Pohádky

Foto Tomáš Koloc.

Knihovnice, ekoporadkyně a strakonická kulturní hybatelka Mgr. Ivana Jonová, povzbuzena mj. blogy Autismus&Chardonnay a Nočník neohrožené ženy, začala zveřejňovat své především rodinné postřehy, anekdoty a mikropovídky na blogu Mami, napiš knížku. Autorka má dvě svérázné děti, pozorovací talent, ne úplně lehký osud a díky tomu všemu cosi jako životní moudrost (už ve svém poměrně nízkém věku).

Díky přátelským vztahům bude některá svá „čísla“ uvádět premiérově v Kulturních novinách. Zde je počinek.

Děti mají rozpravu o pohádkách, která je hezčí. Jasně, děvče versus kluk, to je apriori jasné, že bude obtížné dojít k nějakému konsenzu… Není jednodušší než si zavolat sudího – maminku a vnést do věci jasno. Jak já tuhle roli sudího nemám ráda… Ale porodem, tedy porody, dvěma porody jsem se „dala na vojnu“, a tak „sloužím vlasti“, dokud rodičem budu.

Johanka: „Mami, máš ráda víc Ledové království, nebo Zootropolis?“

Rozhoduji se mít neutrální postoj Švýcarska: „Je mi to jedno, Johanko, obě jsou pěkné…“ Po pravdě řečeno, pokud bych se na něco měla dívat, zvolila bych zcela jiný žánr, nejraději nějakou českou komedii, třeba i retro komedii, ale spokojená bych byla i při civění do prázdné stěny…

Johanka: „Mami, tak řekni jednu z toho!“

Já: „Jednu z toho.“

Johanka: „Né! Řekni jednu z toho!“

Já: „Jednu z toho.“

Vítek se válí po zemi, lebedí si. „Johanko, já tě chápu, jak to myslíš, a taky chápu, jaká legrace je vás poslouchat, ten váš rozhovor.“ Vyloženě mu to dělá blaho. Užívá si online sledování naší hry a čeká, jak to vyústí. Kam se hrabe tenis či jiná utkání…

Johanka: „Mami, řekni jednu z toho! Ledové království, nebo Zootropolis!“

Já: „Jednu z toho. Ledové království, nebo Zootropolis.“

Johanka: „Mami, ty to nechápeš!“

Vítek si začíná prozpěvovat chytlavý refrén z písní písničkáře Jiřího Krhuta Baba nepochopí/Chlap nepochopí (Mimochodem vřele doporučuji!): „Nepochopí, nepochopí, nepochopí, nepochopíííí, ne néééé…“

Usmívám se: „Johanko, já to chápu moc dobře.“

Johanka: „Tak řekni jednu z toho!“

Neustupuji z neutrálního postoje, ač je to zároveň škádlení mé dcerky a zkouška, co snese: „Jednu z toho. Johanko, je mi to opravdu jedno, obě jsou pěkné.“

Nečekám více na přetečení poháru Johančiny trpělivosti a pouštím na YouTube písně Jiřího Krhuta.

Utkání skončeno. Pamatujte, změna tématu je jedna ze základních strategií, jak zanechat komunikaci mírumilovnou. A možná tak vznikají pohádky… Nejen ty žité, ve skutečnosti, ale i ty vyprávěné, psané… Však proč se pohádky jmenují pohádky? Nejsou to vyprávění „po hádkách“? Něžné zahlazení stop nesváru s konejšivým koncem.