Dobrý sluha, ale zlý pán

Wikipedie nemá všechny odpovědi. Foto Rob King, licence CC-BY-SA-3.0

Co mají společného Wikipedie a Kulturní noviny?

V souvislosti s nedávnou bejrútskou tragédií jsem narazil na doklad toho, že i média s dobrou pověstí mají sklon přebírat nekriticky obsah Wikipedie, který je však z principu bez záruky: podrobnosti najdete v této diskusi. Ovšem, na Wikipedii občas něco hledáme všichni a kdo to popírá – však víme, jak to řekl Freud o onanii… Není sporu, že ve společnosti definující se jako „informační“ provedl původně nenápadný a podceňovaný web pro hrstku nadšenců jménem Wikipedie úžasnou revoluci, s jejímiž důsledky se však dosud nedokážeme vyrovnat. Z Wikipedie nejenže novináři v časové tísni kopírují celé odstavce, ale setkávám se s tím, že i docela rozumní lidé ji často citují jako autoritu. Avšak tím, že Wikipedie umožňuje každému bez jakýchkoli formalit přidávat informace, se při vší kontrole může stát, že jako čtenář narazíte na článek, který zrovna někdo poškodil, ať už ze zlomyslnosti, neznalosti nebo snahy něco propagovat. Pokud nejste schopni číst kriticky a správnost sdělení si ověřovat, můžete skončit jako ta sekta v seriálu Červený trpaslík, co se doslova řídila biblí, ale bohužel měla vydání s tiskovou chybou.

Vznikla už dokonce diplomová práce zabývající se tvorbou Wikipedie, v níž najde zájemce dostatek informací o zákulisí projektu, o pravidlech a způsobech jejich vynucování i o významných konfliktech, které poznamenaly zdejší historii. Podstatná je ovšem pro mě tato autorova věta: „Wikipedii zná asi každý, kdo využívá web, ale při rozhovorech o mém výzkumu mě zarazilo, kolik lidí nikdy nevěnovalo pozornost tlačítkům Diskuse, Editovat nebo Historie změn a čtou texty na Wikipedii, jakoby šlo o běžné články na webu.“ S tím rozhodně souhlasím – aby vám Wikipedie dobře sloužila, je třeba chápat její fungování a znát její limity, jen málokdo třeba zná následující varování.

Sám mám s Wikipedií jistou aktivní zkušenost, i když jsem ji, pravda, editoval sporadicky a spíše mne zajímalo její zákulisí jakožto pozoruhodný sociální experiment. Nepatřím k těm, kterým tento projekt učaroval a propagují ho, kudy chodí, ale ani k těm, které záhy odradila příliš svazující pravidla anebo někteří příliš podivínští kolegové. Jako asi každého nováčka mne zprvu dost iritovalo tvrdé vyžadování nezávislých zdrojů pro každé tvrzení přidané do článku, až časem jsem pochopil, že je to jediný způsob, jak při tomto způsobu práce zajistit věrohodnost informací. Wikipedie je založena na podobném principu jako ty proslulé kádě v Táboře, kam se odkládaly cennosti ve prospěch všech – jenže ne všechno je tak cenné, jak se může člověk se sebelepší vůlí domnívat.

Podobně jako Kulturní noviny stojí Wikipedie na práci dobrovolníků a jejich entuziasmu. Vznikla v podstatě jako grassrootové hnutí, jakási res publica literaria pro jednadvacáté století. Nechci se pouštět do dlouhých výkladů o její historii, ale asi je dobré poznamenat, že původně vznikla jako součást ambiciózní encyklopedie Nupedia: měla sloužit jako jakýsi skicák, kam budou lidé snadno a rychle přidávat různé podněty, z nichž teprve tým odborníků sestaví seriózní článek pro Nupedii. Nupedia ovšem doplatila na svoji akademickou těžkopádnost – v letech 2000 až 2003 vzniklo pouhých pětadvacet článků a pak projekt skončil. Naopak Wikipedie zaznamenala úspěch právě díky tomu, že umožňuje každému autorovi ihned vidět výsledek své práce na obrazovce. Že text, který nesplňuje zdejší nároky na kvalitu, může být později kýmkoli přepracován nebo úplně odstraněn, je už věc druhá a také v tom je Wikipedie dítětem doby nazývané jako „tekutá“.

Wikipedie to dotáhla až na 310 jazykových verzí, od anglické s více než šesti miliony článků až po kanurijskou, která byla zrušena, protože nezískala ani jednoho přispěvatele. Česká mutace je sedmadvacátá největší, nedávno překročila hranici 460 000 článků (pro srovnání: Ottův slovník naučný měl se všemi dodatky asi 186 000 hesel, Malá československá encyklopedie z osmdesátých let asi 110 000). To je úžasná suma lidské práce vložené bez nároku na odměnu, poněkud zpochybňující občasné stesky nad lhostejností a sebestředností současné generace – a to vše je dostupné zdarma, a dokonce bez reklam, v rozporu se vší logikou kapitalistické ekonomiky. Porovnání různých jazykových verzí může také být zajímavou výpovědí o příslušných národech, od životní úrovně (kolik lidí má přístup k internetu, umí s ním pracovat a může u něj trávit podstatnou část dne – koneckonců nedostatek volného času bývá také jedna z nejoblíbenějších odpovědí na často přetřásanou otázku, proč je mezi wikipedisty tak málo žen) přes to, na jaká témata je kladen důraz, až po schopnost zorganizovat se spontánně k veřejně prospěšné činnosti – největšími verzemi v poměru k počtu uživatelů daného jazyka, když vynecháme umělé jazyky jako esperanto, které užívá hodně specifický typ lidí, a jazyky menšin jako aragonština nebo bretonština, kde je nejspíš významnou motivací i národní buditelství, jsou asi nepřekvapivě norská, estonská a islandská. Ostatně i známý propagátor Wikipedie Jan Sokol píše o tom, že princip projektu je založen na anglosaské důvěře ve veřejnost, stav Wikipedie tedy může být jistým indikátorem občanské vyspělosti. Česká verze samozřejmě co do kvantity i kvality zaostává za anglickou, toho už si všimli mnozí – přesto si myslím, že má smysl ji budovat vlastními silami a s ohledem na česká témata, neorientovat se na překládání anglických článků, jak někteří navrhují.

Wikipedie přináší mnoho paradoxů – je zároveň hrou i seriózní vědeckou prací, radikální demokracií i důkladně proorganizovaným superstátem, spojuje se v ní exhibicionistické poučování druhých s pokorou středověkých mnichů opisujících prastaré folianty bez nároku na zisk a slávu. Wikipedie popírá samotný princip autorství a sází na kolektivní moudrost, připomíná tím obrovskou hmyzí kolonii, kde má každý svoji specializaci a spokojenost jednotlivce závisí na tom, zda si najde tu svoji. Výsledná podoba článku je (nebo alespoň by měla být, praxe podle mých zkušeností zdaleka tak růžová není) výsledkem co nejširšího konsensu, který zaručí jeho vyváženost.

V tomto prostředí může člověk sledovat, jak se lidé chovají v anonymitě (wikipedisté mohou uvádět svá občanská jména i fotografie, ale málokdo to dělá). Existuje sice nepočetné jádro nejaktivnějších wikipedistů, kteří se osobně znají, scházejí se i společně editují, ale většina lidí přijde do kontaktu s ostatními jen na diskusních stránkách. A všichni asi máme zkušenost s tím, jak snadno v internetových diskusích přeroste drobný komunikační šum v zuřivý konflikt. V tomto směru by se ze zkušeností Wikipedie (hlavně těch negativních) mohly poučit i mnohé ryze praktické obory, když jsme teď stále přesvědčováni, že doba pokoronavirová bude patřit homeofficům. Wikipedie při své virtuální povaze nenabízí to, co mnoho lidí motivuje ke komunitní práci především: možnost trávit čas mezi lidmi, s nimiž mají něco společného. To ale může být také výhoda, protože ji to chrání před vznikem sociální bubliny. Mezi editory jsou rozmanité typy lidí, od vysokoškolských pedagogů po žáky základní školy.

Wikipedie je nesporně úspěšná, otázkou ovšem je, nakolik dokáže svůj úspěch unést. S velkým vlivem přichází také velká zodpovědnost a je třeba zamyslet se nad některými etickými problémy. Projekt se dá totiž vnímat také jako svého druhu sociální dumping: může dnes ještě vzniknout nějaká skutečná encyklopedie vytvářená odborníky? Kdo by si ji koupil, když mu Wikipedie může skoro každou otázku zodpovědět za pár vteřin? Profesionálové mají přístup k různým odborným databázím a pro běžného smrtelníka wikipedické informace zpravidla stačí. Jenže v kvalitě je stále rozdíl, asi jako mezi ručně šitými botami a výrobkem z asijského sweatshopu, který se do roka rozpadne a ještě předtím vám zmrzačí nohu, ale pro člověka s běžným příjmem je cenově dostupný.

Wikipedie je tedy příkladem toho, co může komunita dokázat, ale také, na co již nemůže stačit. Co tedy říct závěrem? Wikipedii je třeba brát s rezervou, jako fascinující experiment, který je stále ještě v pohybu. Při její četbě je občas dobré vzpomenout si na slova bílé paní ze známého českého filmu: „Věř, ale komu věříš, měř.“ A dobrodružnější povahy se mohou zkusit také zapojit do tvorby: klade to sice jisté nároky na čas, na učení se novým věcem (vkládání textů do zdejší administrace má řadu specifických pravidel) i na schopnost vycházet s ostatními, ale neexistuje jiná cesta ke zkvalitnění české Wikipedie než zapojit do její tvorby co nejvíce inteligentních lidí.