Myslím a závidím

Foto Tomáš Koloc.

Báseň-fejeton pro studenta, co se v karanténě učí k maturitě.


v posledních dnech hodně myslím na tolstého

jak v poljaně chtěl udělat změnu všeho

přitom by se nesoustředil ani na své psaní

nebýt služek a kuchařek které dají

když to po nich chtějí knížepáni


v posledních dnech hodně myslím na vidiny

co měl čapek když psal hru že z číny

přijde nemoc která pobere jen staré

a též šéfa země bez soucitu s davem

co ho rovnou ze zbrojovky odvezli do karantény

odkud měl pak projev co je to být nakažený


v posledních dnech hodně myslím na ortena

jak byl sám tak sám že jen karina jeho žena

byla i s ním tou sanitkou poražena

pak s ním na ulici přes hodinu umírala

když ho ta sanitka s sebou nenabrala

(s důvodem že jednoduše možné není

vzít ho s sebou když má v papírech že nemá pojištění…)


v posledních dnech hodně myslím na haška jak jede z ruska domů

v těle tyfus v kapse roztrhaný rozkaz k tomu

ať na kladně spustí vládu bolševiků

závidím mu že měl tu velikou kliku

že ještě než umřel stačil začít román

pro nějž věděl Bůh že je haškovi povinován

ještě rok a něco držet ho na živu


ortenovi závidím i to že měl tu karinu

(která mezi námi byla vymyšlená)


tolstému ten sicflajš

že ještě než (na útěku před manželkou)

vynesli ho v astapově s zápalem plic z vlaku

nechal doma to v čem ještě až už všechna víra

(ba i povolení k říkání těch věcí) bude v prachu

půjde mezi řádky číst:

Jde žít i bez akcií

šéfů

poprav

bez vojáků