Vzor zodpovědné politiky v 21. století, nebo návod k socialistické revoluci? Nová zelená smlouva pro Evropu

Ilustrační foto Tomáš Koloc.

Nová zelená smlouva pro Evropu z dílny vedené hnutím DiEM25 nabízí realistické, ale přitom radikální a v určitém smyslu i revoluční impulsy pro „zelený přechod“. Pro obrat k udržitelné trajektorii vývoje společnosti v podmínkách prohlubující se klimatické krize a s uznáním globální spoluodpovědnosti Evropy – nejen, ale především Evropské unie a jejích členských států.

Občanské iniciativy, výzkumné ústavy a nadace – vesměs mezinárodní – seskupené kolem hnutí DiEM25 zveřejnily návrh společného programového manifestu. Má to být komplexní program pro přechod od hnědé ekonomiky (tím je míněný soudobý hlavní proud) k zelené. Pro vážné zájemce uvádíme, že v sobotu 14. září se v Praze uskuteční již třetí setkání členů a příznivců DiEM25 v ČR, a ve dnech 23. a 24. listopadu 2019 dokonce celoevropská konference tohoto hnutí. O podrobnosti si můžete napsat na adresu info@cz.diem25.org.

Pětatřicetičlenný kolektiv odborníků pod vedením Davida Adlera, Pawla Wargana a Soni Prakash zpracoval „zprávu“, jež je fakticky ambiciózním pokusem o realistický (!) plán udržitelného rozvoje v Evropě. Chce být realistický a zároveň je radikální – radikálně demokratický i radikálně environmentální. Chce totiž být politikou, která je přiměřená hloubce a významu soudobé klimatické krize. Označuje se jako Nová zelená smlouva pro Evropu, v originále Green New Deal for Europe. V překladu se snažíme vyhnout archaizujícímu, a ne zcela srozumitelnému pojmu „úděl“ a zároveň si netroufáme nějak do názvu promítnout význam idiomu new deal – znova rozdané karty… Použitý titul v první řadě odkazuje k opatřením F. D. Roosevelta k překonání Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století v USA, ale také ke zcela současné americké levici reprezentované například Alexandriou Ocasio-Cortezovou a Berniem Sandersem. Obdobný název použili už v roce 2011 evropští Zelení, ale jejich dokument mnoho pozornosti široké veřejnosti neupoutal. Přiznejme si na okraj, že mimo anglosaské a globalizované prostředí to úplně atraktivní titul není. Přinášíme volné přetlumočení souhrnu tohoto dokumentu.

Evropa dnes čelí dvěma krizím. První z nich je hospodářská krize s rostoucí mírou chudoby, nejistoty a bezdomovectví na celém kontinentu. Druhou je klimatická a environmentální krize s již aktuálními závažnými důsledky pro nejohroženější společenství a s ještě nebezpečnějšími důsledky na obzoru. Obě tyto krize jsou produktem evropských politických rozhodnutí a jsou navzájem úzce svázány. Podpora bezohledného růstu vede k ohromným škodám na životním prostředí a tupá politika škrtů zároveň omezuje možnosti jejich nápravy nebo dokonce prevence. K odvrácení tohoto destruktivního trendu a k zajištění environmentální spravedlnosti v Evropě a na celém světě je nezbytný zcela nový přístup. Tento přístup nazýváme Novou zelenou smlouvou pro Evropu a následující zpráva je prvním pokusem předložit pragmatický a komplexní politický „balíček“, který odpovídá jeho základním zásadám.

Nová zelená smlouva pro Evropu zahrnuje tři odlišné instituce. Zelené veřejné práce (ZVP, angl. Gree Public Works, GPW) jsou velkorysý a originální investiční program, jehož cílem je nastartovat spravedlivý přechod Evropy k udržitelnosti. Environmentální unie (EnU) je soubor předpisů, který má sladit politiku EU s vědeckým konsensem ohledně změn klimatu, úbytku biologické rozmanitosti atd. a který zakotvuje zásady udržitelnosti a solidarity v evropském právu. Komise pro environmentální spravedlnost (KES, angl. Environmental Justice Commission, EJC) by měl být nezávislým orgánem poskytujícím evropským politikům vyhodnocení stavu a dosavadního vývoje, jakož i návrhy dalších kroků na cestě k environmentální spravedlnosti.

Zelené veřejné práce

ZVP jsou investiční program, který má zajistit potřebnou proměnu Evropy. Propojuje ekonomické cíle s vidinou environmentální spravedlnosti: jeho cílem je dekarbonizace evropské ekonomiky, zastavení úbytku biologické rozmanitosti a zajištění slušných pracovních míst na celém kontinentu. ZVP budou financovány prostřednictvím „zelených dluhopisů“ vydaných Evropskou investiční bankou (EIB). Tento nástroj umožní EIB získat značné částky peněz bez porušení evropských fiskálních pravidel. S podporou Evropské centrální banky budou dluhopisy představovat bezpečnou investici pro evropské střadatele a penzijní fondy a zároveň nasměrují víceméně zahálející prostředky do těch regionů, které trpí nezaměstnaností, chudobou a klimatickými a environmentálními problémy. Cílem ZVP je v první řadě posílit komunity a usnadnit jejich propojení. Investiční rozhodnutí budou svěřena národním a regionálním orgánům, ovšem pod podmínkou širokého a účinného zapojení samotných obyvatel. Evropská města, regiony a venkovské komunity budou horizontálně sdílet zkušenosti a osvědčené postupy a posilovat správní kapacity prostřednictvím struktury označované jako Zelená solidární síť.

Také můžeme říci, že cílem investic v rámci ZVP je přesměrovat evropské hospodářství od prosté akumulace soukromého bohatství směrem ke skutečné udržitelnosti. Integrované strategie rozvoje bydlení, veřejných služeb a dopravy zajistí výrazné snížení poptávky po energii a zároveň povzbudí evropskou sounáležitost. Osmatřicet milionů domů v Evropě, které jsou v současné době volné, bude racionálně využito k ukončení bezdomovectví a obecně ke snížení nejistoty v bydlení. Rozsáhlý program podpory rekonstrukcí zajistí, že postupně budou všechny domy izolovány (s úsporou za vytápění) a zároveň chráněny před extrémním horkem, zejména v létě a v určitých částech Evropy. Tím se zvýší odolnost komunit vůči klimatickým změnám a bude odstraněna energetická chudoba. Evropský fond soudržnosti pro mobilitu podpoří rychlou, čistou a levnou dopravu.

ZVP jsou však více než jen investiční program. Jsou také příslibem pro opětovné oživení demokracie na ekonomickém poli. ZVP budou investovat do družstevnictví, které mnohde trpí obtížnou dostupností financí. Financování ze ZVP bude přednostně určeno pro takové podniky, které usilují o udržitelnost, demokracii a spravedlnost, a tedy plní zároveň evropské hospodářské, sociální a environmentální cíle. Podpora bude určena například společnostem, které budou posilovat recyklaci, prodlouží životnost a zvýší opravitelnost svých výrobků a zkrátí pracovní týden. Podobně budou podporovány firmy, které zajistí účast zaměstnanců na řízení podniku a také jejich podíl na dividendách či jiných formách zisku. Podniky, které v těchto snahách budou vynikat, budou zvlášť oceňovány. Proměnou projde také podpora venkova – současné subvence plynou převážně do průmyslového velkopodnikového zemědělství s ničivými sociálními a environmentálními důsledky v Evropě i v zahraničí. ZVP přesměrují tyto prostředky na podporu regenerace ekosystémů prostřednictvím vhodných hospodářských postupů v zemědělství, lesnictví a rybářství, takže se evropský venkov stane motorem naší ekologické obnovy.

Environmentální unie

Tato instituce (EnU) zajistí potřebnou změnu systému správy a administrativy k dosažení cílů Nové zelené smlouvy pro Evropu. Nabízí robustní a komplexní regulační „balíček“ pro sladění evropské politiky s vědeckým konsensem o změnách klimatu a environmentálních problémech, čímž zajistí Evropě globální prvenství v tzv. zeleném přechodu – transformaci na trajektorii skutečně udržitelného vývoje. Opatření v rámci EnU se týkají krizových situací, udržitelnosti a solidarity.

EnU vychází z nutnosti přiznat si povahu a hloubku současných krizí, před nimiž ale mnozí evropští politici dosud zavírají oči. Prvním krokem tedy musí být formální prohlášení o stavu nouze v oblasti klimatu a životního prostředí. Z hlediska tohoto stavu budou muset být revidovány všechny stávající evropské právní předpisy a samozřejmě s ohledem na něj navrhovány nové. EnU bude regulovat všechny environmentálně škodlivé postupy a technologie v rámci všech dodavatelských řetězců, a to včetně těch, které vedou mimo samotnou Evropu. Budou změněna sankční pravidla tak, aby postihovala investice do fosilních paliv, zrychlila postup transformace finančního sektoru a účinněji regulovala působení nadnárodních bank na globálním jihu. Právní úprava udržitelnosti povede také k radikální revizi energetické politiky EU. Současný regulační rámec „vnitřního trhu s energií“ bude zrušen v zájmu remunicipalizace energetické infrastruktury, která tedy znovu přejde do vlastnictví samospráv. Postupně budou zrušeny veškeré, tedy přímé i nepřímé dotace fosilních paliv. Nový systém poplatků zajistí, že všechna odvětví produkující škodlivé emise budou přiměřeně zdaněna a z těchto výnosů budou profitovat obyčejní Evropané.


EnU také upraví právní prostředí ve prospěch solidárního přístupu. Dlouhá desetiletí EU prosazovala deregulaci a čerpání různých zdrojů pod heslem konkurenceschopnosti. EnU naproti tomu nahradí zásadu hospodářské soutěže zásadou solidarity, přičemž klade důraz na zájmy pracovníků, komunit a životního prostředí. Solidární přístup si vynutí radikální posun ve Společné zemědělské politice, která v současné době fakticky dotuje průmyslové farmy při expanzi na globální trhy. Evropská unie namísto toho přijme Společnou potravinovou politiku, která bude konsolidovat různé dílčí sektory ovlivňující produkci, distribuci a spotřebu potravin, odstraní různé fakticky protichůdné cíle (které vedou k tzv. perverzním dotacím) a především podřídí agrární obchod zájmům udržitelného rozvoje.


Pro právní zakotvení solidarity je klíčová oblast mezinárodního obchodu. EnU musí přeuspořádat evropské obchodní vztahy tak, aby solidaritu podporovaly namísto dosavadního potlačování. To zahrnuje například opuštění mechanismu řešení sporů mezi investorem a státem (angl. Investor-State Dispute Settlement, ISDS) v mezistátních obchodních smlouvách, začlenění standardů udržitelnosti do pravidel Světové obchodní organizace (angl. World Trade Organisation, WTO), usnadnění přenosu technologií (do méně rozvinutých států) a podporu globálního přechodu k udržitelnosti.

Je třeba revidovat i programy evropské rozvojové pomoci, aby ani s touto v zásadě chvályhodnou nálepkou nebylo podporováno využívání fosilních paliv. Tato revize naopak povede k posílení účasti evropských států i EU jako celku v Zeleném klimatickém fondu (angl. Green Climate Fund, GCF. Finanční nástroj, kterým OSN pomáhá méně rozvinutým státům s mitigací i s adaptací na změnu klimatu – pozn. překl.). EnU také zlepší zákonnou ochranu přírodních ekosystémů: zavede společné sankce pro znečišťovatele a formálně stanoví „ekocidu“ jako trestný čin. Tento průkopnický přístup EU by se mohl stát impulsem pro celosvětové uznávání ekocidy jako zločinu proti lidskosti.

Komise pro environmentální spravedlnost

Komise pro environmentální spravedlnost (angl. Environmental Justice Commission, EJC) je prvním mezinárodním orgánem, který má za úkol zajistit, aby byl „zelený přechod“ zároveň sociálně spravedlivý. 

Navržená struktura EJC má zajistit její legitimitu, demokratické fungování a také nutnou autoritativnost. V předsednictvu budou lidé nominovaní jednotlivými členskými státy EU. Předsednictvo sestaví samotnou komisi z politicky nezávislých odborníků, významných osobností, zástupců odborů apod. a také ze zástupců společenství mimo Evropu, kteří budou práci komise dodávat zejména vnější perspektivu. Výkonné subkomise budou fungovat jako jakési think tanky, které budou zajišťovat podklady a hledat odpovědi na otázky, které zformuluje komise. Všechny fáze činnosti komise (stanovení priorit, analýzy i politická doporučení) budou oponovat občanské panely, sestavené ze zájemců v zásadě náhodným výběrem.

EJC má mít široký mandát pro stanovení nových mezinárodních standardů pro popis, sledování a vyhodnocování obecné spravedlnosti ve vztahu ke kvalitě (a poškozování) životního prostředí. Formálně ale bude mít jen poradní roli vůči institucím, jako je Evropská komise nebo OSN. K tomu bude shromažďovat údaje o důsledcích změny klimatu, vyvíjet nové ukazatele pro jejich hodnocení, sledovat provádění evropské klimatické politiky a navrhovat EU a jiným institucím další postup.

Práce EJC je strukturována do tří rozměrů environmentální spravedlnosti: (i) mezinárodní spravedlnost, (ii) mezisektorová spravedlnost a (iii) mezigenerační spravedlnost. 

Klimatická krize je totiž svou podstatou celosvětová, ale její dopady nejsou ani zdaleka rovnoměrně rozloženy. Chudší země dnes za ně platí nejvyšší cenu, a přitom nesou relativně nejmenší vinu. EJC bude pro potřeby prosazování mezinárodního práva posuzovat vztah mezi politikou EU a nerovnoměrným ničením životního prostředí, sledovat, do jaké míry to unijní orgány zohledňují při své činnosti a také pomáhat nejvíce postiženým komunitám podílet se na formulaci regulačních opatření.

EJC bude prosazovat hledisko environmentální spravedlnosti v několika klíčových oblastech, jako je migrace nebo nadnárodní korporace. EJC například sestaví a bude provozovat první komplexní databázi „ekologických migrací“ a bude poskytovat orgánům EU poradenství ohledně formálního uznávání klimatických uprchlíků a jejich práva na azyl. EJC také zhodnotí smysluplnost a skutečné účinky Smlouvy o OSN o nadnárodních korporacích a lidských právech – a podle výsledků zváží doporučení, zda lze podobné právní předpisy zavést na evropské úrovni. 

Změna klimatu prohlubuje nerovnost nejen mezi zeměmi, ale i v rámci jednotlivých zemí. Jak uvedl IPCC v Páté hodnotící zprávě z r. 2014, „lidé, kteří jsou sociálně, ekonomicky, kulturně, politicky, institucionálně nebo jinak marginalizovaní, jsou obzvláště zranitelní jak samotnými změnami klimatu, tak některými opatřeními na zmírnění a adaptaci.“ EJC chce odstraněním těchto nerovností dosáhnout skutečné mezisektorové (celospolečenské) spravedlnosti.

Společenskou spravedlnost je třeba zajistit i v dalších oblastech jako je zdravotnictví, zaměstnanost, vzdělání a doprava. EJC má identifikovat překážky spravedlivého přerozdělování, uznání a účasti pro všechny a radit orgánům EU, jak je nejlépe odstranit. Tím bude zajištěno spravedlivé zapojení všech obyvatel Evropy do „zeleného přechodu“.

Důsledky změn prostředí jsou dlouhodobé a vytvářejí nerovnosti, které mohou trvat po celé generace. EJC se bude zabývat těmito mezigeneračními důsledky v obou směrech, tedy do minulosti i do budoucnosti. Musí se vypořádat s koloniálními zločiny minulosti a zároveň dláždit cestu pro budoucí generace, aby si užívaly zdravou planetu. Jak řekla předsedkyně Valného shromáždění OSN María Espinosa: „Klimatická spravedlnost je mezigenerační spravedlnost.“ 

EJC kromě jiného prozkoumá mechanismy odpovědnosti za historickou roli Evropy při využívání zdrojů na globálním Jihu. Ve skutečnosti nezajistily evropské státy rozvoj svých kolonií, ale daleko spíš naopak kolonie zajistily rozvoj Evropy. EJC zejména rozšíří stávající soubor nástrojů EU pro odškodnění „práv obětí“ tak, aby zahrnoval klimatické reparace. To je systém přerozdělování finančních a jiných prostředků a zdrojů komunitám v první linii zasaženým jednak staletími koloniální nadvlády, jednak nadměrným znečištěním. 

EJC také prozkoumá, jak může Evropa zajistit spravedlnost pro budoucí generace, které zdědí tuto planetu. EJC zejména zhodnotí evropské hospodářské a environmentální politiky a jejich potenciální dopady na budoucí generace. EJC zváží zavedení výslovné právní ochrany budoucích generací, která by jim umožnila vznášet nároky na stávající environmentální politiku. Navrhne také změny v diskontních sazbách, které se používají při investičním rozhodování, aby budoucí generace opravdu nebyly vůbec diskriminovány.