Filmová hudba (Písně se zvláštní energií 9.)

Scéna z filmu Vrchní, prchni!, při níž zazněla nezaměnitelná hudební sekvence.

O géniích filmové hudby a sekvencích synchronní extáze.

Filmová hudba dnes „frčí“: na YouTube existuje nezměrné množství profilů, které se zabývají jen jí, stejně jako symfonické orchestry, které se zaměřují jen na „filmové“ koncerty, s filmovou hudbou pracují konceptuální umělci. Sám při psaní poslouchám výhradně filmovou hudbu, a jako správná „konzerva“ jen jednu: tento výběr ze skladeb Ennia Morriconeho (o němž se málo ví, že už od 60. let má ve čas od času zvyku svou hudbu natáčet v hudebním divadle v Karlíně). Dalšími velkými kouzelníky filmové hudby jsou pro mě Charlie Chaplin, Zdeněk Liška, ale i u skladeb Jiřího Šusta a Luboše a Jana Franka Fišera/Fischera a Petra Hapky se často cítím jako zamilovaný, nebo odnesený do jiného světa. Jako sběratel detailů a dokonalých sekvencí miluji konkrétní filigrány z jednotlivých filmů, v nichž jsou obraz i hudba v dokonalé synchronicitě. Mezi ně zahrnuji třeba:

Začátek válečného filmu Smrt si říká Engelchen od Zdeňka Lišky, do něhož Liška, který měl od „svých režisérů“ (v tomto případě Jána Kádára a Elmara Klose) povolení i stříhat scény tak, aby seděly k jeho hudbě, typicky použil i reálný zvukový podklad, vytvořený ze střelby a z válečného hlášení moskevského rozhlasu.

Tuto krátkou pasáž z díla Jaroslava Uhlíře ve filmu Vrchní, prchni!

Anebo úvodní hudbu k filmu Kulový blesk od Zdeňka Lukáše, která za tři minuty dokáže přejít od zastřeného tajemného smutku ve zpěvavou euforii. (Ne nadarmo se tato skladba v dnešní době dočkala ne jednoho zajímavého remaku.)

Stejným způsobem je pro toho, kdo se do ní zaposlouchá, aktivizující například hudba k seriálu Návštěvníci od Karla Svobody, která je v nejlepším slova smyslu legendární, a ponouká i nejmladší generace, které v době premiéry seriálu ještě nebyly na světě, k vynikajícím zvukovým sestřihům.

Další extáze pro mě jsou soundtracky, v nichž se hudba rozvíjí propojena s dějem, jako v téhle scéně z filmu Piti Piti Pa, kterou napsal François de Roubaix - anebo když hudba, stejně jako film, pro mě vyjadřují radost a kreativnost celé epochy, jako tomu je u titulní hudby filmu Tetovaný od Georgese Garvarentze.

Na závěr bych chtěl vzpomenout na závěrečnou scénu z filmu Krokodýla Dundeeho s hudební sekvencí od někdejšího bubeníka Beatles Petera Besta od stopáže 1:25:15 do konce filmu. Inspirovaný právě jí jsem se dokonce před časem dopustil minieseje nejen o ní a o hudbě Petera Besta, ale i o celém filmu Krokodýl Dundee…

P. S. Když už mluvíme o Beatles, nelze samozřejmě zapomenout na filmovou hudbu tohoto druhého největšího autora v dějinách: Perný den (a v tom případě ani na film s vůbec největším skladatelem v dějinách: Amadea).