Jaderná elektrárna v Zwentendorfu: Příběh síly veřejného mínění v demokratické zemi (9. část)

Foto Tomáš Koloc.

V těchto dnech uplynulo 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu. Kniha nazvaná "Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!" ("Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!") a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Po minulých částech výboru z textu, které mapovaly postoje nejrůznějších profesí, osobností a stran sdružených v protijaderném hnutí, přicházíme s vítěznou tečkou (po níž ale příště bude ještě doslov) v podobě konečného postoje tehdejšího rakouského kancléře Bruna Kreiského (původně velkého prosazovatele atomové energie) s "předmluvou" Heinze Stockingera, který kancléřův postoj předznamenává a vysvětluje.

ČERVEN 1979: PROSLOV U PŘÍLEŽITOSTI DEMONSTRACE PROTI ATOMOVÉ ELEKTRÁRNĚ GUNDREMMINGEN (HEINZ STOCKINGER)

Vítězství? Zázrak.

Zdar roštěnky, zdar řízci! (Pozn, překl: V originále "Servas die Madeln, servas die Buam!")

Před vámi stojí "neofašista, levicový extremista a vůbec užitečný idiot, který se nechal svést fašisty a extremisty." Musí to přece být pravda, protože to řekl náš spolkový kancléř Kreisky. Pár dnů před lidovým hlasováním 5. listopadu těmito označeními pojmenoval všechny odpůrce atomu.

O 5 měsíců později, v době nehody v Harrisburgu, řekl jeho zástupce, vídeňský předseda sociální demokracie, starosta Vídně Leopold Gratz: "Harrisburg ukazuje vyspělost, kterou rakouský národ prokázal svým rozhodnutím 5. listopadu." Od toho okamžiku si přece jen nejsem tak zcela jistý, jestli měl Kreisky pravdu. V lednu 1978 tvrdil rakouský kancléř s rozhodností: "Otázka atomu není vůbec žádné téma, které se hodí pro lidové hlasování". O půl roku později oznamuje konání 1. lidové hlasování 2. republiky - právě na téma atom.

Po dalších 4 měsících, 5. listopadu 1978, zaplavila odpůrců atomu vlna radosti: 50,47 % Rakušanů, kteří volili, odmítlo spuštění atomové elektrárny Zwentendorf. "Velmi těsnou většinou ...", psalo se v domácích i zahraničních novinách. "Velmi těsnou většinou"? Skutečně těsně. A přece drtivou většinou, když vezmeme v úvahu dynamiku předchozího procesu utváření veřejného mínění.

Hned po vyhlášení hlasování koncem června vyplynulo z oficiálních anket, že asi 2/3 chtějí hlasovat pro a jen 1/3 proti Zwentendorfu. Za čtyři měsíce pro sebe získali odpůrci atomu 20% názorů. Téměř všechny komentáře to zapomněly říci. Podobně bylo sotva zmíněno, že žádná politická strana nikdy nedosáhla v tak krátkém čase směšně jednoduchými prostředky tak úspěšný obrat, v tomto případě proti "pro-nukleárnímu kolosu", proti vládě, obchodu a průmyslu, svazu odborů a energetickému byznysu. Tyto vydaly v hlasovací kampani více než 30 milionů šilinků, více než rakouský stát vydal během před 3 lety předtím za výzkum sluneční, větrné a geotermální energie dohromady.

Vítězství rakouských odpůrců atomu je samozřejmě nutno přičíst více faktorům.


Proč?

Vyzdvihnout se musí:

- Vytrvalá angažovanost odpůrců atomu.

- Jejich schopnost zostřovat rozpory mezi oportunisticky jednajícími politickými stranami a držet pohromadě i přes rozpory ve vlastních řadách.

- Do nesčetných malých obcí přinesli osvětu.

- Neztratili humor a zřekli se násilí. Ne z měkkosti, nýbrž z uvážlivosti. Do úvah jsme zahrnuli částečnou možnost násilí, ale vždy jsme našli vhodnější prostředky. Násilných prostředků disponovala druhá strana mnohonásobně víc; naše násilí by jen dávalo druhé straně záminku uplatnit převahu svého násilí.

Právě proto, že jsme šli trpělivou cestou tvrdošíjného vysvětlování, měli zastánci se svými prohlášeními jen poměrně malé pole působnosti. Tak padla Kreiského slova "Jsou to samí fašisti a extremisti" v konečném důsledku na jeho hlavu.

Tak se mohly hromadné sdělovací prostředky (až na vládní tisk) stále "osobně odvážněji a angažovaně" chopit našich argumentů. Na tomto základě mohlo dojít k tomu, že ještě 10 dnů před 5. listopadem někdo zpřístupnil časopisu Profil ("rakouskému Spiegelu") studii Geologického spolkového úřadu, která byla 17 (!) let držena v tajnosti před veřejností: V ní byla zkoumána možná stanoviště pro jaderné elektrárny v Rakousku. Ta byla rozdělena na "velmi vhodná", "vhodná", "vhodná s výhradami" a "zcela nevhodná". Zwentendorf není v 1., ani 2., ani ve 3. kategorii - nýbrž v poslední! 17 let! Srovnejme to s prohlášeními, že je "Zwentendorf nejbezpečnější jaderná elektrárna na světě" atd.

Není divu, že tehdejší šéfredaktor Profilu (P. M. Lingens) v úvodníku napsal, že zbyl ze všech novinářů svých novin jako jediný, který byl ještě pro Zwentendorf. "Zdá se, jako by novináři, čím více se zabývají jadernými elektrárnami, ani jinak nemohli, než stále více přicházet s argumenty proti jaderné energii", dodal v tomto smyslu.

Před 5. listopadem 1978 se Rakousko dostalo do pohybu v míře, jakou nezažil nikdy předtím. Rostlo hnutí stále většího počtu lidí dobré vůle, lidí ze všech vrstev. Především ale mládež.

Samozřejmě, že je v Rakousku mnoho mladých, kterým je mnohé, nebo všechno "buřt". Přece jen v této hlasovací kampani ukázalo nečekaně vysoké procento mladých svou vůli nezabřednout do cynismu "po mně potopa", vůli nepoddat se vnucenému, přiřčenému osudu, vůli vzít do rukou svůj vlastní osud. A přitom dát přednost před pokrokem "požírajícím zemi"

"pokroku respektujícímu zemi". Před pokrokem, který každý den z povrchu Země vymýtí asi 20 km² lesa.

Günther Nenning, známý socialistický novinář a - kromě záležitostí jaderné energie - přítel Kreiského, napsal dne 7. listopadu, 2 dny po lidovém hlasování: "Rakouský lid zvítězil nad svými vládci. Angažovaní nad zbyrokratizovanými, nemajetní nad bohatými, zdravý lidský rozum nad mudrováním odborníků."

Pomohli nám při tom naši přátelé ze zahraničí, kteří byli s jadernými projekty konfrontováni dříve než Rakušané. Mimo jiné nám pomohl boj bádensko-rýnských občanských iniciativ proti jaderné elektrárně Wyhl na Rýnu a kritický dokumentární film "Život s jadernou energií" ze Švýcarska a tehdy nesmírně silný protest proti civilnímu i vojenskému využití atomu ve Francii. Proto sem dnes naše rakouská, naše salcburská delegace také přišla demonstrovat proti druhému bloku reaktoru v bavorském stanovišti Gundremmingen, jehož radioaktivní úniky se už z "normálního provozu" dostávají také do Dunaje a z bloku Gundremmingen 1 je částečně nacházíme "v krásném modrém Dunaji" i v Rakousku.


1988: PROTI JADERNÉ ENERGII JE TŘEBA SE POSTAVIT (BRUNO KREISKY )

S každým dnem, který uplyne, se stávají jaderné elektrárny starší, v provozu méně spolehlivé a nebezpečnější. A dnes víme, jak je jaderná energie životu nebezpečná. Po Černobylu i po tom, co vše ve světě zažíváme. Věřím tedy, že nezbývá nic jiného, než že musíme uchránit lidi před touto starostí, kterou jsme jim přidali.

Proč jsme bojovali celý život na poli sociální politiky, za to, abychom měli menší strach ze smrti, z nemocí a z chudoby, když zůstaneme nakonec bezmocní vůči tomuto novému strachu?

A proto jsem toho názoru, že tento nový strach mít nepotřebujeme, musíme mít jen odvahu před jadernou energií a jejím obrovsky nebezpečným důsledkům varovat a nezbývá nic jiného, než se jí prostě vzdát. Vždyť ji nepotřebujeme, energie mimo máme dost.

Mým životním poznáním tedy je, že proti jaderné energii je třeba se postavit.

Citát BK je přepsán z nahrávky Konrada Lorenze Svědomí a životní prostředí, soubor zvukových dokumentů z dvou desetiletí, CBS 1989.

Na překladu spolupracovali Hana Jílková, Jakub Šiška, Bernhard Riepl a Tomáš Koloc, který také text redakčně zkrátil.

První část textu o počátcích protiatomové aktivity v Rakousku naleznete zde.

Druhou část o zdokonalování demonstrační a mediální strategie naleznete zde.

Třetí část o podílu příslušníků "šoubyznysu" naleznete zde.

Čtvrtou, "lékařskou" část, naleznete zde.

Pátou, učitelskou část, naleznete zde.

Šestou část, o metodách boje odborářů, matek a katechetů, naleznete zde.

Sedmou část, esej, které hnutí proti Zwentendorfu věnoval světoznámý filosof a spisovatel Robert Jungk, naleznete zde

Osmou část o tom, jak hnutí s podporou konzervativců řídil příslušník maoistického křídla KS Rakouska naleznete zde