Tady úložiště nebude!
Matěj Kolář zahájil výstavu Nostalgie jako avantgarda aktivistickou performancí. V industriálním prostoru bývalé továrny můžete zhlédnout díla pěti současných malířů a videoart z Vysočiny.
Výtvarnou akcí s názvem „100× kolem Čeřínku“ demonstruje Matěj Kolář nejen silný osobní vztah k místu vytipovanému k uložení vysoce radioaktivních odpadů z našich jaderných elektráren, ale především strach, obavy, nejistotu existence, ale i námahu, únavu a stříkající pot z nekonečného běhu na dlouhou trať… Emoce, které možná v současné situaci prožívá spousta dalších občanů. Lokalita (Čertův) Hrádek patří mezi semifinalisty výběru SÚRAO, ale bez ohledu na názor místních obyvatel, kteří stavbu obrovských rozměrů vedle své obce nechtějí!
Instalace sestává ze zavěšené jakoby levitující sítě, rybářského čeřínku (tvarem připomínající kopec) a v ní tři objekty: kapří „duše“ ze štědrovečerní večeře, koule ze sušených bylin a relikt textilní výšivky – to všechno jako symbol sepětí s rodinou, krajinou a tradicí. Kolem dokola autor během vernisáže 50 minut kreslil přímo na betonovou podlahu 100 kružnic křídou (mj. také jako odkaz na šestnáct let pořádání tradičního každoročního protestního Maratonu pro krajinu). Na podkladu pravěké sympatetické magie tak dílo vytváří provokativní napětí klenoucí se nad otravně současným společenským problémem: Kam s ním? Nejlépe nikam, změňme koncepci nakládání s jaderným odpadem. Neuzavírejme možnost se k vyhořelému odpadu vrátit. Předávané správcovství! – hlídejme to, rozhodně to bude o 200 miliard levnější a ty peníze můžeme využít na přechod k úspornější výrobě energie!
Zatímco tento typ „čarování“ vycházející z nápodoby očarovávaného většinou sloužil k tomu, aby bylo někomu ublíženo – uloven mamut, zavražděn sok (voodoo) – v Matějově pojetí je sympatetická magie zároveň sympatická, neboť nemá ubližovat, ale chránit. Ochranné prstence kolem kopce kreslí svým tělem, ale především svojí myslí, když opakovaně proniká jeho krajinou, když se jí dotýká, když nechává krajinu, aby se dotkla jeho.
„Výstavní projekt Nostalgie jako avantgarda představuje výběr děl šesti umělců mladší a nastupující střední generace, kteří do oblasti umění vstupují nevázaně, zcela nezávisle na vizuálním světě rychle se střídajících trendů. Témata jejich děl se primárně neopírají o módní sociální, genderová, ekologická či politická témata propíraná ve virtuálním prostoru mediálního fóra, ale jejich přístup k umění vychází přirozeně z reflexe žité reality a jejich vnitřního prožívání. Z jejich děl je cítit nostalgie, která pramení z jejich společné touhy vytvářet si silná a dlouhodobá osobní pouta ke konkrétním věcem, místům, přírodě. Tento romantický návrat na pozadí své vlastní zkušenosti a prožitku, znovuprožívání již objeveného, lze vnímat jako přirozenou reakci na pocit nejistoty z toho čím dnešní člověk skutečně je, kam směřuje a kde jsou jeho kořeny.“ (Hana Šauerová, kurátorka)
Nostalgie jako avantgarda, Pragovka Gallery, Praha, 28. června – 28. července 2020.