Rurál kulturál

Přibyslavský plenér, architektura, Foto Jaroslav Grodl Přibyslavský plenér, pohled do instalace. Foto Jaroslav Grodl Přibyslavský plenér, účastníci. Foto archiv akce Gamoneum, Jiří Kaman: Anticovid zapalovaný na plátně. Foto Marie Hlávková Gamoneum, Marie Hlávková a Jiří Kaman: Je to... pohled do instalace. Foto Marie Hlávková Gamoneum, Marie Hlávková: Koza. Foto autorka

Přibyslavský plenér, Gamoneum v Telči, jihlavské Kvílení a TICHO v Pelhřimově.

Již několik let se sledování nezávislé kultury v regionech věnuje RurArtMap, projekt spolku yo-yo. Spolek vznikl v roce 2009 a sídlí v Praze a na Vysočině. Jeho hybnou určující postavou je kurátorka a teoretička Lenka Dolanová. Také sídlím na Vysočině. A pokud to jde, rád nejen prstem po rurální mapě s potěšením sleduji rozrůstající se komunitní aktivity a umělecké akce spolků i jednotlivců. V červenci jsem měl příležitost navštívit dva nové vrcholy tohoto kulturního terénu.


Přibyslavský plenér

V pátek 24. července se konala výstava Přibyslavského plenéru. V nevyslovené návaznosti na Mezinárodní malířský plenér na Čeřínku v devadesátých letech, nebo současné aktivity malíře Petra Grubera ve Vysoké u Havlíčkova Brodu, kam každoročně zve absolventy i studenty Akademie výtvarných umění, také malíř Jaroslav Grodl se svojí partnerkou malířkou Hanou Sommerovou na první ročník Přibyslavského plenéru pozvali především umělce z okruhu pražské AVU a UMPRUM. Jedenáct účastníků, Natalia Akovantseva, Jakub Falat, Jaroslav Grodl, Eliška Hanuš, Vlastimil Hanuš, Jindřiška Jonešová, Hana Kuklíková, Tereza Lišková, Hana Sommerová a Karolína Šulcová, týden tvořilo přímo v Přibyslavi a jejím okolí.

Všichni autoři k plenéru přistoupili víceméně klasickou zobrazivou malbou, s různou mírou stylizace – koloristicky působivé expresivní akvarelové drobnokresby Karolíny Šulcové, světelná citlivost akvarelů Jakuba Falata, dráždivá až plakátová nadsázka formátů Hany Sommerové... I v tom můžeme vidět určitý posun od dřívějších plenérových aktivit (samozřejmě výrazněji projevených spíše v sochařské oblasti – např. Brněnský plenér), v nichž bylo zřejmé usilování spíše o redukci, syntézu a abstrakci krajinných podnětů nebo vřazení objektu do konkrétní scenérie či situace, nebo od environmentálních akcí, zaměřujících se především na hledání vztahu k místu, posilování komunitní spolupráce nebo praktických (přírodě prospěšných) výstupů v krajině. Přibyslavský plenér tak ukazuje znovuprosazující se zájem (části) mladé malířské generace o realistické zachycení svého okolí, o hledání formy jeho výkladu malířskými prostředky, a zřejmě i o vstřícný pohyb směrem k divákovi. Případně přijetí této výzvy v rámci letošní akce. Ojedinělý materiálový přesah lze sledovat u koláží z vrstveného papíru určeného k restaurování papíru. Hana Kuklíková tu prostým způsobem dosahuje suverénní stylizace připomínající dětský obrázkový svět, přitom však sofistikovaný materiál cyklicky odkazuje sám o sobě k poškozeným přírodním zdrojům a jejich léčení (restaurování).

Zcela uhrančivá však byla atmosféra večera v proměnlivé skupině družně diskutujících lidí u ohně, a zejména samotné vystavení děl. Plenéristé si nepronajali galerii či místní kulturní dům, jak by se nabízelo; postavili si halu! Díla byla instalována přímo na zahradě domu pořadatelů, kde všichni během plenéru společně žili. Vlastimil Hanuš s Jaroslavem Grodlem navrhli jednoduchou konstrukci v duchu strategií DIY (udělej si sám) s překvapivou funkčností a přesvědčivostí. Detaily v podobě cihel, jimiž byly zatížené pásy pletiva, a které zároveň posloužily jako popisky, pak nemohly než nadchnout. Stavba (trochu kolík pro růst, trochu oplocenka, trochu pařeniště, trochu králíkárna) se bytostně vřadila mezi ovocné stromy a současně mezi panelové domy, z nichž vykukovali i odvážně vycházeli obyvatelé pro zážitky z výstavy.


Gamoneum

Před rokem se bývalá synagoga v Telči péčí podnikavého výtvarníka Jakuba Myslína proměnila v centrum kulturních aktivit. Vznikla zde galerie (Gamoneum je zkratka označující galerii moderního a nemoderního umění), prostor pro komunitní centrum, které, jak duchovní otec Gamonea uvádí, je otevřené pro všechny zájemce něco zde dělat, nejen jako příjemci programu, ale i jeho tvůrci, hraje se tu divadlo, na terase koncertují kapely, v patře je umělecký ateliér, v přízemí kavárna. Prostory, vyjma těch obsazených aktuálními výstavami, dotvářejí poetické objekty Jakuba Myslína a mix historických fotografií a maleb.

Galerie v prvním roce svého působení představila díla Davida Bartoně, Jana Křena nebo mimořádné pohyblivé instalace loutkáře Pavla Charapova. Jakub Myslín, který se také sám o program stará, vystavil též malířská díla svého dědečka a miminky. Letos dal přednost mladší generaci; tedy v rámci rodinné linie sobě, a v další části galerie pak společně souznícím expresivním abstrakcím Marie Hlávkové a procesuálním malbám Jiřího Kamana.


Kvílení a TICHO46

S výhledem na probíhající srpen a blížící se září si dovolím ještě předjímat a připomenout pozoruhodné akce vysočanské lokality. Již počtvrté pořádá básník a hudebník Aleš Kauer v Jihlavě literárně-hudební festival Kvílení. Při příznivém počasí se těší posluchačské přízni venku, pod širým nebem a Koblasovým Mahlerem (pokaždé nějak vizuálně dotvořeným). Básně Sylvy Ficové, Petr Čermáčka, Honzy Spěváčka či Radka Fridricha, ale také performance, hudba nebo přednáška hnutí Extinction Rebellion Míříme k vyhynutí a co s tím dělat. V pátek 21. srpna.

Oproti jihlavskému kvílení panuje ve starém Pelhřimově TICHO46. Prostor, kolem něhož soustředí své rozličné aktivity výtvarný umělec a performer Jakub Minářů, mimo jiné provozovatel SO LARg PANE L., básní vstupujících do uličního éteru z rozměrných panelů umístěných na zdi. 12. září zde v Krajinách třetích dojde na setkání výtvarníků, básníků i hudebníků.


https://rurartmap.net/cs/about

https://www.facebook.com/events/328615448300575

https://www.facebook.com/solargpanel/