František Šimáček

František Šimáček. Repro archiv

Představujeme dalšího průkopníka družstev - Františka Šimáčka (2. 12. 1834 – 5. 5.1885).

Další významnou osobností z historie českého družstevnictví byl novinář, nakladatel a vydavatel, také politik a národohospodář, a hlavně horlivý protagonista vzájemné svépomoci a družstevní spolupráce.

Již jako student psal pod pseudonymem Vojtěch Bělák četné články na téma hospodářských problémů soudobé společnosti a možností jejich řešení. Podle jeho názoru jen hospodářsky silný národ měl šanci se prosadit také ve sféře politické a kulturní.

V roce 1857 začal vydávat vlastní časopis »Posel z Prahy«. Na titulní straně každého čísla stálo v záhlaví oblíbené Šimáčkovo heslo „Spojenými silami. Práce rodí zámožnost a sílu“. V letech 1861 až 1863 přerušil vydávání tohoto časopisu a věnoval se práci v redakci „Národních listů“. Od r. 1863 do r. 1866 pak redigoval časopis »Národ«, který však byl nakonec nucen zastavit pro nedostatek finančních prostředků. Obnovil však vydávání „Posla z Prahy“, ke kterému připojil zvláštní přílohu pod názvem »Spojenými silami« a postupně ještě další přílohu »Hospodářsko-průmyslové noviny«. Tento oblíbený časopis, který vydával nejprve čtyřikrát a později dokonce šestkrát za týden, změnil po několika letech na deník „České noviny“.

Ve zmíněném „Poslu z Prahy“ vydal i svůj článek „Záložní kasy, ústavy k pomožení stavu pracovnímu čili cesta k nabytí zámožnosti“, kde vybízí k zakládání spořitelních a úvěrních družstev, tzv. lidových záložen. Lze konstatovat, že toto Šimáčkovo úsilí mělo rychlou odezvu. Brzy po otištění článku byla založena roku 1858 první taková „záložní kasa“ ve Vlašimi z iniciativy tamějšího obuvnického mistra Jana Pláteníka. (Byla to vůbec první česká svépomocná záložna.) Pro úplnost je třeba dodat, že tato vlašimská „kasa“ nezůstala osamocena, neboť podobné záložny začaly postupně vznikat i v dalších českých a moravských městech. F. Šimáček ujišťoval své čtenáře: „Jako se ujaly záloženské kasy, taktéž ujmou se zajisté i jiné spolky“, přičemž měl na mysli hlavně družstva spotřební a výrobní.

Ve všech novinách a časopisech, které vydával sám, nebo do kterých přispíval, František Šimáček vždy horlivě propagoval myšlenky vzájemné svépomoci a spolupráce. Roku 1870 vydal také časopis: „Blahobyt, věstník záložen občanských a kontribučenských, spolků zásobních, potravních, obchodních a výrobních, ústavů bankovních, spořitelních a pojišťoven“. Jak plynulo ze samotného názvu, tento časopis byl věnován výhradně činnosti družstev.

V roce 1873, ihned po schválení Zákona o společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství (první družstevní zákon v rámci rakouské monarchie), reagoval na tuto skutečnost vydáním tohoto zákona s vlastním obsáhlým komentářem. Zároveň připojil i vzorové stanovy záložny a potravního spolku.

František Šimáček rovněž velmi pozorně sledoval praktické výsledky družstevního hnutí v okolních zemích a pravidelně o tom přinášel informace. Ve své poněkud obsáhlé stati »Anglický spolek dělnický v Rochdale, nazvaný Poctiví pionýři« psal nejen o historii a vzniku tohoto prvního spotřebního družstva na světě, ale současně otiskl i podrobné znění jeho stanov, dokonce i výzvu spolkové správy k členstvu. Když rochdalské družstvo zaslalo do redakce „Posla z Prahy“ svou ročenku o činnosti za rok 1864, otiskl z ní časopis podrobnou zprávu o výsledcích družstva v obchodní činnosti, uvedl informace o organizační struktuře, o počtu členů, spolkových knihovnách, čítárnách a kabinetu pro členy. Samozřejmě František Šimáček přinášel zprávy i o dalších zahraničních družstvech – například o výrobním spolku v anglickém Halifaxu, o stanovách obuvnického spolku v Delitzschi, otiskl podrobnější úvahu o francouzských výrobních družstvech Louise Blanca, o systému Leclairově apod.

Na stránkách časopisů a novin redigovaných Šimáčkem byly pravidelně publikovány i články řady dalších českých národohospodářských buditelů a protagonistů družstevních myšlenek, z nich za všechny jmenujme alespoň dva nejznámější – Františka Cyrila Kampelíka a Filipa Stanislava Kodyma.

Vedle rozsáhlé novinářské činnosti je František Šimáček také autorem několika samostatných prací. Například roku 1881 vyšla sbírka jeho hospodářských úvah pod názvem »Cesta ku zámožnosti pro jednotlivce i celý národ«.

František Šimáček měl určitý vliv i na české národní hnutí a politiku 50. až 80.let 19. století, i když nepřímo, spíše přes okruh svých přátel v čele s Františkem Palackým či Františkem Ladislavem Riegrem. V 60. letech 19. století byl dokonce za svoje veřejné aktivity dvakrát uvězněn.

Přes politickou perzekuci a značné osobní i finanční oběti se publicistické činnosti věnoval až do roku 1882. Po tomto roce se zaměřil již výhradně jen na nakladatelské aktivity. V jeho tiskárně založené v roce 1871 byla vydávána krásná i naučná literatura. Vyšla zde například nádherná ilustrovaná díla jako Sedláčkovy Hrady a zámky, či Ebersův Egypt, z naučné literatury např. Kottův slovník a vycházela zde i tvorba českých autorů jako byli Svatopluk Čech, Adolf Hejduk a další. V Šimáčkově vydavatelské a nakladatelské činnosti pokračovali po jeho smrti dále synové Jaroslav a Bohuslav.

V osobním životě měl František Šimáček štěstí. Byl dvakrát ženatý a dá se říci, že u obou svých manželek nalezl pro svoji náročnou práci plné pochopení. Jeho první manželka Ludmila byla žena inteligentní a velmi podnikavá. Přispívala do „Posla z Prahy“ a do „Národa“ vlastními pracemi i překlady z ruštiny a angličtiny a mimo jiné zřídila v Čechách také první sklad šicích strojů. Zemřela poměrně mladá v roce 1879. I ve svém dalším manželství nalezl opět partnerku, která mu velmi pomáhala a podporovala ho ve všech jeho aktivitách.

František Šimáček, rodák z Kostelce nad Labem, zemřel v Praze roku 1885 ve věku necelých 51 let.