Les umírá potichu (1. část)

Obrázek nebo fotografie#26297

Usychání smrků a borovic v německém prostředí se deník taz věnuje intenzivně již delší dobu. Článek U. Fokken ukazuje na podobné strukturální problémy v oblasti správy lesů Německa a České republiky.

Ve druhém suchém létě v řadě usychají modříny, buky i duby – lesní ekosystém už nemůže. Dokonce i lesníci jsou bezmocní.

Jednotlivé smrky stále stojí. Ční ze zeleného moře listů mladých buků. Další smrky vysoké do výše pasu pod nimi dorůstají. Z keřovité změti mladých stromků vystřeluje tu a tam do výše buk. Podobá se puberťákovi uprostřed houfu žáků prvního stupně základní školy. Les barona Götze von Rotenhana v uplynulých týdnech uschl, jednotlivé koruny smrků, modřínů, borovic, dubů a buků prořídly, korunová klenba ve výšce 20, 25 metrů je děravá. Stromy, které se zde majestátně tyčily ještě před několika týdny, leží na cestě. Jejich odkorněné kmeny jsou naskládané na kraji lesa, vyčuhují odvětvené z podrostu a hromadí se – přiříznuté na míru a připravené k odvozu – za stodolou na rodinném statku. Les umírá.

„Už to ani nestíhám značit,“ říká lesník Simon Schuon, který se o les Götze von Rotenhana v Dolních Francích, rozkládající se na ploše 600 hektarů mezi Bambergem a Coburgem, stará. Smrky, modříny a borovice usychají rychleji, než je stačí označovat červenou signální barvou. Schuon tak ukazuje dřevorubcům, které stromy mají pokácet. „Až se budou chtít pustit do práce, remcali by, že jsem neoznačil všechny,“ vypráví Schuon. Mezi Schuonovou pochůzkou lesem a příchodem dřevorubců napadl kůrovec další smrky. „A tento modřín tady najednou stojí bez kůry,“ říká Schuon.

Od léta 2018 padlo v Německu za oběť suchu 100 000 až 120 000 hektarů lesa – to odpovídá zhruba rozloze Brém a Hamburku dohromady. V Durynském lese odumřelo 5 procent stromů, o něco severněji v národním parku Hainich je kůra buků červenolistých rozpraskaná jako krusta na okraji pizzy. Nejhůře sucho postihuje plošnou výsadbu borovic a smrků. Borovice se lámou a hoří při požárech, jako v Braniborsku. Po celých hektarech padají smrky v důsledku napadení kůrovcem v Harzu, Sasku, ve Franckém lese. Jsou-li smrky plné mízy a mají-li dostatek vody, produkují pryskyřici, a mohou se tak proti kůrovci bránit. V suchu to nedokáží, protože se jejich organismus zhroutí.

Dokonce ani hluboko kořenící stromy jako dub už nedokážou získat ze země vodu. Půda je suchá do hloubky několika metrů.

Polovinu německých lesů tvoří borovice a smrky. Strom na stromě, hospodářská plocha o celkové rozloze 5,2 milionu hektarů rozložená do všech německých spolkových zemí. Majitelé lesů pociťují vedle zemědělců dopady oteplování Země na své výrobní plochy a jejich obhospodařování jako první. Hrozí, že lesnický obchodní model praktikovaný 200 let v důsledku klimatické změny selže, ceny dřeva klesají stále víc. Majitelé lesů totiž sklízí od podzimu 2018 více stromů, než trh dokáže pojmout za ekonomicky obhajitelné ceny. Majitelé lesů se snaží zachránit, co se dá, než jejich stromy odumřou, rozloží je plíseň nebo budou napadeny kůrovcem. Drahé bukové dřevo se tak mění v palivové dříví, které se ale prodá nanejvýš za polovinu ceny.

Nejprudčeji padají ceny u smrku, „stromu, který lesní hospodářství živí“, a který byl po dlouhou dobu považován za bezpečný zdroj příjmů. Na některých místech klesla cena smrkového dřeva na třetinu. Namodralé dřevo provrtané kůrovcem je v některých oblastech neprodejné. Současně rostou náklady: dřevorubci jsou vzácní a za svou práci si nechají dobře zaplatit. Jejich hodinová mzda vzrostla – za posledních několik týdnů – o 50–70 procent. „Situace na trhu je katastrofální,“ říká Götz von Rotenhan, který obhospodařuje 600 hektarů smíšeného lesa v Dolních Francích a jako místopředseda Bavorského svazu vlastníků lesů zastupuje 700 000 majitelů a majitelek lesů.

Škody na některých půdách jsou již nenapravitelné

V uplynulých 200 letech vysazovali lesníci v Německu masově borovice a smrky. „Symbol silného, svébytného lesního hospodářství orientovaného na výnos,“ tak popisuje Christian Kölling z Bavorského zemského ústavu pro les a lesnictví smrk. Smrky rostou rychle a rovně, majitelé lesů na nich dobře vydělávají, pilařský průmysl se adaptoval na dlouhé kmeny. Jenže smrk má plochý kořenový systém, jeho kořeny proto neproniknou až k vlhkosti ve spodních vrstvách půdy. A letos v létě se dokonce ani hluboko kořenící dřeviny jako dub už nedokázaly dostat k vodě. Půda je vyschlá do hloubky několika metrů.

„Intenzivní obhospodařování lesů pravděpodobně činí les zranitelnějším vůči následkům změny klimatu,“ říká Andreas Fichtner, ekolog z Univerzity Leuphana v Lüneburgu. Zabývá se dopady globálních změn na funkčnost lesů. „Problémem je ztráta funkcí půdy kvůli mnoha svážnicím, tedy cestám, po nichž jezdí těžební vozidla, často po 20 metrech od sebe, a používání mnohatunových těžebních strojů.“ Odhadem polovina půdy v německých lesích je poškozená, některé půdy nenapravitelně. „Podloží v hloubce 1,50 metru se pak už většinou nezotaví, je natolik zhutněné, že jsou všechny póry rozmačkané,“ říká Fichtner.

Zdravá lesní půda není kompaktní masou, ale otevřeným systémem, vzdušnou hmotou bohatou na živiny, která je protkána bezčetnými póry. Prorůstají jí ty nejjemnější kořeny stromů a v závislosti na druhu stromu pronikají i velmi hluboko do země. Kořeny tvoří sítě, prostřednictvím kterých si stromy vzájemně vyměňují živiny. „Předpokládá se, že si stromy prostřednictvím kořenových sítí mohou ve stresových situacích předávat i vodu,“ vysvětluje Fichtner. „Docela hodně z toho, co vidíme nad zemí, se děje pod zemí.“

Prodejem smrku – „stromu, který lesní hospodářství živí“ – lesníci dosud vyrovnávali i ztráty vytvářené lesním hospodařením. Musejí financovat výsadbu a v posledních několika letech i přeměnu na smíšené lesy, které v přírodě za normálních okolností vznikají bezplatně. Žaludy, bukvice, semena javorů, bříz, jilmů, borovic a také smrků se v přírodě šíří sama. Les se tak sám omlazuje a rostou v něm stromy všech věkových kategorií. Jsou-li smrky pěstovány v monokultuře, nešíří se nic, přirozené omlazování se nekoná.

Nejhorší velkoplošné smrkové a borové monokultury často patří spolkovým zemím. Zemské lesní správy usilují někdy více, někdy méně – v závislosti na stavu pokladny a politickém tlaku – o změnu struktury lesa. Země borovic Braniborsko tak chce každý rok na smíšený listnatý les přeměnit 12 500 hektarů borového lesa, už léta však nezvládá víc než 1 500 hektarů. V roce 2015 přeměnila správa zemských lesů na smíšený listnatý les 18 hektarů – ze 735 000 hektarů borového lesa. Státní lesy překonávají v jejich fixaci na smrky a borovice už jen malí podnikatelé v lesnictví. Obhospodařují 5, 3 nebo někdy i jen půl hektaru. V závislosti na regionu vysazují smrky nebo borovice, které pak rostou 20 let vedle sebe natěsno jako stonky kukuřice, takže jimi neprojde ani srnec, natož pak člověk.

Potom udělají probírku, část vyřežou, počkají dalších 10, 20 let a vykácí vše najednou. Nebo sází na vichřici, která jim usnadní práci, a těší se z daňových odpisů. Zalesnění stojí 6 000 eur na hektar, s plotem proti srnčí zvěři přijde podnikatele v lesnictví výsadba na 9 000 eur na hektar. Malí vlastníci lesů proto často nechávají své pozemky ležet ladem, až mezi pahýly stromů začne růst tráva. „Gras, Maus, aus,“ říká jeden ekologicky hospodařící lesník v Bavorsku. Volně přeloženo to znamená „tráva, myši a je vymalováno“. Pokud jsou chomáče trávy příliš husté, vyhrabou si své chodby pod travnatým povrchem hraboši a postarají se o to, že náletová semena stromů nevzejdou.

Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.

 Další četba k tématu

O současné situaci lesů a přírody vůbec (i o možných cestách k nápravě) jsme v Kulturních novinách již informovali například:

M. Vlašín: O KŮROVCÍCH A LIDECH,

R. Placková: JAK UDRŽET VODU NA ŠUMAVĚ,

V. Jurek: STRUČNÝ MANUÁL, JAK UDĚLAT NĚCO DOBRÉHO PRO KRAJINU,

O. Mádr: ČLOVĚK JAKO ZAHRADNÍK ZEMĚ