Zplín výkladů

Galerie Výklad Třešť. Foto František Novák

Minulý týden zahájila na Vysočině svůj provoz nová galerie.

Uplynulé dva měsíce přenesly řadu kulturních aktivit na internet, do specifického veřejného prostoru, dostupného téměř ze všech izolovaných domácností. To, jak sledované dílo vypadá, tak nezkresluje (nedotváří) jen vaše samotné prohlížení díla (nepozorné, zaujaté, v únavě, ve společnosti, poprvé…), ale také váš prohlížeč. Vzdor znovu oblíbeným síťovkám, se zkrátka některé věci v síti přenášejí špatně. A tak, přestože bylo na ulicích prázdno, začalo znovu-jinak získávat na významu, že i při cestě do práce a domů na vás může tu a tam v tom archaickém veřejném prostoru spadnout nějaké umění.

Do této oblasti spadá i galerie Výklad v Třešti, přestože její „otevření“ přichází ve chvíli, kdy už se návštěvníkům otevírají i ostatní výstavní prostory a instituce. Šťastně tak sugeruje přesvědčení, že je stále podstatné, čím se obklopujeme, a jestli toto okolí snadno „konzumujeme“, anebo nás vystavuje otázkám, neklidně v nás šťourá a ponouká.

Fasáda budovy, kde galerie sídlí, je označena nápisem „potřeby“, zděděným po prodejně, která se zde v minulosti nacházela. Umělecká galerie se této konfrontaci nemůže vyhnout, a nepochybně ani nechce zakládajíc tak přirozeně kritickou úvahu o vlastní potřebnosti, ale také o potřebnosti umění obecně. Nezbytné věci! Tak se jmenuje román Stephena Kinga, v němž si cizinec otevře obchod, ve kterém každý najde, co skutečně potřebuje, po čem touží! V kontextu výtvarného umění bohužel nemůže tato paralela působit jinak než ironicky; umění je zbytné, návštěva výstavy se dá oželet, dá se to vydržet i dva měsíce… ale plíživý dopad takové celospolečenské absence by byl podobně ďábelský jako zdánlivě nízká cena za vytoužené věci ve zmiňovaném románu. Koneckonců, je to horor.

Galerii Výklad založil a provozuje František Novák, výtvarný umělec, hudebník (skupina Laiky) a divadelník (Třešťský průměr). Navazuje na dlouhodobý fenomén negalerií, které nacházíme ve výkladech, vitrínkách, hřbitovních kolumbáriích, toaletách, vyschlých kalužích, či dokonce v mobilních verzích – v batozích či peněženkách, a které takříkajíc jdou za divákem, když divák nejde za nimi. Galerie Výklad však standardní pokus umění o přiblížení dotahuje ještě o krok dál tím, že neponechává náhodného lapeného diváka napospas splínu z nesrozumitelného umění, ale podává k němu výklad. Divák tak bezpečně konzumuje, co je vyložené. Trvání aktuální výstavy zatím není časově ohraničeno.

Výklad: Výstava Miloše Kameníka, člena skupiny Natvrdlí, nazvaná „Zplín“ zpřítomňuje na třešťské výtvarné scéně aktuální celosvětový trend tzv. „GARBAGE ART“. Umělci tohoto proudu ve snaze o trvale udržitelný umělecký rozvoj a o ekologicko-ekonomicky ohleduplnou stopu užívají ke své tvorbě výhradně domácích odpadků. Přední světové galerie dávají nyní přednost GARBAGE ARTU, kterému se, krom hvězd výtvarného nebe jako je třeba Damien Hirst, věnují i celebrity showbyznysu jako Justin Bieber nebo Katy Perry. Kameník však vytváří autentické „odpadkové“ artefakty už od dob svých gymnaziálních studií, kde studoval volnou tvorbu u profesora Cecila a kdy tato díla ještě nebyla v módě. Tvůrčím aktem se v Kameníkově případě stává už samotné třídění odpadků: z bioodpadu si doma vyrábí barvy, z obnošeného šatstva malířská plátna, z (pet)lahví rámy a zbývající bordel pak slouží k tvorbě koláží, frotáží, případně plastik a soch. Objekty a obrazy, které si právě prohlížíte, vznikly z použitých dětských plen, z období prvních tří let Kameníkova druhého syna. (kurátor prof. PhDr. Arnošt Zapletal, CSc.)