Angažovaností se kazí byznys
Před třiceti lety bylo v Brně založeno hudební vydavatelství Indies, zaměřené na nekomerční tvorbu. Jako připomenutí tohoto výročí přinášíme rozhovor s jedním z umělců spojených s touto značkou, Tomášem Kočkem.
Jsi vyznavač pohanství, konkrétně slovanských bohů. Ti byli potlačeni křesťanstvím. Vytýkáš to této víře, že potlačila původní náboženství? V Tibetu se původní náboženské tradice zkombinovaly s nově příchozím buddhismem. Není Ti líto, že se něco podobného nestalo u nás? A nemá křesťanství nějaké přednosti oproti předchozímu polyteismu, napadá mne třeba větší ohleduplnost ke slabším?
Protestantské pojetí křesťanství často interpretuje některé praktiky toho katolického, a vlastně se to týká i pravoslaví, jako pohanské. A myslím, že není daleko od pravdy. Systém polobohů (svatých) a jejich zobrazování, křesťanské svátky naroubované na původní pohanské oslavy Slunovratů, Rovnodenností, jara, dožínek, magické praktiky a úkony…, to vše ukazuje, že i v Evropě došlo k něčemu podobnému jako v Tibetu. K synkrezi původních kultů s nově příchozím beduínským náboženstvím, které bylo přefiltrováno římskou kulturou a tradicí. Příchod křesťanství na Moravu byl především kulturním impaktem. Přišel Řím, ať už východní nebo západní, a jeho kultura. Nepřísluší mi tomuto faktu dávat nějaká znaménka. Stalo se. Ta „ohleduplnost ke slabším“ je mnohdy jen pokryteckou proklamací. Evropa je křesťanská už nějaké to století a že by byla v gulazích a koncentračních táborech nějak zvlášť ohleduplná ke slabším, nemám pocit. Monoteistické systémy mají sklon k totalitarismu a jak fašismus, tak komunismus jsou jejich pohrobky. Monoteismus je krizí polyteismu, stejně jako totalita je krizí demokracie.
Zajímá Tě také ochrana přírody. Někteří lidé říkají, že křesťanství postavilo člověka do pozice panství nad přírodou, takže ji bylo možno ničit. Lidé z druhé strany, tedy zejména věřící, naopak zmiňují Františka z Assisi a to, že křesťan má být ochráncem slabších, tedy i přírody. Co si o tom myslíš, podílelo se křesťanství na dnešním nedobrém stavu přírody?
Nepopírám, že mezi křesťany bylo a je, co se přírody týče, nemálo osvícených lidí. Františka z Assisi považuju za největšího pohana mezi křesťany! V zásadě ale pocit člověka, že je „pánem tvorstva“, který mu dává křesťanské učení, pokládám za bludný. Stejně tak si nemyslím, že příroda je „slabá“. My potřebujeme ji, nikoli ona nás. A potřebujeme ji v co, pro nás, nejlepší kondici. To, že je člověk pyšný a nechápe, že je součástí přírodního systému, se mu může stát osudným. Proto je třeba přírodu chránit. Ne kvůli ní, ale kvůli nám samým. Ano, je to sobecké, ale romantického pokrytectví už bylo dost. A jestli je to právě křesťanství, kdo může za bezhlavé drancování přírodních zdrojů, mizení přírodních druhů a obecně řezání si větve pod zadelí? Ne, to si nemyslím. Např. civilizace Číny nevyrostla na křesťanských základech a řeže si větev vcelku slušně.
Jsi zastáncem moravské správy, nepletu-li se. Zároveň se zabýváš Těšínskem, tedy Slezskem. Otázku slezské samosprávy zatím nikdo nepřinesl, co si o této otázce myslíš Ty? A proč podle Tebe Morava potřebuje samosprávu, nebyly by to zbytečné úřady navíc?
Morava potřebuje zemskou samosprávu, ostatně Čechy taky, mimo jiné právě proto, aby ubylo byrokracie. Systém okresů a samosprávných zemí by znamenal zrušení krajů. Těch nesmyslných čtrnácti komunistických krajů, stranických pašaliků, které i samotní komunisti v šedesátých letech eliminovali na polovinu z důvodů ekonomické nerentability. Těšínsko? Těšínsko je moje rodná historická země. V ČR absolutně unikátní kout. Jazykově, historicky, kulturně… Český (potažmo československý) a polský nacionalismus s ním notně zamával, ale teď, když je Polsko i ČR v Evropské unii, obě půlky Těšínska mají naději na postupné opětovné srůstání a prolnutí. Jen je škoda těch německy mluvících a židovských obyvatel. Ti spoluutvářeli tvář Těšínska a chybí. Těšínsko je jediný opravdový kus Slezska u nás. Opavské Slezsko je původní Moravou a ke Slezsku se přichýlilo až v 17. století. Možná i proto jeho obyvatelé dlouho při sčítáních lidu trvali na tom, že jsou Moravci.
Snažíš se dělat hudbu, která připomíná českou lidovou muziku, takový world music ovlivněný naším místním folklórem. Jsi věrný moravské lidové hudbě a snažíš se ji věrně zpodobnit, nebo vkládáš velkou míru svého vlastního vkladu?
Pevně doufám, že moje muzika připomíná moravskou lidovku. Ta česká lidová je dost jiná, řekl bych. Vycházím z premisy, že moravská lidovka patří do východního okruhu lidové hudby. Karpatským obloukem a Panonií jsme spojeni se Slovenskem, Ukrajinou, Rumunskem a Maďarskem. Etnomuzikolog jistě namítne, že to platí jen pro východní půlku Moravy a já na to: ano, já jsem z oné východní půlky moravsko-slezského prostoru, tak to tak cítím.
Máš nějakou oblíbenou kapelu, která také tvoří world music ovlivněný naší lidovou hudbou? Napadají mne Hradišťan či Javory nebo z druhé strany spektra Pod černý vrch či Silent Stream of Godless Elegy…
Mým hudebním guru je Dagmar Voňková. „Chlapci na tom horním konci“ je deska, kterou můžu točit pořád dokola a neomrzí mě. Stejně tak její album Živá voda.
Marek Eben si v jedné své písni dělal srandu z kapel, které přetvářejí lidovou hudbu. Konkrétně zpívá „to mne ten folkloreček dojímá, když se hraje elektricky s bicíma.“ Nebylo by lepší, kdyby folklórní hudba zůstala v tradiční podobě, jak se domnívá Eben?
Přístup českých kumštýřů k lidové hudbě je takový národněobrozenecký. Pietní, opečovávací… A ano, mají potřebu se u ní dojímat. No, když to tak chtějí mít, ať mají. My na Moravě to cítíme jinak. Naše písničky hrajeme, přetváříme, doplňujem, přemýšlíme o nich, tvoříme nové s kořenem v tradici… Třeba dobře, třeba blbě, ale co? Ony žijí! Stále jsou součástí našich životů! A jestli s looperem, elektrickou kytarou nebo kobzou a píšťalkou, to je úplně jedno. Vůbec to není o nástrojovém obsazení.
Ve svých písních i během koncertů věnuješ hodně prostoru zbojníkovi Ondrášovi. Čím tě jeho příběh oslovil? Kdysi ho chudí měli rádi, nebyl by dnešními médii považován za zločince?
Jeho příběh se stal součástí mýtů našich beskydských krajů. Ten příběh je starý přes tři sta let a je znám jak v dnešním Polsku, tak u nás ve Slezsku a na Moravě. Stále rezonuje. Reálný Ondráš byl jistě jiný než ten mýtický, ale ten mýtus vznikal v době poddanství, nesvobody, v situaci, kdy obyčejný člověk byl v podstatě majetkem vrchnosti. Jistě byl nějaký důvod, proč z plejády beskydských zbojníků (a že jich tu bylo!) to byl právě Ondráš, který uvízl lidem v paměti a měli potřebu o něm zpívat, vyprávět a psát. Tehdy se Ondráš vymanil ze systému, takže dnes by ten novodobý zbojník musel být asi nějaký ajťák, co ukradne data třeba Agrofertu.
Ve své hudbě dáváš prostor i jiné lidové muzice, napadá mne beskydská nebo balkánská dechovka. Kromě naší lidové hudby, folklór jakých národů máš nejraději?
Baví mě kterákoli dobrá muzika.
Občas se potkáváš s tím, že tě nechtějí někam pozvat hrát, protože jsi vyjádřil svůj názor, napadá mne třeba téma obchvatu Frýdku-Místku nebo Porta. Myslíš, že by muzikant měl být kritický a komplikovat si tak svoje hraní? Neomezí si tak přístup ke svým posluchačům?
To je dobrá otázka. Člověk si to asi musí dobře rozmyslet, jestli se angažovat, nebo ne. Začínající muzikant si angažovaností může dokonale přibouchnout dveře. Proto i velká vydavatelství chtějí po svých hvězdičkách, ze kterých chtějí udělat hvězdy, smluvní závazek, že se nebudou angažovat. Nikde. Pouze koncerty a estrády. Angažovaností se kazí byznys. Jiná situace je u lidí, kteří okruh posluchačů mají natolik široký, že si angažovanost můžou dovolit. A přesto mám nemálo kolegů, kteří, ačkoli názor na věc mají, zásadně ho netahají na jeviště a ani v civilním životě se neangažují. Ačkoli patří do té skupiny, která si už šíří svých posluchačů a etablovaností na scéně může angažovanost dovolit. Je to asi o člověku, no….
Tento rozhovor vydáváme v souvislosti s oslavou třicetiletého výročí vydavatelství Indies. Co pro tebe Indies znamená? A má význam i pro českou kulturu?
Indies je kult. Srdcaři, co mají rádi muziku, a tak vydávají prostě pouze to, co se jim líbí. Bez ohledu na byznys! Obdivuju je. A to i přesto, že nedali na moje doporučení a nevydali Davida Stypku, kterého jsem jim tlačil.
Když jsme u vydávání, jak se ty sám stavíš k nelegálnímu stahování hudby?
Jestli mám mluvit za sebe, tak respekt ke všem fanouškům, kteří chtějí odměnit naši námahu při natáčení desky a poctivě si ji koupí. Díky!
Tomáš Kočko, narozený 4. března 1972 ve Frýdku-Místku, je především hudebníkem, dále také skladatelem, režisérem a badatelem v oblasti moravské lidové kultury. Je frontmanem skupiny Tomáš KOČKO & ORCHESTR, která kombinuje lidovou hudbu Moravy s prvky rocku, folku a jazzu. Za svou tvorbu získala kapela několik cen Anděl. Kočko také režíroval několik divadelních představení a je muzikálovým zpěvákem. Je zastáncem ochrany přírody, moravské samosprávy a příznivcem původních slovanských bohů.