Má milá chodí po nábřeží

Auguste Renoir: Pont Neuf, 1872

Má milá chodí po nábřeží.

Ale kdo ji to provádí?

Ten hezký hoch, té tváře svěží.

Bože, to děvče vyvádí!

 

Dokonce, jak jsem teď šel kolem,

jsem zaslech: „Pane kolego…“

Ó proč mi plníš srdce bolem,

má Alfo i má Omego?

 

Už vím, co v tváři tvojí zrádné

ten tichý úsměv znamená,

v té kráse, která neuvadne,

má císařovno vznešená!

 

Já ještě skočím z mostu pro ni,

bych skončil svojí lásky žel,

jak kvůli Virginii loni.

Tenkrát jsem si to rozmyslel.

 

 Josef Mach (1883-1951) debutoval jako básník ve dvanácti letech, byl členem Strany mírného pokroku v mezích zákona, spolupracovníkem Červené sedmy, za první světové války psal patetickou vlasteneckou poezii, za první republiky působil v diplomacii, přeložil do češtiny mj. knihy Roarka Bradforda o černošském Pánubohu.