Odborník

Ivan Hoffman. Foto archiv KN

K letošní hraboší kalamitě.

Stanislav Jerzy Lec: „Vždy se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat za velkých veder.“ Kdysi to byl vtip, ale když se dnes najde ornitolog, který poradí zemědělcům, jak vycházet s přemnoženými hraboši, nikdo se nesměje. Ředitel České společnosti ornitologické jim dobromyslně radí „přijmout to, že hospodaříme v krajině, kde se třeba hraboši občas vyskytují“. A trpělivě vyčkat, až hraboši, poté co všechno sežerou, zkolabují.
Na rozdíl od přízemního zemědělce (a nás, zahrádkářů), co se skloněnou hlavou běduje nad hraboší apokalypsou, ornitolog se s hlavou v oblacích kochá opeřenci, kteří nesejí ani nežnou. Ornitologové jsou sympaťáci. Jsou to ochránci přirozeného světa, ve kterém člověk žije se zvířaty v harmonickém partnerství. I s hrabošem, kterého si draví ptáci z nouze dají k snědku, když před nimi nepřejícný venkovan schová slepice.
Proti varování ornitologa, že trávení hraboše ohrožuje „necílové organismy“, nelze nic říct. Riskovat kvůli sklizni životy nevinných zajíců je nehumánní. Nejsme v Austrálii. Navíc, když je zde návod ornitologa, jak hospodařit ekologicky, postaru, v malém, ruku v ruce s hrabošem. Problémem jak vidno nejsou hlodavci, nýbrž zemědělci. Konkrétně to, jak jsou zaměřeni na peníze. Z pohledu ornitologa jsou to lakomci, co se nechtějí s hrabošem podělit o zrno.
Ornitologická víra v přírodu, která ví, co je pro ni dobré, sama se srovná a nepotřebuje zemědělce s jeho jedy, dává smysl v případě, že příroda dostane šanci se srovnat i s člověkem. Ornitologové zřejmě vycházejí z předpokladu, že i přemnožený člověk zkolabuje a přírodě se uleví. Konečně, ani na přemnoženého člověka ornitologové neposvětí plošnou aplikaci jedu. Postačí podpořit člověkova přirozeného nepřítele. Třeba zrovna toho šikovného hraboše.