovaná za jeho nejelegantnější budovu.
Pavilon, otevřený rok po vypuknutí první světové války – dne 5. srpna 1915 –, sloužil svému původnímu poslání třicet let a jeden den.
V Japonsku zažil Letzel obrovské zemětřesení, které v září 1923 poničilo Tokio, Jokohamu a jejich okolí a připravilo o život více než sto tisíc lidí. Zkušenost této přírodní katastrofy na něj silně zapůsobila. Po celou dobu své činnosti v zemi vycházejícího Slunce se zde pak snažil stavět své budovy takovým způsobem, aby byly co nejodolnější vůči strašlivé živelné síle…
Ironie osudu tomu chtěla, že naprostá většina budov, které Letzel v Japonsku postavil, se později přesto zřítila buď při zemětřesení, nebo za druhé světové války působením ničivých náletů amerických bombardovacích svazů, shazujících na japonská města koberce konvenčních pum.
Pouze pavilon průmyslové výstavy v Hirošimě odolal atomovému výbuchu.
A to díky faktu, že ho Letzel prozíravě postavil přímo pod jeho epicentrum…
Jan Letzel zemřel o Vánocích 1925 ve věku pouhých 45 let v pražské psychiatrické léčebně Kateřinky, v témže pokoji, ve kterém čtyři roky po jeho narození zemřel Bedřich Smetana.