Antonín Švehla a František Modráček

Obrázek nebo fotografie#27237 Obrázek nebo fotografie#27238

V návaznosti na předchozí příspěvky o významných osobnostech z dějin našeho družstevnictví bych se ráda v krátkosti ještě zmínila alespoň o dvou politicích, kteří vedle své politické činnosti zasáhli také do historie družstevnictví.

Antonín Švehla

15. dubna 1873 – 12. prosince 1933

Významný československý agrární politik a funkcionář.

Antonín Švehla se narodil v selské rodině v pražské Hostivaři, vyučil se pekařem a po smrti svého otce převzal rodinné hospodářství. Již od roku 1897 pracoval ve výboru Sdružení českých zemědělců jako místopředseda a stál v roce 1899 u založení České agrární strany, kde se později stal předsedou výkonného výboru. Od roku 1902 zastával funkci místopředsedy Sdružení českých zemědělců, roku 1903 se stal předsedou Tiskařského družstva zemědělského a byl funkcionářem i řady dalších zemědělských družstev a jejich organizací. V roce 1906 spoluzaložil jeden z nejvlivnějších agrárních listů „Venkov“. V letech 1908 až 1913 působil jako poslanec Českého zemského sněmu. Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. V červenci 1918 stál v čele Národního výboru. Aktivně se podílel na vyhlášení samostatného československého státu jako jeden z pěti „mužů 28. října“. Od roku 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl jmenován ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920. V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany a snažil se, aby její politika byla přijatelnou jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce. Mezi lety 1922 až 1929 figuroval na pozici předsedy tří československých vlád. Roku 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigue Masaryka. Aktivně se angažoval i v zahraničí a inicioval zrod Mezinárodního agrárního bureau. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl akademické vzdělání a své znalosti získal samostudiem. V roce 1929 se z důvodu špatného zdravotního stavu stáhl z aktivního politického života a nadále zůstal jen předsedou Agrární strany, a to až do své smrti v roce 1933.

Antonín Švehla se stal symbolem pro agrární hnutí. Jeho smrt znamenala nejen těžkou ztrátu, ale také konec období, kdy se agrární hnutí vyznačovalo vlastenectvím a liberalismem.

František Modráček

8. září 1871 Habroveč-Louka – 23. března 1960 Praha

Známý politik a novinář.

František Modráček byl vyučený řezbář. Velice brzy se začal politicky angažovat. Nejprve se stal aktivistou anarchistického hnutí a jako účastník procesu s Omladinou byl roku 1894 dokonce odsouzen. Po amnestii vedl krátkou dobu skupinu „pokrokových socialistů“, ale již v roce 1897 se stal členem sociální demokracie. Roku 1900 založil Sborník mládeže socialistické a byl redaktorem revue Akademie. V rámci svých aktivit se zaměřoval na dělnické hnutí a měl velmi blízko k družstevnictví a jeho principům. V roce 1905 stál u zrodu Ústředního dělnického spolku konsumního v Praze, pozdějšího známého družstva Včela. Rovněž byl autorem četných statí a několika publikací o družstevnictví. V období let 1907–1918 působil jako poslanec rakouské Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 050. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku Rakousko-uherské monarchie. V období 1918–1919 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění, kde zastupoval sociální demokraty. Během funkčního období se ale se stranou rozešel a podílel se na vytvoření Socialistické strany československého lidu pracujícího, která byla více národnostně orientovaná a zaměřená též na podporu družstevnictví. Za novou politickou formaci, kterou pomáhal zakládat, a jejímž se stal předsedou, pak kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. V roce 1921 se ale Socialistická strana československého lidu pracujícího začala rozkládat a Modráček roku 1923 opustil její poslanecký klub. O rok později se vrátil k sociální demokracii. V parlamentních volbách v roce 1925 získal za sociální demokraty v Národním shromáždění senátorské křeslo. Svůj mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a následně i v roce 1935. V senátu setrval až do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do nově zřízené Národní strany práce. Po politických změnách v únoru 1948 se pro svoje názory stal „nežádoucí osobou“ a byl donucen ukončit svoji činnost jak v politice, tak v družstevnictví. Jeho pravnučkou je sociálně demokratická politička přelomu 20. a 21. století Petra Buzková.