MILENA FUCIMANOVÁ: LAŤKOVÝ PLOT

Z kuchyně tety Andělky k hvězdokupám by se mohla zdát vzdálenost nepřekonatelná… Texty Mileny Fucimanové se pohybují po rozostřeném rozhraní poezie a prózy, mísí se v nich světy, mění ohniskové vzdálenosti, věty nedočkavě vtékají do vět následujících… Vzpomínky, malé i velké události přítomného světa, vesmír, barokní ozvuky a profánním i vertikálním prostupující hudba: Kuchyň je plná mezzosopránové vůně Otevřu okno Zprava zavoní uzené… Překotná, a přesto velmi pečlivá řeč.

Petr Čermáček

TRUMPETA

Z kuchyně tety Andělky nezbylo nic než opuštěná trumpeta matná od špíny Zmutovaný domácí lár: který si žádná nevěsta tajně neodnesla s sebou

Nikdo se neodvažuje vložit do rozevřeného otvoru ruku až po zápěstí Jak to dělají turisti v Římě – ústa pravdy lživého usvědčí Ale trubky nechytají za slovo Mají zrzavé vlasy Klapkaté uši Ústa po hrdlo rozevřená a domácky škytají Jen co je vezmeš do rukou

 

 Milena Fucimanová

 

… A PŘECE ZNÁM I POŽITKY SMYSLŮ

Rozkrojená jablka se suší v embryonální poloze Ale už se stařecky zvrásněnou kůží Kuchyň je plná mezzosopránové vůně Otevřu okno Zprava zavoní uzené To soused rozehrává svůj šavlový tanec Zdola ucítím chléb Jako sám hradní pán stoupá pomalu s čepicí po uši a voní nepopsatelně Jako když starý dřevěný svícen padá po starých dřevěných schodech Vůně vytvářejí mlsné hvězdokupy Člověk by řekl: jsou starší než Slunce

 

Milena Fucimanová

 

A TAK JSEM Z TĚCH JABLEK A VŮNÍ SAMADRUHÁ

Je to jako cválat po pahrbcích a potom lapat dech

Hledat mezi anděly bytost s bubnem Která skvrny na košili pere v tvrdé vodě jako já a v měkké vodě pak máchá V noci zmeškám na obloze meteorický roj Gemini Ve dne mi vzdutý valčík podepírá oteklé kotníky Trochu se bojím: ale tak nějak… zpěvavě

Milena Fucimanová

 

BEZMOCNOST

Laťkový plot! Takový dnes už abys vyvážil zlatem Není zasazený do betonového soklu Ale přímo do hlíny Možná už odspodu hnije Potřeboval by zkušeného restaurátora a roušku Veroničinu

Ale ta sedí u vod babylonských a pláče jako my

 

 Milena Fucimanová

 

STROMY SE V NOCI NAVŠTĚVUJÍ

Ve dne štíhlé kmeny se ve tmě pohybují jako lachtani Svět se naklání pod jejich vahou

Nejsou to ale mé oči: co se k nim přidaly Je to moje odřená kůže

Do rána bílého z ní budou piliny

 

Milena Fucimanová

 

SNÍMÁNÍ V PORUBANÉM LESE

Hladila jsem Nářek bosýma rukama Zjistila jsem: že má zježenou srst a žádné perutě Nikdo tady v tuto chvíli není Jenom zimní mech

Pravé boží jméno je Nářek a vznáší se nad vodami

Visím na nebi za nehty Hubbleův vesmírný dalekohled mě snímá

 

 

Milena Fucimanová se narodila v roce 1944 v Praze. Žije v Brně. Prozaička, básnířka, překladatelka a lingvistka. Knižně její poezie vyšla ve sbírkách Ábelovy děti (Kulturní středisko Zlín, 1989), Tma – mléko do propasti vydojené (BiGy, 1994), Stařeček kamelot (SURSUM, 2002), Cesty – dvojjazyčná sbírka společně se slovenskou básnířkou Etelou Farkašovou (SURSUM, 2017) a na CD Houslistka – melodram, hudba Ondřej Fuciman, výtvarná spolupráce Květoslava Fulierová – (Augustín Rosa PRO, 2012). Zde otištěné básně jsou z rukopisu Nezabíjejte toho krocana chystaného k vydání v edici HeWer.

 

Milena Fucimanová