Willin‘ (Písně se zvláštní energií 10.)

Gene Parsons. Foto archiv

Píseň, která uvolňuje a pobízí člověka, aby se vydal na cestu, ven z nesnází.

V létě roku 1992 jsem byl s partou muzikantů v Itálii. Byla to taková volnější prázdninová sešlost, kterou zorganizoval můj kamarád italský kytarista Beppe Gambetta. Občas jsme si někde zahráli. Nejvýraznější osobností v ní byl Američan Gene Parsons, v letech 1968-1972 člen slavné skupiny The Byrds. Jednou jsme hráli na večírku kdesi v Toskánsku v místě s poetickým názvem Casa del vento (Větrný dům). Gene mne a Beppeho poprosil, abychom jej doprovodili v několika písních, z nichž mi obzvlášť učarovala jedna s názvem Willin‘.

Gene nám pak vyprávěl, jaký má k této písni vztah. Napsal ji původně kytarista a zpěvák Lowell George. Bylo to v době, kdy působil ve skupině Franka Zappy Mothers of Invention. Z té kapely však koncem 60. let odešel a založil si vlastní skupinu Little Feat. Píseň Willin‘ v době svých začátků nabídl skupině Byrds a tam se jí ujal jako zpěvák právě Gene Parsons. Existuje její nahrávka v podání Byrds z roku 1970 (dohledatelná na Youtube). Bohužel se tato písnička v repertoáru skupiny nechytla, o důvodech se můžeme jen dohadovat - já vím, že vztahy mezi kapelníkem Byrds Rogerem McGuinnem a Genem byly značně napjaté a vyústily v roce 1972 v Parsonsův odchod. Vydal se tehdy na sólovou dráhu. Důležitým parťákem při tomto počinu mu měl být jeho nejbližší přítel a kolega v Bryds, sólový kytarista Clarence White. Gene natočil svoje první album Kindling v roce 1973 a v téže roce měl vyrazit na propagační turné. Jenže se stala tragédie: Kytaristu Clarence usmrtil nešťastnou náhodou náklaďák. Gene byl natolik otřesený, že všechno odvolal a dva roky si nebyl schopen stoupnout na pódium.

Jedna z nejkrásnějších písní na jeho albu je právě Willin‘. Sice je tu zařazena už poté, co ji v roce 1971 natočil Lowell George na první album své skupiny Little Feat, ale Gene k ní měl niterný vztah z dřívějška.

Z Willin‘ se pak stal národní hit. Přebírali jej interpreti nejrůznějších žánrů - a to se děje dodnes. Na Youtube lze zhlédnout video z roku 2019, kde ji zpívá slavný folkový zpěvák a aktivista Jackson Browne. Asi nejznámější verze pochází ze 70. let od zpěvačky Lindy Ronstadtové, která patří k superhvězdám country-rocku a s autorem této písně, předčasně zesnulým v roce 1979, ji pojil po jistou dobu také milostný vztah.

Ta písnička je ve Spojených státech považována za „hymnu“ řidičů náklaďáků a současně zrcadlí dobové reálie, například že mnoho šoférů užívalo různé drogy, aby vydrželi jet co nejdéle. Je v ní i narážka na pašování z Mexika a na triky, jak se vyhnout kontrolám nákladu. Konotace s alkoholem a drogami prý byla důvodem, proč ji Zappa nechtěl hrávat. V refrénu se zpívá přímo:

And if you give me weed, whites, and wine
And you show me a sign
I‘ll be willin‘... to be movin‘

Weed je slangový výraz pro marihuanu, whites odpovídá různým stimulantům a wine je víno. Takže: Když mi tohle všechno dáš a ukážeš mi znamení, jsem ochoten vyrazit…

Jenomže zrovna Gene Parsons byl celoživotním odpůrcem drog. Pro něj ta písnička měla i další význam, tak jako pro mnoho Američanů, kteří u ní slzí: Zpívá se v ní také o těžkém životě s různými trablemi, o nedosažitelné lásce, ale vyznění je takové, že nakonec po všem tom těžkém se člověk znovu zvedne a jde dál. Gene navíc touto písní překonával i tragickou ztrátu přítele.

Přiznám se, že na mne kouzlo Willin‘ přešlo z mého tehdejšího spoluhráče, a to mnohem dříve, než jsem zjistil, jak významná je to píseň. A dodnes pokaždé, když si ji pustím, tak se cosi ve mně uvolní, zkřehne - ale také zkrásní.

Willin‘ (Gene Parsons, 1973)