Jaderné sny Friedricha Merze

Foto Markus Schreiber, AP

Kandidát na předsedu CDU doporučuje jako odpověď na klimatickou krizi duální fluidní reaktor. Největšími fanoušky tohoto reaktoru jsou AfD a popírači klimatické změny.

Pro Friedricha Merze je ekologie a klimatická krize velmi důležitá, jak sám tvrdí. „Z mého hlediska je to nyní kromě otázek války a míru politické téma číslo jedna“, řekl tento politik Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) počátkem března časopisu Spiegel. „Výzvám klimatické změny můžeme čelit jen nejmodernější a nejnovější technologií“.

Kandidát na předsedu CDU a kancléřský úřad má velmi osobitý nápad s „úplně novými šancemi“, jak říká. „V Berlíně v Ústavu jaderné fyziky pevných látek například vyvíjejí tzv. duální fluidní reaktor, který je prý dokonce schopen opětovně využívat vyhořelé palivové články.“ Již v prosinci se Merz v nedělníku Welt zasazoval o to, aby byla tato technologie zahrnuta do evropského energetického systému. Radí všem „být v těchto otázkách otevřený technologiím a nezavádět žádná umělá tabu“.

To, co Merz nazývá „otevřeností vůči technologiím“, však mnozí odborníci považují za nerealistické, čistě teoretické, a ještě po desetiletí nepoužitelné – zkrátka za vzdušný zámek. Friedrich Merz v této otázce zřejmě skutečně nezná žádná tabu. Jedinou další stranou ve Spolkovém sněmu, která rovněž propaguje duální fluidní reaktor (DFR), je totiž Alternativa pro Německo (AfD). Strana, kterou by Merz rád rozštěpil, a o které říká, že není způsobilá „do koalice ani pro jednání“.

V politickém dění německého hlavního města je jinak myšlenka nového jaderného reaktoru neznámá. Zeptá-li se na ni člověk spolkové ministryně pro výzkum Anji Karliczekové (CDU) a jejího státního tajemníka Wolfa-Dietera Lukase, setká se s udivenými pohledy. Ministerstvo hospodářství už v roce 2019 odpovědělo, že „nebyly schváleny ani vyplaceny žádné prostředky na podporu vývoje ‚duálního fluidního reaktoru‘ či jeho technologie“.

Odborníci mají velké pochybnosti

Je to tak: vývoj duálního fluidního reaktoru prostě neexistuje. Dokonce i podle prohlášení prakticky neznámého soukromého Ústavu jaderné fyziky pevných látek (IFK), který tuto myšlenku prosazuje, se dosud jedná o „reaktor na papíře“, který nepřekročil fázi základních výpočetních modelů. Nezávislí odborníci to ale vidí drastičtěji: tato technologie je „systém, který takto nebude možné v dohledné době realizovat“, odpověděl na dotaz deníku taz Hans-Josef Allelein, vedoucí kontroly reaktorové bezpečnosti ve Výzkumném centru Jülich.

Myšlenka duálního fluidního reaktoru je založena na zásadně jiném designu než běžné jaderné reaktory. Duální fluidní reaktor má obsahovat místo běžných jaderných palivových článků tekutou hmotu z roztavených chloridů (solí) a chlazený je olovem. Podle představ jeho konstruktérů by takový reaktor s tekutou solí byl řešením všech energetických problémů: dodával by „jadernou energii bez odpadu s dlouhým rozpadem a rizika havárie“ a „čistou energii levnější než hnědé uhlí“ a „byl by chráněn přírodními zákony“. Ústav jaderné fyziky pevných látek uvádí, že po odpovídající úpravě by bylo dokonce možné na palivo zpracovávat vyhořelé jaderné tyče (jaderný odpad) a údajně po staletí dodávat čistou a bezpečnou energii. Podobná koncepce byla navržena v 60. letech 20. století v USA, kvůli mnoha problémům ale nebyla dále rozvíjena.

Většina odborníků má dodnes velké pochybnosti. „Není to víc než teorie“, říká Christoph Pistner, vedoucí Sekce jaderné technologie a bezpečnosti jaderných zařízení na Öko-Institut Darmstadt. „Dosud neexistuje metoda, která by umožňovala čistě separovat jaderný odpad ani materiály, které by pro takový reaktor byly potřeba“, říká Pistner. „Teoreticky se dá vypočítat mnoho věcí. Neexistuje ale podrobně zpracovaný design ani prototyp, který by ukázal, zda je to zásadně proveditelné.“ I kdyby reaktor teoreticky fungoval, bude i nadále potřeba nějaký závod na přepracování vyhořelého paliva a úložiště pro vzniklé zbytkové látky. Podle Pistnera představuje duální fluidní reaktor sen o „technickém pokroku, který nakonec vždy vyřeší jakýkoliv problém“.

„Z vědeckého hlediska je to zajímavá oblast výzkumu“, sdělila Společnost pro bezpečnost jaderných zařízení a reaktorovou bezpečnost (GRS) sídlící v Kolíně nad Rýnem. Rovněž tamní odborníci ale varují před přehnanými očekáváními: studie „nepřekročily první stádium“ a koncepce je „extrémně nákladná“. Aby bylo tuto technologii vůbec možné rozvíjet, byla by podle nich jistě potřeba částka v řádu stovek milionů eur a „dvoumístný počet let“. Jiní odborníci počítají dokonce i v příznivém případě s 20 až 50 lety, než by takový reaktor mohl dodávat elektrickou energii. V boji proti klimatické změně je ovšem nutné snížit množství emisí CO2 celosvětově na polovinu za deset let.

„Z hlediska základní koncepce je to zajímavé,“ soudí o myšlence duálního fluidního reaktoru Hans-Josef Allelein z Výzkumného centra Jülich. Podle něj však „stále ještě nejsou vyřešeny materiálové problémy a zcela nejasné je chování v případě havárie i po ní“. Především však duální fluidní reaktor vyvolává otázky ohledně možného vojenského využití, protože by v něm principiálně mohlo vznikat i plutonium vhodné pro zbraně. „Stavím se k tomu velmi kriticky, neboť s publikacemi IFR se zčásti nemohu ztotožnit“, říká Allelein. Pokud se Friedrich Merz o tuto myšlenku zasazuje, podle Alleleina asi tyto souvislosti nebere v potaz.

IFK, který na reaktoru pracuje, je jen volným sdružením vědců. „Všichni jsme nadšenci, kteří si na živobytí vydělávají v jiných zaměstnáních“, říká Jan-Christian Lewitz ze správní rady IFK. Duální fluidní reaktor je podle Lewitze patentovaný, existují k němu publikace, ale nemá investora. Jen ministerstvo hospodářství dosud financovalo studii o separaci jaderného odpadu, a to částkou 180 000 eur. Za „deset až dvacet let“ může jít reaktor údajně do provozu. IFK usiluje pro další fázi nejprve o prostředky na výzkum ve výši 5 až 15 milionů eur z rozpočtu pro hledání úložišť.

Polemika proti energetickému obratu: obchodní model popírání změny klimatu

Podporuje ho v tom především AfD. Tato pravicová strana chce návrat k atomu. „Chceme zintenzivnit výzkum jaderné energetiky čtvrté generace“, říká Karsten Hilse, politik zaměřující se v AfD na klima. Duální fluidní reaktor je podle něj dalším krokem na této cestě, přičemž v první řadě jde o lepší separaci jaderného odpadu.

V souvislosti s tím debatoval Spolkový sněm 14. února t.r. o návrhu AfD na téma „alternativní technologie ke zhodnocování vysoce radioaktivních zbytkových látek“. Podle AfD se jedná o první krok na cestě k duálnímu fluidnímu reaktoru. Ostatní poslanecké kluby včetně CDU tuto myšlenku odmítají: je to příliš drahé a příliš nebezpečné, zní jejich argumenty.

Jaderní snílci a pravicoví populisté si však nevyměňují jen myšlenky, ale i pracovní síly. Dva spolupracovníci Friedrichem Merzem chváleného IFK pracují zčásti pro AfD, potvrdil tento ústav. Návrh usnesení, který AfD předložila 14. února, pak zčásti přebírá argumenty ústavu: dosud problematický jaderný odpad může být „prakticky úplně odbourán a přeměněn ve zbytkové látky, jejichž nebezpečnost po pouhých 100 letech klesne na nulovou úroveň“, cituje návrh AfD přímo z webových stránek IFK.

O tomto propojení Friedrich Merz nic nevěděl, odpovídá jeho mluvčí na dotaz. „Teprve díky vašemu dotazu jsme se dozvěděli, že duální fluidní reaktor ‚propaguje‘ AfD“, říká. „Pana Merze na toto téma upozornily zprávy v médiích a přednáška Otta Schilyho.“

Kde se setkávají popírači klimatické změny a zastánci jaderné energie

Vazby mezi AfD a pochybnými „vědci“ jsou poměrně těsné. AfD neustále zve na slyšení „experty“, kteří oponují názorům obecně přijímaným ve vědecké komunitě. Například místopředseda spolku EIKE (Evropský ústav pro klima a energii), který zpochybňuje klimatickou změnu způsobenou lidskou činností a polemizuje s energetickým obratem, pracuje jako asistent poslance AfD Karstena Hilseho.

V těchto kruzích je populární i myšlenka zcela nového jaderného reaktoru. EIKE několikrát a nadšeně informoval o „ohromné přidané hodnotě získatelné pomocí geniální koncepce“ duálního fluidního reaktoru. Jeden z představitelů IFK, Armin Huke, vystoupil v roce 2015 na konferenci pořádané spolkem EIKE, aby nabídl své myšlenky týkající se duálního fluidního reaktoru jako údajné řešení klimatické otázky.

Na videozáznamu této přednášky na YouTube nestojí Huke jen před logem spolku EIKE. Přímo za sebou má banner amerického think tanku Heartland Institute, který po celém světě skrytě financuje popírače klimatické změny a boj proti seriózní vědě o klimatu. Na banneru je slogan Prosazujeme více svobody a méně státu.

Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.