Odvrácená tvář zoo

Foto Tomáš Koloc.

Proti praktikám zabíjení zvířat chovaných v dnešních zoologických zahradách protestují nejen mezinárodní autority či alternativní síť zahrad, ale i autorčina koncepční skupina 2 tváře zoo.

Ročně se v evropských zoologických zahradách utratí kolem 5–7 tisíc zdravých zvířat. Že to není možné? Zoologické zahrady o tom nerady mluví, ale přiznávají to.
Abychom pochopili tento problém, musíme si nejdřív vysvětlit současnou situaci. V České republice jsou nejen soukromí chovatelé a soukromé zoo bez licence, s licencí, ale především zoologické zahrady, které jsou členy EAZA. EAZA je mezinárodní organizace sdružující především evropské zoologické zahrady a akvária. Byla založena roku 1992. Jedná se o neziskovou organizaci. V rámci své jednotné strategie umožňuje jednotlivým zoo vzájemně spolupracovat, vyměňovat si zvířata, pracovat na společných projektech. Zoo, která není jejím členem, je od všech těchto aktivit odříznutá, takže snahou významných zoologických zahrad je v této asociaci setrvat. Z tohoto důvodu rozhodnutí EAZA většinou přijímají.

EAZA má své koordinátory chovů, kteří konkrétní druh mají na starosti, hlídají jeho genetickou základnu, doporučují, které druhy v daném období množit či nemnožit. Praxe je ovšem taková, že některé zoologické zahrady i přes doporučení nemnožit množí dál, aby se zachovala pohlavní aktivita zvířat. Všechna narozená mláďata pak z důvodu přespočetnosti utratí, většinou ve věku, kdy je i v přírodě matka odstaví. Do této doby se ale paradoxně stávají pro zoo hlavní atrakcí, na kterou zoo lákají své návštěvníky. Doba šimpanzů v plenkách a levhartů na vodítku je dávno pryč. Řada českých zoo přestala také křtít nově narozená mláďata, chovatelé se vyhýbají kontaktu se zvířaty a v zájmu zachování chovu se vybíjí ta nepotřebná nebo přebývající.

V osmdesátých letech bylo zvíře narozené v zoo unikum, dnes se neví, co s ním

Josef Mačí na stránce Seznamzpravy.cz píše:

„Když dánská zoo před čtyřmi lety odstřelila zdravou žirafu a přímo před návštěvníky ji pitvala, vyvolalo to po celém světě obrovskou vlnu odporu a zděšení. Ne tak v Dánsku. Tamní zoologické zahrady jsou hlavními propagátory ústupu od polidšťování zvířat a návratu k původnímu účelu zoo – uchování populací ohrožených druhů bez přílišného sentimentu k jednotlivcům a ohledu na marketing nebo emoce veřejnosti.
K trendu, i když ne tak radikálně, se připojují i české zoologické zahrady. Jednou z předních je ta liberecká. Chovatelé se proto vyhýbají, pokud je to jen trochu možné, přímému kontaktu se zvířaty. Liberec se také zbaví svého dlouholetého symbolu – bílých tygrů. Současný pár nechá dožít, ale už je nebude dále množit. Doba cirkusových kuriozit je totiž podle hlavního zoologa zahrady Luboše Melichara dávno pryč.
‚Dneska se už také nenosí kalhoty do zvonu, nesbíráme céčka, dámy nespí v natáčkách a v zoologických zahradách se prostě nechovají bílí tygři. Pro spoustu lidí je s tím spojený určitý sentiment, ale je to otázka vývoje, který my prostě nepřepereme,‘ vysvětluje Melichar.
Všichni bílí tygři na světě jsou potomky jediného samce, kterého odchytili v roce 1951 v Indii. Nejde tak o živočišný druh ani poddruh, který by se vyskytoval v přírodě. Z chovu byla vždy vybírána bílá mláďata, která se dále křížila mezi sebou. V podstatě všichni bílí tygři tak trpí genetickými vadami.
Liberecká veřejnost proti tomuto kroku ostře protestovala. Vznikla dokonce petice. Zahrada je ale přesvědčená o tom, že je to krok správným směrem.

Na kritiku jsou navíc v zoo zvyklí. V lednu v zahradě uhynula mláďata ohroženého lva berberského a na sociálních sítích se spustila lavina verbálních útoků. Kritice čelila zahrada i v médiích. Podle názoru veřejnosti zanedbali chovatelé péči o mláďata a jejich smrti mohli předejít.
‚Na Facebooku a všude za klávesnicemi je velká spousta kvalifikovaných zoologů a chovatelů, kteří přesně vědí, jak se to má všechno udělat,‘ vrací se k lednovým událostem zoolog Melichar. ‚Mláďata, která odchováte na flašku, jsou ve většině případů zatížená sociálně, způsobem chování k chovatelům, ale i k jedincům svého vlastního druhu. Pokud máte kapacitu populace jasně definovanou, tak absolutně nedává smysl zatěžovat ji zvířaty, která nejsou plnohodnotná,‘ vysvětluje Melichar, proč se už do přirozeného vývoje mláďat nezasahuje, i když to může znamenat jejich úhyn.
Ostatně to dokazuje příklad asi v Evropě nejznámějšího ledního medvěda Knuta z berlínské zoo, který zemřel v roce 2011. Matka ho brzo odvrhla, chovatelé si ho ale sami vypiplali. Zahrada z hlavního města Německa na něm pak postavila svůj marketing. Sám Knut jí podle odhadů vydělal 5 milionů eur. Jenže zvíře nemělo plnohodnotný život. Medvěd se nikdy nesžil se svou tlupou. Za odchov kritizovaly Berlín jiné německé zahrady. Ředitel už v úvodu zmíněné kodaňské zoo Bengt Holst o něm řekl, že byl tak vykrmený, že mu připomínal ‚sud na nohou‘. Knut se také nedožil ani pěti let. Lední medvědi přitom v zajetí oslaví klidně třicítku.
V liberecké zoo tak na to šli obráceně, raději obětovali dva vrhy lva berberského, než aby odchovávali nefunkční mláďata. Samice sice malé lvy i napotřetí opustila, chovatelům se je ale podařilo od ní oddělit. Mláďata byla navíc už dost stará na to, aby přešla na masitou stravu a obešla se bez mateřského mléka.
Žádné křtiny nových přírůstků v přírodě už vyhubeného druhu se ale konat nebudou. Zvířata veřejně jméno nedostanou. To je ostatně další trend, ke kterému zoologické zahrady v Česku přistupují.
‚O mláďatech informujeme veřejnost, ale snažíme se je nepolidšťovat a nedělat z nich celebrity. Křtiny už nepořádáme, a to z toho důvodu, že veřejnost pak na naše zvířata pohlíží spíše jako na domácí mazlíčky a ne jako na zástupce volně žijících ohrožených druhů,‘ vysvětluje krok mluvčí Zoo Liberec Barbara Tesařová.
Podobně se k tomu staví například zoologická zahrada v Ostravě nebo Hodoníně. Tam se loni v prosinci narodila vzácná bílá mláďata lvů jihoafrických. Stejně ale jako letošní přírůstek velbloudů dvouhrbých jména nedostanou.
Opačný názor má na pojmenovávání zvířat pražská zoo. Třetí nejnavštěvovanější turistický cíl v Česku bere křtiny jako možnost propagace, díky níž může návštěvníky i snáze o zvířeti poučit. Na konci srpna tak bývalý fotbalista Antonín Panenka pokřtil klokana Tondu a další trio vodních sportovců o týden později lachtana Edu.
‚Jde o součást daleko širší otázky, a sice jak zvířata, jejich chov a ochranu prezentovat veřejnosti. Že bychom zcela a plošně upustili od pojmenovávání zvířat, není na pořadu dne,‘ hájí křtiny mluvčí pražské zoo Lenka Pastorčáková.
Ponechat zvíře beze jména je ale trendem jak v Česku, tak ve světě. Zahrady k tomu však vedou i zhola praktické důvody.
‚Jde i o to, že daný jedinec může být v rámci úzké spolupráce zoologických zahrad kdykoli převezen do jiné zoo, ale také uhyne nebo je v rámci managementu chovu usmrcen,‘ naznačuje praxi, o které většina zahrad raději veřejně nemluví, tisková mluvčí Zoo Ostrava Šárka Nováková.
‚Říkáme tomu managementová eutanazie,‘ doplňuje liberecký zoolog Melichar. ‚Vždycky to vzbudí obrovskou nevoli, protože veřejnost na to není připravená. Ale do budoucna je to jediná cesta, jak budeme schopni provozovat zoologické zahrady,‘ říká.

Zatímco v osmdesátých letech bylo podle Melichara unikum, pokud se narodila v zajetí například žirafa, dnes jsou kapacity zahrad po světě naplněné a jen obtížně se hledá pro nové jedince místo.
‚Žirafí samec pak odchované mládě v expozici už nechce, vyhání ho odtamtud, drží ho pod tlakem, to zvíře tam vyloženě trpí, z toho prostě nevede cesta, která by byla řekněme přijatelná pro všechny,‘ dodává Melichar s tím, že pak nezbývá nic jiného než zvíře utratit. Další možností je totiž buď antikoncepce, nebo oddělování samců a samic. Obě dvě alternativy jsou ale pro zvířata daleko méně přirozená než úhyn jedince jejich druhu, i když se to návštěvníkům zoo tak nemusí zdát.
Eutanazii, pokud proběhne pro zvíře bezbolestně, doporučuje v dokumentu z roku 2015 také Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Po aféře se zastřelenou žirafou z roku 2014 ale také nabádá své členy, aby v případě utracení populárního zvířete krok nejprve konzultovali s asociací.
EAZA sdružuje přes 300 zoologických zahrad v Evropě a na Blízkém východě. V Česku patří do asociace 14 zoologických zahrad. EAZA odhaduje, že její členové utratí asi tři až pět tisíc zvířat ročně. Většina zahrad totiž výroční čísla nezveřejňuje. Výjimkou je například kodaňská zoo, která počty usmrcených zvířat uvádí ve výroční zprávě. Loni tak utratila mimo jiné tři klokany. Tato zvířata pak mohou posloužit jako zpestření jídelníčku pro šelmy. V Česku lze ale tímto způsobem masožravce krmit jen po udělení speciálního povolení od hygieniků.“

Vznikající hnutí „neposlušných“

Ne všechno, čím EAZA svou praxi obhajuje, musí být pravda. Např. jí propagovaná bezkontaktnost z toho důvodu, že se zvíře později nezačlení do smečky, zdaleka ne vždy je pravdou, zkušenými zoology máme potvrzeno mnoho případů, kdy začlenění do smečky zvířete odchovaného uměle proběhlo bez problémů. Nabízí se otázka: je EAZA, udávající směr našim zoologickým zahradám, opravdu takovým špičkovým odborníkem? A jedná se skutečně o záchranu živočichů a jejich návrat do přírody? Je její činnost skutečně zcela nekomerční?

Proti přístupu EAZA začínají znít hlasy z celého světa. Jsou to hlasy těch, kteří chápou jedinečnost života každého zvířete a jeho nezastupitelný úkol a právo na život. A jejich poznání je podepřeno mnohaletou praxí v oboru. Patří k nim etolog, profesor Marc Beckoff z Coloradské univerzity (který s legendární oxfordskou bioložkou šimpanzů Jane Goodallovou založil skupinu etologové pro Etické zacházení se zvířaty a tento problém komentuje zde) či britský psycholog Ian Parker. Některá zoo se už také zapojila do alternativních sítí:

Ředitel Zoo Chleby Ing. René Franěk v rozhovoru pro měsíčník My říká:

My: „Jak si vůbec zoologické zahrady pořizují zvířata? Nakupují je někde na „trhu“, nebo si je snad odchytáváte ve volné přírodě?“

Franěk: „V drtivé většině případů ani jedno, ani druhé. Zvířata se jednoduše mezi zoologickými zahradami vyměňují. Ovšem nezáleží to jen na nich.“

My: „Na kom tedy?“

Franěk: „Přijde na to, ve které ze dvou hlavních mezinárodních organizací zoologická zahrada je. Třeba Zoo Chleby je součástí Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií (EARAZA) (…) a kromě českých, slovenských, polských a ruských zoo tam figurují i izraelské, brazilské nebo jihokorejské zahrady.“

My: „Proč právě tahle, a ne ta druhá (EAZA)?“

Franěk: „Ta druhá je Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), jejíž členové jsou ale nuceni platit nehorázné poplatky. Vedení v ní bohužel převzali úředníci. Ředitelé jednotlivých zoo tam v podstatě nemají žádné slovo. Jsou úředníky napomínáni, jsou jim zadávány úkoly. Dokonce byli nuceni podepsat jakési dodržování evropských hodnot. Všichni jsou nespokojeni, ale mají strach o tom mluvit. Snaží se spojit a změnit to, ale zatím neúspěšně. (…) V rámci EAZA jsou věci, které mi opravdu vadí. V prvé řadě zbytečné zabíjení zvířat. Utrácejí liché samce, stará a nepotřebná zvířata. Možná si čtenáři vzpomenou, jak se před pěti šesti lety psalo v médiích o utracení žirafího mláděte v kodaňské zoo. Následně bylo předhozeno lvům, a ti byli pro změnu utraceni jen o několik týdnů později. Přitom o ta zvířata měla zájem naše zoologická zahrada ve Dvoře Králové. Ale protože ještě nebyla členem EAZA, měla smůlu.“

2 tváře zoo

V ČR se už sešla i skupina českých aktivistů, která se rozhodla připojit. Naše iniciativa 2 tváře zoo a celá práce začala loni v červenci, kdy Zoo Dvůr Králové zveřejnila zprávu o narození lvíčat v přírodě vyhynulého lva berberského, poprvé po třiceti letech. Konala se slavnost, lvíčata na přivítání maloval malíř. Dvě. Třetí lvíče-sameček bylo zabito, protože se nehodilo do plánované rodinné skupiny. Z naší strany pak došlo k zaslání dopisu se stížností na Ministerstvo životního prostředí (MŽP), Ministerstvo zemědělství (MZe), Komoru veterinárních lékařů (KVL) a posléze na Státní veterinární správu (SVS). Všechny instituce vyjma MŽP uvedly, že neshledaly žádné provinění, lvíče bylo humánně usmrceno v rámci managementu chovu. Tato zaklínací formule se z úst zoo pak ozývá velmi často. Veškerá korespondence s úřady je zveřejněna na FB stránkách 2 tváře zoo.

Jediné MŽP projevilo vstřícnost a pochopení – odepsalo, že je nutno o tomto kontroverzním přístupu jednat a je připraveno moderovat diskusi na toto téma, bude-li o to ze strany odborné veřejnosti zájem. Zájem z naší strany byl velký a diskuse se připravuje. Za účelem její realizace jsme zatím navázali kontakt s výše zmíněným profesorem Marcem Bekoffem, který přislíbil na plánované diskusi účast formou videokonference.
Během našich aktivit, zaměřených na změnu současného přístupu, jsme šli v poznání problému dál. Pochopili jsme, že žádná naše státní instituce zatím nemá takové pravomoci, aby zoologickým zahradám utrácení zdravých zvířat zakázala. V zájmu tzv. managementu chovu se v zoologických zahradách utratí tisíce zvířat. Utrácí se, co je momentálně potřeba: lvíčata, žirafy, rysi, hroši, kopytníci, vše.
Vše je na rozhodnutí ředitelů zoologických zahrad. Některé zoo se snaží v případě zákazu množení najít alternativní cestu, jiné ne a utrácejí zvířata zcela samozřejmě. Zoo Ostrava zabilo v posledních třech letech sto procent všech narozených mláďat rysa karpatského, což znamená šest zdravých rysů. Další narozená mláďata čeká s největší pravděpodobností stejný osud, pokud se tak již nestalo. A proč se tak poslední tři roky děje? Protože vedoucí plemenné knihy pro rysy Jochen Lengger z EAZA vydal doporučení tento taxon nemnožit. To v praxi znamená, že mláďata nejsou v rámci zoo sdružených v EAZA umístitelná. Zoo Ostrava přesto rysy množí dál a všechna mláďata, která se narodí, posléze zabije. A nejspíše se nejedná o jediný druh, ke kterému takto přistupuje, viz hroši. Přitom možnosti jsou a jiné zoo je využívají. Tou možností je např. umístit zvíře do zoo mimo EAZA, nebo do soukromého chovu. Zoo Ostrava si ovšem své vnitřní podmínky upravila tak, aby to nebylo možné. Rys karpatský není veden v programu EAZA v EEP (evropský záchovný program), ale je na něj pouze vedena plemenná kniha (ESB), takže podmínky pro něj nejsou tak přísné, což umístění rysa jinam usnadňuje. Zoo nepostupují tak, jak uvádí: a to, že utrácí ve zcela výjimečných případech a po vyčerpaní všech možnosti, ale programově utrácejí „jak na běžícím pásu“. A jak jsme četli ve vyjádření ředitele Zoo Praha, tato problematika se bude brzy týkat například i potomků tygra Rádži, žijícího v této zoo.
EAZA je organizace, jejíž rozhodování nikdo nerozporuje ani v případech, kdy je v rozporu s našimi zákony, což dle výkladů našich právníků v některých případech skutečně je. Stále více se však ukazuje, že některé zákony jsou napsány nejednoznačně a o správném výkladu může rozhodnout jen Nejvyšší soud.
Jedna z našich aktivit proto zahrnovala vytvoření pozměňovacího návrhu k zákonu 246/1992 Sb. zákon na ochranu zvířat proti týrání, se kterým jsme oslovili naše poslance. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání je v současné době ve Sněmovně ve třetím čtení.
Zároveň jsme ve svém druhém dopise pro MŽP navrhli dvě zásady a šest principiálních bodů, jejichž uplatnění v praxi by bylo řešením situace, kdy se v zoologických zahradách zabíjejí tzv. přespočetná zvířata:

a) Nutnost zlepšit spolupráci zoologických zahrad po celém, světě, aby, pokud zoo nemá pro zvíře místo, mohlo být umístěno kamkoli do zoo nebo záchranné stanice či rezervace na světě. Tato spolupráce nefunguje ani mezi členy EAZA, jinak by se nemohlo stát, že Zoo Kodaň utratila před několika lety pětičlennou lví smečku přesně v době, kdy lvy poptávala Zoo Dvůr Králové.
b) Kromě zlepšení spolupráce mezi zoo je rovněž nutno začít spolupracovat s prověřenými soukromými chovateli a zoo mimo EAZA. Další možností řešení je držet v určitých obdobích chovné páry odděleně, neboť ani v přírodě není pravidlem, že samice zabřezne každým rokem a zacystování, uváděné zoologickými zahradami jako důsledek nezabřeznutí, je věcí ryze individuálním a není pravidlem.
Co je naším cílem?

  1. Jednat s politiky o úpravě zákonů tak, aby bylo jednoznačně zakázáno usmrcování zdravých zvířat v zájmu managementu chovu v zoologických zahradách. Podle právničky JUDr. Hany Müllerové, Ph.D. by to ovšem nemuselo být ani nutné, jelikož tato praxe už nyní v rozporu se zákonem je.
  2. Informovat veřejnost, která ve své většině nemá ani ponětí o tom, že se tyto vysoce neetické věci v zoologických zahradách dějí.
  3. Rozporovat vyjádření zoo a EAZA, že zoo se snaží vytvořit záložní a geneticky pestrou generaci pro případ, že by byl daný druh v přírodě lidmi vyhuben, který se pak bude snažit do přírody navrátit. Za účelem zachování druhu pak nehledí na jednotlivce, které podle potřeby v hojném počtu utrácí. K tomu zatím pouze toto: Programy reintrodukce v současné době fungují v mizivém množství. Budeme tudíž do té doby, než bude potřeba je vytvořit, zvířata v obrovském množství utrácet? Kde je etika? A kam zmizela snaha o skutečné reintrodukční programy (programy na obnovení vymírajícího druhu skrze nárůst počtu jedinců v zajetí)? A pokud reintrodukční programy nejsou možné dnes ani v budoucnu, je otázkou, proč zoologické zahrady drží zvířata v zajetí a dál množí? Materialistická věda, která dospěla k tomuto trendu, jde jen hrubě po povrchu. Nerozlišuje jemné nuance a nezná přírodní ani duchovní zákony. Jinak by totiž brala v potaz alespoň to, že v nepřirozeném prostředí zoo nemůže zdravou geneticky pestrou záložní generaci vytvořit. Každý organismus totiž okamžitě interaguje se svým prostředím a upřednostňuje geny umožňující mu přežít v daném prostředí, v tomto případě v zoo. K přežití v přírodě je ovšem třeba úplně jiných vlastností a genů. Studie potvrdily, že zvířata ze zoo mají jinou stavbu těla, způsobenou např. nedostatkem pohybu. Co se zvířetem s jinou stavbou těla, která mu neumožní rychle běhat, udělá přírodní výběr, si můžeme lehce domyslet. Kromě toho již dnes umíme uchovávat druhy ve formě genetických bank, takže vytváření záložní generace, kde se nehledí na jedince, je nejen neetické, ale i zbytečné.
  4. Rozporovat tvrzení, že zoo musí co nejvíce napodobit přírodu, kde zvířata mají přirozené nepřátele a hynou, nepomáhat jim např. dokrmováním mláďat apod. K tomu jen dodáme: ZOO NEJSOU PRO ZVÍŘATA PŘIROZENÝM MÍSTEM. Zvíře zde nemá volnost pohybu, nemá možnost se přirozeně vyvíjet, tvořit přirozená společenství, hledat potravu, úkryt, cestovat, ovlivňovat svůj život. V ZOO JE ZVÍŘE ZCELA VYDÁNO VŠANC ČLOVĚKU a navíc chtě nechtě vystaveno neustálé přítomnosti lidí. Člověk nemůže suplovat přírodu, protože ji dokonale nezná.
  5. Mnohá zvířata už není možno do přírody vrátit. Buďto není kam (lidská činnost jim vzala jejich přirozené prostředí), nebo už nejsou schopna v přírodě obstát (jejich instinkty jsou otupeny, reakce zpomalené pobytem v nepřirozeném prostředí zoologických zahrad). U těch, kde to jde, je ovšem nutno ve velkém množství vypracovat programy reintrodukce a začít zvířata navracet do přírody teď, ne až někdy, až bude hrozit vyhynutí. S tím souvisí i ochrana zvířat v jejich domovině (zejména ochrana proti pytlákům). Lidé, kteří toto dělají, existují a jsme s nimi ve spojení. Proto se musí změnit nejen přístup EAZA, ale i samotných zoologických zahrad. Je nutno zeštíhlit chovy chovaných zvířat. Pak nebude ani tolik těch „přespočetných“.
  6. Pro přespočetná zvířata ze zoologických zahrad a nevhodných zájmových chovů chceme u nás vybudovat rezervaci.

Je nutno změnit přístup

Je nutno změnit přístup. Ve své knize Na zvířatech záleží Marc Bekoff napsal: „Veškerý život má svoji hodnotu a měl by se respektovat. Každý tvor si v sobě nese svoji vlastní jiskru života. Zvířata nelze vlastnit jako majetek. Všechny živé bytosti si zaslouží svoje základní práva: právo na život, osvobození od mučení a svobodu vyjádřit svoji individuální povahu. Množství právnických škol nabízí kurzy legislativy na ochranu zvířat. Pokud se s tím ztotožníme, budeme jednat se zvířaty jinak. Pro porušení těchto práv budeme vyžadovat velmi vážné odůvodnění a budeme žádat o odpuštění, pokud ublížíme kterémukoli zvířeti.“
K řešení tohoto aktuálního a závažného problému jsou nutné diskuse, kde se budou odborníci s velkým nasazením snažit najít cestu, jak napravit bezprecedentní čin, kdy jsme zvířata pro své potěšení vytrhli z přírody a podřídili je svým zájmům. Je nezbytně nutný zájem veřejnosti, aby nastavená etická cesta byla neustále dodržována. Závěrem bych se ráda připojila k Marcu Beckoffovi: Je třeba už konečně změnit celý pohled na přírodu a naše postavení v ní. Jsme součástí přírody, ne jejími pány. Co dělám druhým, dělám i sobě, existuje mnoho úrovní vnímání a ti, kteří mají schopnost vnímat na vyšší úrovni, vidí vyšší zákony, které tu vždy byly i budou a vidí věc zcela jinak. Jsme všichni součástí jednoho celku, který je tak dokonale uspořádaný, že to my, lidé, svým materialisticky orientovaným rozumem nikdy nemůžeme postihnout. Chybí nám pokora a úcta ke všemu živému, to, co mají zbytky domorodých národů a co my jsme už dávno ztratili. Musíme respektovat jedinečnost každého života. Každý živý tvor přichází na Zemi z určitého důvodu, s určitým posláním, ví a cítí to, co my, lidé už mnohdy ani cítit neumíme. Cítí, když je jeho život předčasně ukončen, dokáže to dokonce předznamenat svým cítěním. V nadsázce by se dalo říci, že lidskost v té podobě, jak ji prezentujeme, je ke zvířatům krutější nežli jakýkoli přírodní predátor.

Stránky 2 tváře zoo: https://www.facebook.com/2tvarezoo/