Plavba utopence

Théodore Géricault: Hlava utopeného muže (1819). Repro Saint Louis Art Museum

Každý správný Čech ví, že Karel Sabina (1813–1877) napsal libreto k Prodané nevěstě a četná udání na své kolegy. Méně už je bohužel známo jeho dílo prozaické (vězeňský román Oživené hroby, místy srovnatelný s Dostojevského Zápisky z mrtvého domu), filosofické (spis Duchovný komunismus), historické (práce o průkopnících českého divadla, vydaná německy), překladatelské (první český text Marseillaisy) a zejména básnické, z něhož pochází tato ukázka.

Ve vlnách se tiše jinoch plaví,

dál a dále, jak se řeka vine;

oblak nad ním vlaje popelavý,

k zastávce hráz zelená mu kyne;

jinoch ve vlnách se dále plaví.


Oko jeho mrtvé, tvář je bledá;

netáže se vod, kam jej zanesou;

dravec na výsostech kořist hledá,

po lukách se rosné perly třesou –

jeho oko mrtvé, tvář je bledá.


Ve večerní potápí se záři

rozlité po vodách; – sám však neví,

poblesk že pohrává jeho tváří;

s ním i žal, jejž líce vpadlé jeví,

ve večerní potápí se záři.


Jaký k smrti té jej los odsoudil?

Láska vyvržence oklamala?

Či k sobě šílence tok přiloudil?

Zoufalost jej v objetí vln hnala?

Jaký k smrti té jej los odsoudil?

Voda tělo na břeh vyhodila;

k nebi mrtvým pozírá zrakem.

Neví, kam jej vlna položila,

netouží za vzcházejícím mrakem –

Voda tělo na břeh vyhodila.


Kdo ho zná? Zda pro něj kdo pláče?

Snad naň právě doma vzpomínají?

Kolem bublina vesele skáče,

Větry s vlasem utopence hrají,

kdo ho zná? Proň-li kde srdce pláče?


Vybrané spisy Karla Sabiny. Svazek I. Jan Laichter, Praha, 1911