Páření labutí

Foto Wikimedia Commons

Abychom pro dění okolo pandemie nezapomněli na jaro: báseň severoirského básníka Michaela Longleyho (* 1939) v překladu Pavla Šruta.


Dokonce ještě teď chci, abys tam tehdy byla

a seděla vedle mne na břehu řeky:

labutí samec a jeho labuť pluli v rytmu,

dokud se jejich drobné hlavy nespojily a konečný

erbovní okamžik neroztál v čeření vln.


Toto byl sňatek a byl to křest,

čas zadrženého dechu, málem utonutí,

on rozkřídlený kvůli rovnováze, když ji pojímal,

ona s peřím plným vody a šíji

zlomenou pod vodou jak světelná hůl.


Host, 8/2006