Počteníčko: Osmý stupeň
Jared Diamond se domnívá, že všelidská záliba v požívání zdraví škodlivých látek vznikla z potřeby demonstrovat svoji odolnost – a přináší dosti výstřední doklad své teorie.
Užívání drog nezačalo až s průmyslovou revolucí. Tabák patřil mezi plodiny původních amerických indiánů, domorodé alkoholické nápoje jsou ve světě všudypřítomné a kokain a opium se k nám dostaly z úplně jiných společností. Už nejstarší zachovaná sbírka zákonů – sestavená babylonským panovníkem Chammurabim (1792–1750 př. n. l.) – obsahovala pasáž o regulaci krčem. A tudíž má teorie, pokud platí, by se dala aplikovat i na jiné společnosti. Jako příklad její mezikulturální působnosti uvedu zvyk, o kterém jste nejspíš ještě neslyšeli – pití petroleje bojovníky kung-fu.
O tomto zvyku jsem se dozvěděl, když jsem pracoval v Indonésii s úžasným mladým biologem jménem Ardy Irwanto. Já a Ardy jsme si padli do oka a každý z nás se snažil, aby s ním tomu druhému bylo fajn. V jedné chvíli, když jsme se dostali do jisté problémové oblasti a já vyjádřil své obavy o naši bezpečnost, mě Ardy ujistil: „Neboj se, Jarede, dosáhl jsem osmého stupně v kung-fu.“ Vysvětlil mi, že se zabývá orientálním bojovým uměním kung-fu a že dosáhl vysokého stupně zdatnosti, takže je pro něho hračkou vypořádat se se skupinou osmi útočníků. Aby to náležitě ilustroval, předvedl mi jizvu na zádech právě od takové osmičlenné skupinky rváčů. Jeden z nich ho sekl nožem, načež Ardy dvěma zlomil ruku, třetímu prorazil lebku a – zbývající utekli. V Ardyho společnosti jsem se skutečně ničeho bát nemusel.
Jednoho večera v táboře Ardy vstal a vyrazil se svým hrnečkem k našim kanystrům. Jako obvykle jsme měli kanystry dva, modrý na vodu a červený na petrolej do naší tlakové lampy. Ke své hrůze jsem si všiml, že si Ardy nalil z červeného kanystru a zvedl hrnek ke rtům. Moc dobře jsem si pamatoval ten děsivý moment, kdy jsem si za jedné vysokohorské expedice omylem lokl petroleje a pak jsem ho celý další den ze sebe vykašlával, a tak jsem na Ardyho zařval: „Stop!!!“ On však jen mávl rukou a nevzrušeně pravil: „Klídek, Jarede, mám kung-fu osmého stupně.“
A vysvětlil mi, že kung-fu mu dává sílu, kterou on i jeho učitelé každý měsíc testují vypitím šálku petroleje. Bez umění kung-fu by každá slabší nátura po takové „lahůdce“ pochopitelně onemocněla. Nedejbože, abych to já, Jared, zkoušel. Jemu, Ardymu, to ale nic neudělalo, protože ovládal kung-fu. V klidu odešel do svého stanu popíjet petrolej a ráno se objevil – veselý a zdravý jako obvykle.
Těžko uvěřit, že petrolej Ardymu nepůsobil žádnou újmu. Přál bych si, aby nalezl trochu méně škodlivý způsob, jak opakovaně testovat svoji připravenost. Jemu a jeho kung-fu společníkům to však slouží jako indikátor síly a pokročilého stupně kung-fu. Takovou zkouškou může projít jen doopravdy silná osoba, pití petroleje ilustruje teorii handicapu v podobě užívání jedovatých chemických látek pro nás odporným způsobem, stejně jako byly naše cigarety a alkohol odporné Ardymu.
Jared Diamond: Třetí šimpanz. Přeložili Stanislav Mihulka, Zuzana Gabajová a Jaroslav Šimek. Nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl, 2004. S. 198–199.