Za minulého režimu jsem za ekologii nebojoval, jen o ní mluvil a psal

RNDr. Jan Hollan, Ph. D.

Rozhovor s Janem Hollanem, českým astrofyzikem a environmentalistou, který se věnuje zejména problematice klimatické změny, světelného znečištění a energeticky úsporných staveb.


Bojoval jste za životní prostředí i v době komunismu… jak byla tehdejší ochrana planety rozdílná oproti té v dnešní době?

Já jsem nikdy nebojoval za ochranu životního prostředí. O těchto problémech jsem mluvil a psal, což bylo skoro všechno. Jediné, co jsem v osmdesátých letech dělal pro záchranu planety, byly astronomicko-přírodovědné lesní tábory, kde jsme promítali filmy Ivana Střítězského a taky hovořili o environmentálních problémech. Nějakou větší aktivitu jsem vyvíjel až po převratu. Dnešní problémy se od těch tehdejších nějak moc neliší, akorát tehdy lidé věděli jen málo o problémech skleníkových plynů.

Komunisté pravděpodobně cenzurovali informace o špatném životním prostředí, jakým způsobem jste se dozvídal takové informace, existovaly třeba nějaké samizdaty, informovala o tom média ze západu?

V samizdatu se o tom občas informovalo, třeba o problémech ovzduší v severozápadních Čechách. Pro mne byl tehdy důležitý časopis Vesmír, měli jsme ho předplacený, já jsem ho potom četl zpětně až k padesátým létům. Časopis nebyl moc ovlivňován režimem, navíc lidé z oblasti vědy, kteří pro něj psali, měli důležité kontakty na vědce ze západu. Znali vědeckou literaturu a sledovali dění. Dalo se tam už tehdy dočíst o tom, že globální oteplování je problém.

Jiný globální problém, díru v ozónové vrstvě, se podařilo vyřešit. Naplňuje vás to nadějí, co se týče ochrany klimatu?

Mezi těmito dvěma fenomény existují rozdíly.

U té ozónové vrstvy to bylo technicky snadné – stačilo přejít na jiné chemikálie, velké firmy napřed vzdorovaly, říkaly, že je to nesmysl, ale pochopily, že to pro ně není zásadní, že pořád budou prodávat nějaké chemikálie na chlazení. Vždycky se našlo nějaké jiné řešení. Důležité bylo také to, že se to opravdu týkalo lidského zdraví, slunce přes ozónovou díru snadněji způsobuje spálení a rakovinu kůže. Týkalo se to každého, i bohatých bílých mužů. Docela rychle se podařilo díky mezinárodnímu programu docílit toho, že výroba škodlivých látek šla k nule a ozónová vrstva se zacelila.

Ochrana klimatu se musí stát všeobecnou vůlí, tak jako tomu bylo u ozónové díry. Dosud tomu tak není, na vině je ohromná dezinformační kampaň, která probíhá už desítky let. Spousta vlivných lidí má zájem na tom, aby byznys pokračoval stejně jako doposud, aby se vytěžila všechna ložiska fosilních paliv, aby bylo co nejvíce aut, … Funguje ohromná dezinformační kampaň, silná je například ve spojených státech, kde se na ní podílí Rupert Murdoch a jeho televize pro běžné občany Fox News. V Německu, ve Francii nebo v Anglii není tak silná, lidé to tam berou vážně. V Česku se lidé z médií příliš nedozví, v tomto ohledu jsou málo výkonná. Mladí lidé prostřednictvím sociálních sítí a starší lidé prostřednictvím řetězových dopisů šíří spoustu nesmyslů.

Dezinformace je navíc spojována s falešnými vědci, často to jsou lidé, kteří dříve dělali výzkumy o tom, že kouření tabáku nevadí. Někteří takoví to mohou třeba dělat pro peníze, nebo z toho důvodu, že nemají rádi progresivní lidi a společnost a baví je dělat ze sebe zlé lidi.

Je potřeba o tom co nejvíce učit na školách, v Itálii se to možná ve všech školách začne vyučovat hodinu týdně.

Říkal jste, že ozónová díra měla viditelný efekt na kůže lidí. Mají i skleníkové plyny nějaké takové viditelné efekty na populaci?

Oteplení má ten vliv, že se velice zhoršily vlny veder. I v Evropě se vyskytují tak vysoké letní teploty, jaké dříve nebyly, a období extrémních veder trvají déle. Starší lidé se slabým srdcem to nemusí přežít, umírají na to velké spousty zranitelných lidí. O tom se veřejně trochu mluví a je třeba se umět tomu bránit, například přestěhovat tyto lidi na místa, kde je teplota nižší.

Dalším problémem jsou velké požáry, ty se nevyskytují v České republice, ale zažili je například v Portugalsku nebo v Kalifornii, tam skoro každý rok. V Austrálii to byla naprostá katastrofa. To je důsledek vyšších teplot, při kterých atmosféra vytáhne z krajiny více vody – z půdy i z vegetace, krajina vyschne, tím pádem je daleko náchylnější k požárům a když se k tomu přičte to, že vzduch má nízkou relativní vlhkost, do toho fouká vítr atd. Tak to celé vede k tomu, že se požáry šíří velikou rychlostí a nedá se to nijak zvládnout.

Důsledkem oteplení jsou také strašlivé povodně a záplavy, protože teplejší atmosféra v sobě udrží více vodní páry a může více pršet. Teplejší oceány umožňují vznik ještě silnějších hurikánů, které mohou nahnat vodu nad pevninu. Tento problém se vyskytuje například ve Spojených státech. Tyto věci lidem vadí, například v Benátkách je to hrůza.

Potom jsou problémy, o kterých se mluví méně, jsou méně nápadné. Například se na sever šíří různé patogeny, organismy, které u nás při chladnějších teplotách nebývaly, nepřežívaly zimu, nebylo na ně dost teplo. To se týká množství chorob, které jsou známy v Africe, případně i v jižní Evropě. Problémem jsou borelióza a encefalitida, klíšťata jsou dneska všude. V některých horkých a vlhkých krajích je to tak, že tam lidé umírají z toho, že se přehřejí, nejsou schopni se chladit, umírají tak například v Pákistánu.

Je ještě pořád naděje, že se podaří vzniku velkých problémů souvisejících se změnou klimatu předejít?

Zabránit ne, ony už existují, všechny problémy, o kterých vědci hovořili, se už dneska projevují a jsou horší, než jsme očekávali. Nyní jde o to, jak rychle se budou zhoršovat, což můžeme ovlivnit. Zatím jsou zvladatelné. Ale při oteplení o jeden stupeň Celsia si nedovedeme situaci představit. Ohromně to spěchá. Cokoliv, co dneska vypustíme do ovzduší, už bohužel nelze vzít zpátky. Ale v tom okamžiku, kdy budou emise nulové, se přestane oteplovat, takže to máme ve svých rukou.

Problémů naší planety je více, mizení včelstev, zmenšování biodiverzity, kácení pralesů. Planeta si s tím asi poradí, ale tak, že skončí naše civilizace. Jaký očekáváte další vývoj, podaří se tyto problémy odstranit?

Třeba ztrátu biodiverzity, která probíhá a dá se označit za šesté vymírání, můžeme zpomalit a časem snad i zastavit. Když zastavíme oteplování, tak zastavíme i vymírání. Znamená to snížit spotřebu, lidstvo okupuje celou planetu, využívá skoro všechna území, která se dají nějak využívat, třeba v rámci zemědělství nebo chovem dobytka nebo těžbou. Musíme ustoupit, nechat více prostoru přírodě, to by hodně pomohlo. Také přestat používat tolik jedovatých látek a pesticidů. Pesticidy jsou jedy, které hubí přírodu. Používat jich méně, protože organické zemědělství se bez nich obejde a funguje. Má trošku menší výnosnost, ale pokud snížíme spotřebu, tak i menší výnosy mohou stačit. Hodně se teď mluví o tom, že pokud budeme jíst více rostlinné stravy a méně živočišné, nemusí být tolik krmiv pro zvířata. Planeta může uživit lidi, kteří na ní dneska žijí, tak, aby nebyli podvyživení, ale je potřeba, aby naše obžerství ustoupilo a byla to hanba. Jde to a vyzývá k tomu papež František ve své Laudato si, já to všem doporučuji, ať si to pořádně přečtou a potom se k tomu vracejí, protože to je tuze moudrá kniha, ze které nečiší vůbec žádné pánbíčkářství. Je to tuze moudré čtení, které mluví o tom, že ten problém je obrovský a problém pro planetu není to, že se zvyšuje velikost populace, ale to, že se zvyšuje spotřeba v přepočtu na osobu, to je daleko větší zátěž pro planetu. Bohužel lidí přibývá ve velmi chudých zemích, kteří potřebují jen trochu jídla, aby neumřeli. Jejich dopad na planetu je malinkatý. Časem budou chtít žít taky důstojným životem a spotřeba jim poroste, to potom bude problém. Ale skutečný problém je v bohatých zemích, ten náš sever…

Takže podle vašeho názoru pomůže, když se čím dál víc lidí bude snažit žít environmentálně příznivě, nebo jsou v tom nějací velcí hráči jako Monsanto, kteří přírodu neřeší?

Všechen průmysl, všechny tyhlety věci jenom umožňují naši ohromnou spotřebu. Častou můžou dělat velmi důležité věci, myslím že i geneticky modifikované potraviny jsou ohromně důležité pro budoucnost, kvůli odolnosti vůči suchu, mají větší výživnou hodnotu apod.… Myslím, že mohou pomoci i když třeba jedna firma má monopol a své produkty prodává farmářům. Ale některé techniky tohoto typu budou potřeba. Špatný příklad je ta pradávná kampaň Greenpeace proti žluté rýži, která by lidem dala A vitamín, aby měli dobré oči. To myslím nebyla dobrá kampaň, ale to je stará věc. Rýže může být výživnější, než je, technicky už je to dávno zvládnuté, ale bohužel se nepěstuje, což je škoda, v Asii by to potřebovali. Nezbytné je, aby tomu lidé rozuměli, začali se podle toho trochu jinak chovat, ale taky je potřeba mít k tomu tržní nástroje. Musí být zpoplatněny emise skleníkových plynů, a to hodně. Teďka vznikla poměrně nová práce, která na to jde opačně než všechny staré práce. Jde o to, aby zpoplatnění nebylo malé, které se bude postupně zvyšovat, ale má být zvýšeno rázem, sto euro za tunu CO2, a to by byl signál, kvůli kterému by se ekonomika začala rychle měnit. To není nemyslitelná částka, ve Švédsku ji mají, tam mají sto dvacet euro za tunu, a průmysl se tomu přizpůsobí. Ten potenciál inovace je ohromný… Ty tržní popudy můžou vést ke změnám, které jsou potřeba. To zpoplatnění má být napřed například v Evropské unii a potom logicky se k tomu mohou přidat další vyspělé státy – bude to výhodné kvůli obchodu. Navíc ti státníci tomu rozumějí v normálních zemích, výjimky skoro nejsou. Musí pomoci i jiné tržní nástroje k tomu, aby byl samozřejmý postoj, že dělat cokoliv, co vede k emisím, které nejsou naprosto nezbytné, je neslušné a je to hanba. Já bych se nebál toho, že průmysl by to nezvládnul, spousta odvětví se toho nebojí a bere to jako příležitost a přidávají se i ve Spojených státech ke snahám snižovat množství emisí. Já bych to neviděl beznadějně, ale je potřeba mít obrovskou veřejnou podporu, a ta chybí ve Spojených státech i především ve východní Evropě, Vyšegrád je příkladem. Povědomí mezi starými evropskými zeměmi a těmi novými se náramně liší, a je to věc jazykové bariéry i akademické obce. V Německu stávkující studenty podpořily velmi důrazně tisíce vědců. Emise, které v následujících letech vypustíme, ovlivní naši zemi na další stovky let. Sázení stromů je naprosto marginální v tomto ohledu.

Před pár lety jste se podílel na vzniku Liberálně ekologické strany, jak se straně nyní daří?

Myslím si, že je málo osobností, které by v ní vyvíjely velkou aktivitu. Samozřejmě Martin Bursík bývá někdy viděn a vyjadřuje se k různým problémům. Že by to získalo tolik zájmů a tolik lidí to přitáhlo, v kolik jsme doufali, to se nepovedlo. Nicméně jako seskupení existujeme a v rámci Evropských voleb jsme byli v široké koalici, která se dostala do Evropského parlamentu a jejíž program, na kterém jsme se podíleli, byl napsán pěkně. Účast LES dává koalicím různých stran, na kterých se podílí, známku, že jsou z environmentálního hlediska hodnověrné a volitelné, což může hrát roli i do budoucna. Nemyslím, že z toho může být velké uskupení, vzdělání veřejnosti v tomto oboru je u nás velice chabé. Myslím například povědomí o zásadních věcech, jako je ochrana klimatu, které jsou pro nás podstatné.

Existují různé všelijaké malé strany po světě, které mají třeba podobný záběr… v komunálních volbách uspěli lidé jak v některých městských částech v Praze i ve východních Čechách, tam to bylo ve spolupráci s Leošem Hegrem a TOP 09, působí na radnicích, jsou tam považováni za vážené osobnosti, o kterých si veřejnost myslí, že rozumí životnímu prostředí, že tam jsou na svém místě. Uvidí se, jak to bude v dalších volbách, bohužel je to tak že v jiných stranách lidi, kteří rozumí větším problémům životního prostředí, zejména klimatickému rozvratu a co s tímto problémem dělat, jsou jednotlivci, pokud tam vůbec jsou. Neobyčejně malá vzdělanost v tomto tématu je velkým břemenem. V Německu je takových lidí mnohem víc…