České dráhy vs. Arriva aneb co nás ve škole nenaučili

Ilustrační foto.

Jeli jsme mezi svátky vlakem z východní Moravy až do Liberce. Rychlík Českých drah (ČD) Uherské Hradiště – Praha měl Wi-Fi i funkční zásuvky, jel včas a byl čistý. Rychlík Arrivy z Prahy do Tanvaldu byl čistý, zpoždění 5 minut, fungovala Wi-Fi, zásuvky ne. Rychlík ČD Pardubice – Liberec byl čistý, jel včas, Wi-Fi nemá, zásuvky také ne. Průvodčí všude na úrovni.
Proč o tom píšu? Sledoval jsem pár diskusí k tomu, že na části tratí začali jezdit noví dopravci. Hodně příspěvků obhajovalo státní dráhy, hodně soukromníky. Chyby jedněch i druhých, byť marginální, sloužily často hlavně jako argument pro obhajobu hodnot a názorů diskutujících. Co to zkusit jinak?
Pro mě osobně jsou monopol i bezbřehá liberalizace dva, v konečném důsledku neefektivní, extrémy. Služby ČD či ČSD (Československé státní dráhy) v dobách monopolu byly někdy opravdu hrozné - nechutné záchody, nepříjemní průvodčí, špinavé vlaky. Ještě si to pamatuju.

Opatrná mírná hrdost

Dnes jsou ČD ale jinde. I díky konkurenci. Možná hlavně díky ní. Mají velkou část moderních vlaků, skvělé mobilní aplikace i dobrý servis pro cestující - třeba jejich časopis patří k tomu nejlepšímu, co u nás vychází jako firemní časopis pro zákazníky.
Jsem na dnešní ČD opatrně mírně hrdý a rád bych byl v budoucnu i více. Oni se opravdu posunuly dobrým směrem. Chci být zkrátka hrdým občanem země, která má skvělého železničního dopravce. Když vidím moderní vlak v barvách ČD, dělá mi to dobře...
Pokud se to však s liberalizací přežene a ČD přestanou mít dominantní (nikoliv monopolní) postavení, některé služby jako ty aplikace nebo časopis zaniknou nebo přestanou dávat smysl. Nebo by nikdy nevznikly. K tomu už musí mít podnik nějakou sílu a velikost.
Za mě je ideální stav dominantní České dráhy, čistě pocitově 60–90 % trhu, kterým šlape na paty konkurence. Základem pro komfort cestujících by měla byly jednotná jízdenka pro všechny dopravce a aplikace ČD Můj vlak a Vlakem na výlet propojené i s dalšími dopravci + jeden e-shop a univerzální prodejny jízdenek. Různí dopravci, jedna jízdenka. Snad k tomu směřujeme.
Na železnici, stejně jako jinde, by nemělo jít o prosazení „ideově čistého“ řešení. Monopoly obecně a ty státní zejména degenerují a jsou neefektivní, na druhé straně ale více menších soukromých dopravců nemusí být dlouhodobě ekonomicky a organizačně efektivnější model, navíc ziskové bez dotací mohou být jen některé tratě. Státní dráhy mohou být také dobrou pojistkou pro případ budoucího monopolu soukromého dopravce nebo jejich kartelové dohody.
Takže na místě není ani hejtovaní, ale ani nekritická adorace jak státních drah, tak soukromníků. Jedni mohou zlenivět, druzí zvlčit. Cílem by mělo být nastavit systém tak, aby poskytoval dlouhodobě co nejlepší službu i výkon a to za co nejlepší cenu.

A k té škole?

Když jsem četl ty diskuse, že někde soukromníkovi nešly otevírat dveře nebo ČD měly zase zpoždění, došlo mi, že si jako ve škole spíš všimneme chyb, než toho, co se podařilo. Kritika nám jde zkrátka líp, mě nevyjímaje. To pak ale blokuje efektivní hledání efektivních řešeni. Nejen na železnici.
Myslím, že to je i jeden z důvodů, proč se jako společnost točíme často v kruhu a jsme třeba za sousedními Němci (zrovna systém železniční dopravy v sousední SRN má řadu vážných slabin a nectností – pozn. red.) v mnoha ohledech stále pozadu. Neumíme zkrátka moc společně nacházet dobrá řešení různých problémů.
PS: Mimochodem – mírně zisková Arriva je dcera silně zadlužených Deutsche Bahn. Takže i to, kdo je soukromník nebo kdo vydělává a kdo je ve ztrátě, bude trochu složitější.