Když jsme si četli

Minh Thang Pham: Když jsme si četli. Foto archiv galerie. Minh Thang Pham: Když jsme si četli I. Foto archiv galerie Minh Thang Pham: Když jsme si četli II. Foto archiv galerie

„S otcem jsme měli dobrý vztah, ale nikdy jsme si moc nepovídali; já neumím dobře vietnamsky a on se zase nikdy nenaučil pořádně česky,“ říká Minh Thang Pham, který se aktuální výstavou v galerii OFF/FORMAT věnuje mezigeneračním vztahům na půdorysu střetu dvou odlišných kultur.

Videa a performance Minha Thanga Phama lze chápat i jako klíčovou dírku, která nám odhaluje útržky autorových osobních zkušeností, zážitků a úvah. Patří mezi ně například studium na pražských uměleckých školách, které tematizuje v humorně ironickém Motivačním videu pro mladé umělce, kde sledujeme do omrzení zacyklený trénink fotbalisty, a přitom posloucháme příjemný, ale naléhavý hlas: „Chceš být lepší než Bosch… lepší než Malevič, obzvláště chceš být lepší než Malevič…“ Nejčastěji se však Minh zabývá svou vietnamsko-českou identitou. Před časem nainstaloval do jedné typické vietnamské večerky tisíc kreseb inspirovaných mytologií jihovýchodní Asie a pohrával si tak s tenzemi a významy, které tato konfrontace divákovi asociuje. Jinou autorovou cestou, jak toto téma uchopit, je jeho zkoumání prostřednictvím citlivého lakmusového papírku mezigeneračních vztahů. Ty se s dospíváním dětí přirozeně proměňují, dnes mohou být navíc problematizovány akcelerací dynamiky světa, přívalem technologických inovací, zpochybněním sociálních či profesních návyků a jistot, posunem hodnotových rámců v oblasti genderu, ekologie, politiky… Umělec k tomu však ve svém případě připojuje i zásadně rozdílnou kulturní zkušenost dětství a dospívání. Narodil se sice podobně jako jeho rodiče ve Vietnamu, od dvou let však vyrůstá v České republice a je tak formován především středoevropským kontextem.

V OFF/FORMATu se diváci setkávají s projekcí videa, v němž se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řeči svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči. Dvojice ve videu poté usedají na jakési pódium a před zraky ostatních si předčítají z dětských knih. Mladší čtou v originále Čapkova Pejska a kočičku, starší pak ve svém rodném jazyce ve Vietnamu stejně ikonický příběh Cvrčkovy dobrodružné toulky. Alegorie se tak završuje.

Nemusíme však hovořit jen o alegorii. Performance má nepochybně reálný vliv na všechny zúčastněné. I když se nerad pouštím do povšechných srovnání, v jádru asi takový, jako když Kateřina Šedá kreslila ve své slavné akci s babičkou. Jen zde nejde primárně o aktivaci seniorního člena, ale o vztah mezi ním a jeho potomkem. Názorně to ukazuje záznam jiné performance umělce s jeho otcem. Když se první ptá druhého, jak se srovnává s tím, že se věnuje umění, které je obtížně srozumitelné i zpeněžitelné, ten odpovídá, že umění dělá lidi více tình cảm. Činí „vztah mezi otcem a synem šťastnějším“, empatičtějším, více milujícím. A to je dobře.

Součástí instalace jsou i kresby z vlasů performerů uložené ve skleněných tabulkách. Jejich křehkost nám možná může připomínat zranitelnost našich vztahů a světa. A celá výstava nám tak kromě zajímavého sociologického vhledu do vietnamské minority ukazuje také to, co platí pro každého. Potřebu překonávat rozdíly, pečovat, být více tình cảm.

Když jsme si četli, Minh Thang Pham, galerie OFF/FORMAT, Brno, 15. ledna – 18. února 2020

Minh Thang Pham (1996), narozený v Hai Phongu ve Vietnamu, žije od dvou let v České republice. Studuje v ateliéru malby II. (Vladimír Skrepl) na pražské AVU, aktuálně je však na stáži u Dominika Langa a Edith Jeřábkové na VŠUP. V minulém roce intervenoval svou prezentací do večerky na Barrandově a připravil výstavu pod názvem Chinh Phu Ngam/Nářek ženy jejíž muž odešel do války v A Space v Hanoji. Uskutečnil také několik performancí, například v rámci pop-up výstavy věnované diasporické zkušenosti v tranzit.cz.